Jaroslav Kojzar, zkušený soudruh, který proti imperialismu a domácím nepřátelům bojoval už za Husáka v Rudém právu, se už taky začal zabývat náboženstvím. Je to poslední dobou taková nákaza. Jak čas plyne, soudruhům to téma vrtá nějak hlavou.
Teď se Jaroslavu Kojzarovi nezdá, jak probíhala vzpomínka na naše vojáky padlé v Afghánistánu. Citujeme z Haló novin: „Shromáždění vojáků jedné české jednotky v Táboře pořádané jako vzpomínka na vojáky, kteří před dvěma lety padli daleko od své vlasti, v Afghánistánu. To vše nám bylo přiblíženo v přímém vysílání České televize doplněné i čtením Davidova žalmu. Žádný husitský chorál, nic, co by připomenulo hrdost města, v němž je ona posádka, jen závěrečná slova o tom, že oni vojáci ‚obětovali své životy ve službě vlasti‘…
Před naše vojáky tedy předstoupil kaplan. Přečetl žalm, vyslovil slova díků ‚Bohu na nebesích‘ a tak vlastně upřednostnil svého Boha. Proč však ten ‚náš Bůh‘ je lepší než ti druzí a proč právě nad námi má držet ochrannou ruku? Dávno není pravdou ono ‚v tomto znamení zvítězíš‘, tedy ‚objevení se kříže‘ za císaře Konstantina. Dnes se vítězí silou zbraní. Bez ohledu na věrouku. Ta je jen ideovou platformou pro války. Bez idejí, ať již jakýchkoli, přece nelze vést války. A polní kuráti u naší armády jsou také ideology. Přežili už v roce 1918. Dnes však zavádění znovu. Proč? Protože ti, co vládnou, mají za cíl nás vrátit zpět a pouhá slova o demokracii a svobodě nestačí? Proto je tu Bůh a polním kuráti… Já osobně si myslím, že by se už konečně mělo přestat ‚ohlupovat ovečky našeho světa, světa jedenadvacátého století‘ a přestat nutit kohokoli do zvyklostí středověku.“
Tolik veterán z husákovských dob.
Chtělo by se říci „svatá slova“, kdyby nešlo o tak pokrokového soudruha. Tak aspoň požehnaná, jak by třeba řekl jeho bývalý kolegy Jiří Ovčáček.
Jedna věc nám tady vrtá hlavou, jestli se Kojzar a jeho zbylí druzi necítí poněkud osamoceně. V Rusku teď posvětili armádní chrám. Vladimir Putin, co byl taky soudruh, je v kostele mezi ikonami pečený vařený a dojemně zbožný. Kolegové v Číně si to zase vylepšují Konfuciem.
Třeba je to nějaký nový vývoj a tady u nás to zas někdo nepochopil, jako předchůdcům nedošla včas perestrojka a glasnosť.
Jak říkal s. Antonín Zápotocký, postaru se žít nedá. Tak hezky v Haló novinách vyvěsit krucifixy, Madony, svatého Václava, Svaté Cyrila a Metoděje, aby to mělo trochu východní šmrnc, taky Husa, Komenského, nějaké ty korouhve, ke vstupu kropenku s dezinfikovanou svěcenou vodou a uvidíte, jak se do nového myšlení dostanete. Je třeba myslet dialekticky. Až přijde návštěva z ruské ambasády, jistě si pochválí, jak je to v redakci konečně trochu útulné.