V dnešní „perfektní bouři“ je nesmyslné kritizovat snížení valorizace důchodů a zároveň napadat zvyšování daní. Přesto jsem z vystoupení soudružky Kateřiny Konečné v novém dílu pořadu soudružky Jany Bobošíkové Aby bylo jasno nabyl dojmu, že si dámy nevšimly stavu dnešního světa. A že nechápou, že peníze se netisknou na Ústředním výboru Strany. Soudružky přesvědčivě zkritizovaly snahu Fialovy vlády snižovat výdaje a zvyšovat příjmy státu. Zjevně nechápou, že k placení jsou potřeba peníze. A že je stát nemá.
„Prezident zradil tři miliony občanů, včetně invalidních důchodců,“ děla soudružka Konečná, předsedkyně KSČM, hned na začátku nového dílu pořadu Aby bylo jasno. Řekla to, když soudružce Janě Bobošíkové – exkandidátce za KSČM a reprezentativní exčlence Socialistického svazu mládeže (pro mladší – to byla socialistická verze Hitlerjugend) – když kritizovala prezidentem podepsaný zákon o nižší valorizaci penzí.
A já se rovnou naštval. „Musíme myslet za vás, soudruzi,“ říkali bodří straničtí funkcionáři za normalizace lidu. Soudružka Konečná ani v roce 2023 nechápe, že nemůže mluvit za nikoho kromě sebe a svých voličů. Takže jako invalidní důchodce prohlašuji, že soudružka Konečná lže, jak když Rudé právo tisklo. Mne prezident Pavel nezradil, plně podporuji nejen snížení, ale úplné zrušení zákona o valorizaci důchodů v dnešní podobě, kterou se chtěl zalíbit voličům–seniorům Andrej Babiš. Na takovou valorizaci prostě nyní nemáme, nejsou peníze. A já si vyhrazuji, aby nějaká soudružka mluvila za mne.
Soudružky nezradily
Soudružka Bobošíková pak vyzve soudružku Konečnou, aby zmínila „další asociální kroky vládnoucí pravice“. Frazeologicky se tedy věčně mladá soudružka Bobošíková od dob, kdy v uniformě SSM vítala soudruha prezidenta Gustáva Husáka na Staroměstském náměstí kyticí rudých karafiátů, neposunula ani o píď. To ji se soudružkou Konečnou spojuje. Inu – jejich srdce jsou rudá!
„Ministr Stanjura oznámil, že zruší podporu stavebního spoření, zvedne DPH na základní potraviny, zruší některé daňové výjimky, a ládují to jedno za druhým,“ dí soudružka Konečná po kritice snížení valorizace penzí. „A jeho zmínka, že by se mohly vrátit poplatky ve zdravotnictví…“ dodá. A zbytné výdaje jsou podle ní americké stíhačky. A je špatně, že prezident Pavel navštívil spojeneckou vojenskou základnu.
Z hlediska komunistky je samozřejmě špatné, aby naše země měla čím se bránit ruské expanzi. Protože komunisté a Sovětský svaz, byť nyní pod názvem Ruská federace, jsou přáteli nejvěrnějšími. Takže kdyby na nás zaútočil Putin jako na Ukrajinu, tak by to z hlediska obyčejných soudružek a soudruhů nebyla útočná válka, ale osvobození od Američanů, kteří zde nejsou. Nezapomínejme, že komunismus byl a je jen dobovým názvem ruského imperialismu. Ale sama soudružka Konečná by si měla uvědomit, že hovoří především za skupinu rudých starců a stařen, kterých bude už jen ubývat.
Nikdo jiný – kromě ruské páté kolony českých chcimírů – nechce zase být ruskou kolonií, jakou de facto za Sovětského svazu byly „země socialistického tábora“ včetně České republiky. Ale i kdyby ona a její voliči do náruče Ruska chtěli, a nepotřebovali tedy zbraně, topit a svítit určitě chtějí. A možná by i uvítali méně klimatických extrémů a hladomorů, které přinese globální oteplení. Takže věc se týká i jich. Nedávaly to však najevo. Zjevně soudružky ani za 34 let, kolik uplynulo od pádu socialismu, nepochopily, že peníze se netisknou na Ústředním výboru Strany. A že zároveň protestovat proti zvyšování daní i proti snížení valorizace důchodů je pečení sněhuláka. Oboje najednou prostě nejde.
Vydělali jsme si na bídu
Lidstvo se svou neprozíravostí dostalo do prekérní situace. Došly peníze. Ten nejdůležitější a nejzásadnější faktor současné perfektní bouře nazvěme „uhlíkový dumping“. Dluh celé euroatlantické civilizace a neplacení externalit naší neekologické, přesněji extrémně planetu znečisťující výroby. Ty externality – škody na ekosystému a klimatickém systému planety – neplatíme od ostrého startu průmyslové revoluce, někdy od roku 1870. První článek v mém archivu o tom, že produkcí CO2 rozbijeme klima, je z roku 1912. Nyní nastal čas, kdy jsme ho rozbili, a bude nás stát obrovské peníze, abychom to ničení planety zastavili. Zvykli jsme si na levný blahobyt na úkor přírody.
Specificky českým pak je faktor Babiš, přesněji řečeno jeho kupování voličů – důchodců v letech 2016–2017. Jím nastavený vzorec růstu důchodů je dlouhodobě neudržitelný. A konečně třetím, dokonce jadernými bombami harašícím faktorem dnešní krize, je faktor Putin. Ruská válka proti Západu, podpora, kterou jsme mravně i účelově povinni poskytovat Ukrajině, energetický nedostatek v našem světě a potravinová krize v rozvojových zemích, kterou válka způsobila, rozmisťování ruských jaderných zbraní v Bělorusku – to všechno jsou problémy, které nás nutí extrémně, asi od doby druhé světové války nejvíce, šetřit. Všechny – včetně důchodců, tedy i autora tohoto textu.
Co všechno nepříjemného musíme udělat
Musíme podle mého názoru o dvacet procent snížit všechny výdaje kromě zbrojení. Musíme ubrat alespoň pětinu výdajů v oblasti školství, sociálního státu, důchodů a budování silnic. Ještě víc, možná čtyřicet procent úspor, pak musíme během dvou tří let dosáhnout ve zcela zbytných, iracionálně státem z veřejných peněz podporovaných oblastí společenského bytí: Sportu, kultury, zcela neproduktivních vědních oborů, a musíme se samozřejmě snažit maximální měrou rušit všechny dotace křivící trh. Nesmíme dále platit tak velký státní aparát, musíme zmrazit růst platů státních zaměstnanců a politiků, snížit počty pošt, nemocnic, sociálních asistentů ve školách, prostě šetřit všude, kde to zní z dnešního pohledu strašlivě. Ale nezbývá nic jiného, zuří „perfektní bouře“.
Proto musíme vrátit praktikování celé řady služeb a výdobytků na komunální, komunitní a rodinnou úroveň. Už nebude možné místo vysilující a rodinu zoufale zatěžující péče o dementní seniory nebo o drahou privátní léčebnu takto nemocných šoupnout babičku na pojišťovnu do ústavu. Už se bude muset vrátit sousedská pospolitost typu po bytovém domě, mezi sousedy rozeslaného e-mailu „Kdo tento týden nakoupíte tý osmdesátiletý bábě z našeho baráku, co nikoho nemá, sotva leze, a zbude jí z penze pár stovek na suchej chleba? VEMTE SI OD NÍ NANEJVÝŠ KILO A MUSÍTE PŘIPLATIT ASPOŇ TŘI, A PLASTICKEJ CHIRURG FRANTA Z DRUHÝHO PATRA LITR!!!“
A zase budou ty příšerně dojemné příběhy osamělých hladových starců, kteří zoufale nechtějí do chudého sociálního ústavu, kde bude jako za mého dětství v sedmdesátých letech minulého století na cimře šest či osm postelí. Chudobince a chorobince platit musíme z běžného lidského soucitu, na moc víc však nebude. Ale bude – po sedmdesáti letech blahobytu – nesmírně těžké to přijmout. Když to však nepřijmeme jako výzvu – jako jsme vzali první lockdown a domácí šití roušek na jaře 2020, které u nás epidemii covidu zcela potlačilo, nebo jako příchod ukrajinských uprchlíků, který jsme zvládli na jedničku – tak demokracii po příštích volbách zruší populisté. Protože je vyhrají.
Faktor populisté
Petr Fiala může jen za maličký kousek z toho všeho. Ovšem jak začal napravovat jen první a největší utrácení, byl plný Václavák protestujících. A to je alarmující stejně jako okázalé nechápání reality obou soudružek z Aby bylo jasno. Ty jsou jen obrazem jistých částí společnosti, které vážnost dnešní situace nechápou, nebo nechtějí chápat. Ty dvě soudružky a celá hejna jim podobných „hospodářů“ však svou (z ekonomického pohledu zcela nesmyslnou) kritikou vlády prošlapávají cestu populistům. Protože pokud bude zásadně nutným, ale velmi nepříjemným krokům Fialovy vlády oponovat dostatek stejně nekompetentních a mylných hlasů, jaké zazněly v tom osvěžujícím dialogu soudružek, příští volby vyhrají populisté, kteří úsporné kroky zruší, naše země za pár let zkrachuje, a bude nejen ekonomicky na dně, ale také nebude obranyschopná.
Takže Putin – či jiný ruský car, který ho nahradí a bude pokračovat v ruské imperiální politice – bude mít prošlapanou cestičku k napadení další, ještě západnější země, než je Ukrajina. Soudružkami zavrhované snížení valorizace důchodů a zvyšování daní je ekonomicky nezbytné. Když to neuděláme, česká ekonomika půjde řeckou cestou. A česká politika – vedená populisty zbuntovanými různými soudružkami a soudruhy – půjde běloruskou cestou. Což je vývoj, který nesmíme připustit, pokud zase nebudeme chtít být kolonií východní primitivní velmoci. Tvrdé šetření musíme navzdory všem soudružkám a soudruhům této země akceptovat a přijmout jako výzvu. Jinak se nám rozpadne demokracie, a s ní i svoboda.