Sjezd sociálních demokratů v Brně proběhl bez větších komplikací. Kromě únavy delegátů v druhý den shromáždění, která byla zapříčiněna především nocí naplněnou spřátelením se s místními restauračními zařízeními, totiž neproběhlo téměř nic zajímavého. Dokonce ani na pořádnou kritiku současného vedení partaje se nedostalo. Zimola nekritizoval, Tejc jen lehce a Dienstbiera nikdo neposlouchal. Dřívější křivdy ovšem nebyly zapomenuty a promítají se do událostí, které se v ČSSD dějí nyní.

Chvílemi to vypadá, jakoby byl sjezd jen mediálním vzkazem veřejnosti, že ČSSD sice může působit rozhádaným dojmem, ale jde jen o špatné výstupy na veřejnost, které tento dojem působí. Jinak se totiž jedná o pospolitou partaj, ve které nejde o mocenský boj, pouze o vnitrostranické šarvátky, které dokazují, že je sociální demokracie stranou, kde není zakázáno mít svůj osobitý názor.

Jak se však ukazuje v posledních dnech, šlo zřejmě o dobře sehrané divadlo, ve kterém šlo o dvě základní věci. Znovuzvolit Bohuslava Sobotku do čela ČSSD a ukázat voličům, že mají v socialistech dobře fungující stranu. Jinak si jde náhlý odchod Jeronýma Tejce a následný konec Jiřího Zimoly jako hejtmana vysvětlit těžce.

Tejc byl hlasitým kritikem Sobotkovy politiky dlouhou dobu. Právě proto se snažil stát statutárním místopředsedou nebo alespoň místopředsedou, což se mu nepovedlo. Sám v to ani moc nedoufal a mluvil o vnitrostranických dohodách, které mu to znemožní, ale zkusil to. „Zimolův“ Jihočeský kraj se zase jako jediný postavil proti Sobotkovi při hlasování o předsednickém kandidátovi.

Oba již nyní tuší, že v ČSSD zatím nenastala doba, kdy by volání po změně vyvolalo požadovanou odezvu. Jakkoliv byl například Zimola spojován s podivnou stavbou své vily i dalšími aférami, doplatil především na svou touhu něco změnit, popřípadě sesadit současného předsedu ČSSD.

V klopýtající straně, která bude ráda, pokud se jí podaří obhájit ve volbách druhé místo, které jí přisuzují průzkumy, není chuť něco měnit. Současná sociální demokracie totiž nehledí vpřed, ale naopak se otáčí zpět a doufá, že úspěch přinesou vzpomínky na minulá úspěšná období. Důkazem budiž třeba návrat takzvaného „kakaového boba“ Michala Krause do širšího vedení strany. Jak úspěšná bude nostalgická taktika ČSSD ukáží volby, ale mnoho pozitivního se očekávat nedá.