Proruští demonstranti se sešli na Václavském náměstí. Komunisté Kateřina Konečná a Josef Skála. FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
NÁZOR / Komunista Jan Klán je nespokojen s rozhodnutím Ústavního soudu, který odmítl stížnost bývalého místopředsedy KSČM Josefa Skály proti rozsudku, podle něhož zpochybňoval (v roce 2020) sovětskou zodpovědnost za masakr polských zajatců v Katyni. Klán se obává o svobodu slova a připojil se tak k Jindřichu Rajchlovi a dalším disidentům nové doby.
„Zatímco ve středověku bylo pojetí pravdy často spojeno s dogmaty, v moderní době je pravda postavena na diskutování o nálezech a argumentech, vyjednávání interpretací a svobodě slova. Je až neuvěřitelné, že Ústavní soud ČR se údajně hlásí k blábolu o jednoznačné pravdě a propadl se tím o stovky let zpátky. ‚O jednoznačně prokázané historické pravdě se nepolemizuje a nevyjednává, ani když se ‚diskutéři‘ zahalují vznešeným pláštěm svobody slova,‘ nachází se podle Novinky.cz v usnesení Ústavního soudu,“ píše Klán na iportal24.cz.
Pak ještě pokračuje výroky, které ukazují jeho naprostou zmatenost, jakou bychom nechtěli vidět ani u žáka základní školy.
„Historie je disciplína, která nám umožňuje pochopit minulost a lépe porozumět současnosti. Je to živá věda, která se neustále vyvíjí díky novým objevům, analýzám, argumentům a interpretacím. Není v ní nic jako jednoznačná pravda. Říci, že ‚historická pravda se nezpochybňuje‘, v sobě obsahuje dogmatizaci a potenciál manipulace, což může být nebezpečné pro svobodu projevu a pro historický výzkum,“ zabrušuje soudruh, aniž by se mu pak povedlo ze zmatku zase vybrousit ven.
Zkusíme tedy panu Klánovi vysvětlit, v čem je problém. Vina Josefa Skály a dvou dalších osob spočívala v tom, že zpochybňovali jednoznačný historický fakt, tedy že pachatelem masakru v polské Katyni byla sovětská tajná policie. Nebyli to nacisté, jak tvrdila po několik desetiletí komunistická propaganda. Státní zástupce počínání těchto pánů (soudruhů) kvalifikoval jako přečin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia.
Ta věc se prostě takto stala, a kdo byl pachatelem, o tom nejsou žádné rozumné pochybnosti. To je něco jiného než interpretace události, ačkoliv i tady nikdo rozumný a morální v běžném slova smyslu nebude přinejmenším pochybovat o tom, že se jednalo o zločin.
K interpretacím by třeba patřil názor na to, proč to Sovětský svaz provedl, kdo všechno z vysokého vedení o tom věděl, kdo všechno se na tom na místě podílel, a tak dále. Ohledně toho, co se skutečně stalo, nemá smysl vést diskusi, protože potom bychom ji mohli vést třeba o tom, jestli byl Klement Gottwald za války skutečně v Moskvě, nebo se celou dobu tajně skrýval v Praze a v Moskvě byl pouze jeho dvojník. Kdybychom tvrdili, že Julia Fučíka nepopravili nacisté, ale že to udělali příslušníci NKVD, asi by členy KSČM ten historický relativismus najednou přešel.
Ústavní soud se nepostavil za žádný „blábol o jednoznačné pravdě“, ale za pravdu. Chápeme, že komunisté spojení od svého vzniku se sovětským totalitním režimem dávají slovu pravda trochu jiný význam. Moskevská pravda byly jedny z nejprolhanějších novin na světě, ale pro československé komunisty to bylo něco, jako je pro věřící závazné zjevení, Bible nebo Korán. Toto duševní vazalství ke Kremlu zřejmě pokračuje, protože nějakého vášnivého a vytrvalého odsouzení válečných zločinů spáchaných Ruskem na Ukrajině jsme se od těchto lidí zatím nedočkali.
Nemáme si snad myslet, že ten historický relativismus je snad příprava na to, aby jednou bylo možné popírat i současné zločiny? Že to tak není, že ne?
