Roztomilé tvůrčí trio Václav Klaus, Ladislav Jakl a Jiří Weigl se jalo zareagovat na rozhovor se spisovatelem Jáchymem Topolem, který vyšel v červnu v Salonu Práva. Je to interview poměrně zajímavé, pány však nadzvedlo Topolovo „elitářské vyjadřování“. Je neskutečné, jaká slova jsou bývalí obyvatelé Pražského hradu schopni používat – jako by je opisovali ze stránek Rudého práva. Což ale možná milovníci Putinova diktátorského režimu dělávají.
„Myslím, že Zeman je pro nás ohromné ponížení a vlastně pokračování ponižování z dob komunismu, kdy jsem se styděl, že jsem Čechoslovák. Komunistické Československo byla ubohá zakomplexovaná zem buranů obtočená ostnatým drátem – a moc jsme se od té doby bohužel nezměnili. Když dneska řeknu v cizině, I am from Czech Republic, tak se stydím před každým, kdo o nás něco ví. Možná je v tom až něco mystického, jak se to kyvadlo za Havla vychýlilo obrovsky nahoru a jak to pak šlo strašně dolů. A je jedno, jestli jste k Havlovi coby politikovi kritičtí nebo ne, byl to prostě inteligentní chlap, se kterým byla navíc ještě legrace,“ uvedl například v rozhovoru Topol.
Slovy o Václavu Havlovi pravděpodobně v Klausovi probudil staré křivdy, jelikož na něj se nikdy s úctou vzpomínat nebude a nikdy nikdo nebude moci říci, že byl stejně jako jeho předchůdce pro mnoho lidí symbolem svobody. Nebyl. Klaus je totiž z dnešního pohledu symbolem tak možná pochybné amnestie, kradených propisek a názorového obratu z politika orientovaného na západ v Putinova podržtašku. Ale dobrá, podívejme se na „polemiku“, kterou vydal Institut Václava Klause (ano, ta nezisková organizace, které posílá peníze například člověk, který od Klause kdysi dostal milost).
Topol podle autorů „pohrdá lidmi“ a používá „povýšeneckou aroganci“, protože je zástupcem „pražské kavárny“. „Takovéto výroky o své zemi a o lidech v ní, ostentativní stydění se za svou ‚zakomplexovanou zem‘ a za ‚ty burany‘ před úžasným okolním světem, k němuž se touto rádoby hlubokou reflexí chce Topol přiřazovat, jsou hloupé a neoriginální. Jsou typickým postojem českého zakomplexovaného lokaje, který si neustále hlídá, jak o něm smýšlí ‚vrchnost‘ ze zahraničí. Jenom na zahraničí mu záleží, pro ty kolem sebe má jen pohrdání,“ píší pánové. Čtete dobře, už jsme u lokajství k zahraničí (jak známo, Klaus a jeho fanclub zahraničí, zejména to, které se nachází na západ od našich hranic, nenávidí).
Klaus a jeho přátelé si mysleli, že slova o „devastaci komunismem“ už dávno vzala za své. Aha, takže těch čtyřicet let totality už se u nás nijak neprojevuje – bohužel, je zjevné, že se projevuje právě skrze osoby Klausova typu.
„Naštěstí je dnešní česká společnost sebevědomá a věří si. Nenechá se elitářskou smetánkou znechutit. A to je dobře, i když se to panu Topolovi mladšímu nelíbí,“ píše Klaus a jeho kamarádi. Ano, tím je myšleno, že dnešní společnost hrdě volí Zemana, nenávidí Evropskou unii a vůbec se s těmi elitami, co nám sem tahají uprchlíky a nemakají rukama, zamete.
Je to více než smutné, co si v roce 2017 můžeme přečíst z pera Václava Klause, člověka, který kdysi psal do časopisu Tvář. Dnes už by to mohla být jedině Tvorba, Gustav Bareš nebo Ladislav Štoll by takto zapálené ideology jistě ocenili. Muž, který je zástupcem kritiků „zbolševizovaného Bruselu“ se sám chová jako vrchní bolševik. Jediným štěstím je, že Václav Klaus už patří jen do propadliště dějin.
