Tehdejší předseda vlády Andrej Babiš a předseda KSČM Vojtěch Filip FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Komunismus není jen o symbolech, je především o schématech jednání a myšlení. Komunistická strana se s třicetiletým zpožděním odporoučela z českého parlamentu, ale to ještě neznamená, že se ze společnosti vytratily mávnutím čarovného proutku staré komunistické návyky a móresy. Jsou nadále součástí i naší politiky.
Můj strýc kdysi říkal – „jednou soudruh, navždy soudruh“. Jedni do jejich náruče vstupovali z pomateného přesvědčení a jiní kvůli profitu či ze strachu. Jejich základním principem uchvácení moci a jejího následného uplatňování byl a je třídní boj. V něm jsou soudruzi všeho druhu zvyklí lhát a překrucovat realitu. Snadněji pak rozdělují společnost, a to i dnes jako „inovativní“ variantu třídního boje, na mladé a starší, na živnostníky a zaměstnance, na města a venkov, na domácí a cizáky atd. Rozdělená společnost se pak lépe manipuluje.
Pokračovatelem komunistických způsobů jsou dnešní populisté a hurá vlastenci, přesně v duchu manuálů ruské hybridní války. Zneužívají k tomu různé nástroje jako sociální sítě, fake news, řetězové e-maily či účelové průzkumy veřejného mínění. Svoji sílu opírají i o přímé vlastnictví klíčových médií. Postkomunističtí vládcové se neštítí ničeho, včetně sociální korupce, tedy husákovského uplácení mas.
Exsoudruh Andrej Babiš je učebnicovým příkladem komunistického bosse v modelu 21. století. Byl natolik přitažlivý pro voliče komunistů, že si svoje spojence sám vyluxoval. V parlamentu mu zůstal jen obdivovatel Putina Tomio Okamura se svojí nahnědlou rétorikou. Právě proto je tak důležité vítězství demokratických proevropských koalic. Porážka Babiše je také porážkou komunistického dědictví. Není divu, že Babiš stále spoléhá na sobě blízkou hradní proruskou partu, která zcela ovládá bezvládného Miloše Zemana. A to za němého přihlížení paní Zemanové a jejich dcery. Těžko se pro takové postoje hledají slušná slova. Je to chucpe nejhrubšího zrna.
Je nepochybné, že se Babiš pokusí dnešní situaci komplikovat, zdržovat, a i nadále bude svým chováním a jednáním vysílat signály svým voličům, kterým jeho normalizační retro vyhovovalo. Za posledních 32 let společnost nerozděloval nikdo tak brutálně jako oligarcha a táta lidu Babiš. Babiš si po bolševicku říká, že čím hůře pro jiné, tím lépe pro něj. Myslí jen na svoje zájmy a svoje přežití. Je zřejmé, že se nyní upíná na blížící se prezidentskou kampaň. Zdroje na ni bude mít. Už nyní má obrovský náskok. Dnešní bezvládí mu vyhovuje. Budoucí demokratická vláda by si tohoto nebezpečí měla být vědoma a měla by být maximálně ostražitá, aby se nenechala vmanévrovat do další ďábelské estébácké hry.
Vítězům voleb, kteří nyní disponují pohodlnou většinou v parlamentu, doporučuji co nejrychleji se shodnout na společném volitelném kandidátovi na prezidenta. Nesmí jich být sedm. Měl(a) by být jen jeden, respektive jedna. To nesnese odkladu. Program vlády ještě počká pár dnů, stejně tak posty ve vládě. Babiš už svoji kampaň rozjel, a má k tomu i svoje mediální impérium, má taky složky na kde koho… Má extrémně silný motiv, tím je imunita. Reálně mu hrozí brzké trestní stíhání nejen u nás, ale i ve Francii, v USA a možná i v Německu a na Slovensku. Pokusy o rozdělení vítězů voleb na dva tábory a snaha se s někým z nich dohodnout mu nevyšly. Teď bude hrát o čas. Bude svoje pozice měnit, bude lhát a bude túrovat všechny voliče, kteří nevolili dvě vítězné koalice. Má ty scénáře třídního boje zažité již z mládí jako kariérní soudruh.
Dámy a pánové z těchto koalic musí konečně pochopit, že proti nim stojí všehoschopný manipulátor, se spojenci napojenými na ruské a čínské zájmy. Ta bitva volbami neskončila. Babiš chce být v čele, a ne v cele. Hraje doslova o všechno. Chápou to lidé, jako je severomoravský hejtman, anebo to po nich jen steče jako po skle? Sektu politické divize Agrofertu je třeba vnímat jako spoluviníky devastace státu a jeho institucí. Už jednou se nám vymstilo heslo o tom, že nejsme jako oni. Soudruzi to chápali jako naši slabost a těžili z toho, a těží i nadále. Komunismus je více než ideologie životním postojem. Na to nezapomínejme.
