Na českých intelektuálech z neziskových organizací, kteří u nás bojují za Nové pořádky, svět bez korupce, je pozoruhodné především jedno: jsou přesvědčeni, že vzhledem k tomu, že jim jde o svatou věc („Pravda a Láska“, očista politiky), je jim dovoleno úplně všechno. Předvedl to i programový ředitel Transparency International Radim Bureš ve středečním Právu („Soumrak demokracie?“), kde polemizuje s mými názory en bloc.
Nejprve upozorňuje na to, že údajně stejné názory jako já zastává i David Rath, „nepravomocně odsouzený za úplatkářské trestné činy“, a že „Oba pánové (tedy já i dr. Rath, bd) vztahují svoje černé vize ke krokům orgánů činných v trestním řízení proti (údajným) vysoce postaveným korupčníkům.“ Uznávám, že pan Bureš je realista, neboť správně předpokládá, že mu vzhledem ke svému vysokému věku a nedobrému zdravotnímu stavu za toto přirovnání nedám např. pár facek. Navíc pečuje o to, aby si čtenář nemohl nijak ověřit, zda to, co o mně tvrdí, je vůbec pravda: neuvádí totiž, se kterým mým článkem vlastně polemizuje. To je slušně řečeno „nestandardní“ a má to zároveň i pragmatickou stránku, protože k ve vysokonákladovém Právu nedělá zbytečnou reklamu nízkonákladovému Svobodnému fóru, kde byl můj text Rozvrat české demokratické politiky, o nějž mu jde, zveřejněn.
S tím trochu souvisí i další realistický předpoklad, že čtenář si nejspíš nezjistí, co jsem kdy v minulosti psal např. o „policejních zásazích s pravděpodobným dopadem na politický vývoj“, jmenovitě o Kubiceho zprávě. Kde prý jsem tehdy byl. Abych čtenáři napomohl, uvádím krátký přehled. Bezprostředně po jejím vypuknutí jsem 30. května 2006 na svých Událostech napsal: „Skandál se zprávou propukl čtyři dny před volbami. ČSSD a Paroubek už nemají možnost na ni reagovat jinak než poněkud hysterickými prohlášeními a výzvami, které jsou spíš „kontraproduktivní“… Velmi si nepřeji vítězství ČSSD (této ČSSD) ve volbách a zvlášť menšinovou vládu podporovanou komunisty bych považoval za katastrofu pro Českou republiku. Nemohu však zamlčet, že to, co se tu teď odehrává, mi připomíná jeden předvolební skandál z doby před šestnácti lety: totiž kauzu Bartončík. To, co Havlovi spolupracovníci o panu Bartončíkovi sdělili, nepochybně sedělo: problém byl v tom, kdy to sdělili. Nemohu uvěřit, že politického cíle, jakkoli žádoucího, se dá dosáhnout prostředky, nad jejichž korektností se vznáší otazník.“ Tento názor jsem pak několikrát zopakoval v následujících čtyřech letech („problematická a nekorektně načasovaná Kubiceho aféra“, „zveřejnění Kubiceho zprávy, kvůli níž ČSSD tolik (a právem) řve“, „málo korektní manýry opozice (předvolební využití Kubiceho zprávy)“, „Kubiceho zpráva byl nestandardní zásah do volební kampaně“, „uznávám, že pan Paroubek si právem stěžuje na účelové zveřejnění Kubiceho zprávy…“ (bližší údaje zájemcům rád dodám). Úplně stejné je to s tvrzením, že když Kubicova zpráva nestačila, prostě se (na přelomu roku 2006 a 2007) koupili dva poslanci. „A kde byli v té době zachránci demokracie?“ Nevím, kde byli „zachránci demokracie“, já jsem tehdy zase průběžně, veřejně a soustavně kritizoval premiéra Topolánka za to, že neriskoval předčasné volby (byl by je nejspíš s přehledem vyhrál) a místo toho se spolehl na dva přeběhlíky, které mu navíc přihrál Miloš Zeman. I tady dokumentaci rád předám. A chtěl bych zdůraznit: mně nevadí, že pan Bureš to, co píšu, nečte: vadí mi jen a jen to, že to nečte, a přesto o tom mluví. To prosím není slušné.
A na závěr už jen dvě poznámky: pokud jde o oligarchizaci, pan Bureš se ptá: „Je situace, kdy politik může prosazovat zájmy svých firem, tolik odlišná od situace, kdy politik je jen loutkou, která poslušně prosazuje zájmy určité finanční skupiny?“ Snad by měl nějakou tu loutku napřed jmenovat. Zájem jaké finanční skupiny hájili třeba Špidla, Gross, Paroubek, Topolánek, Fischer, Nečas (jmenuji poslední premiéry ČR před nastolením Nových pořádků)? A navíc, kde a kdy tu byla nějaká „loutka“, která by v sobě pojila ekonomickou, mediální a politickou moc v té míře jako Andrej Babiš? (jistě, on byl důsledný, sloužil jen sám sobě: sám sobě kmotrem). To je přece úplně nová situace. A dokládat svobodu projevu a shromažďování tím, že se dnes veřejně na demonstracích nosí šibenice, není také příliš šťastné, svědčí to o pravém opaku – už se zase smí veřejně vyhrožovat oponentům: všechny vás pověsíme. Pan Bureš a další tomu svým podílem na rozpoutání protikorupční hysterie mocně napomohli.
