Když na podzim padaly energetické firmy a mnoho lidí tím dostaly do opravdu svízelné situace – finančně i spotřebitelsky –, slyšeli jsme výroky tehdejšího premiéra Babiše a ministra Havlíčka, že je za to zodpovědná Zelená dohoda pro Evropu (Green Deal) a rychlý růst cen emisních povolenek. Totéž později o Vánocích zopakoval i prezident Zeman.
Když se před Vánoci vyšplhala cena energie odvozené z plynu na extrémních 191 eur za megawatt, objevil se u evropských břehů více než tucet amerických komerčních lodí dopravujících zkapalněný zemní plyn LNG. Cena plynu pak klesla na polovinu a pokračuje v tomto trendu.
Není v této chvíli až tolik důležité, zda se zámořská dodávka LNG odehrála čistě na komerční bázi a přesměrováním původních asijských dodávek ve snaze na obtížné evropské situaci vydělat, nebo zda v tom měla či neměla jakoukoli roli snaha USA Evropě pomoci. Americká dodávka nás prostě v nouzi vyprostila.
Zemanova kremelská pozice
Hlavní ale je, že se potvrdily podzimní informace, že podstatným důvodem extrémního růstu cen za ruský plyn byla snaha Kremlu dostat Evropu na kolena snížením dodávek a zvyšováním cen. Navíc v podmínkách, kdy si Gazprom zakoupil velké kapacity v zásobnících v Evropě a nechal je záměrně prázdné, a tudíž Evropu bez rezerv. Americká dodávka tuto brutální vyděračskou hru utnula.
Ekonomové jistě dokážou vypočítat, jaký podíl měla na růstu cen hodnota emisních povolenek a nakolik tomu „pomohl“ Kreml svou manipulací se zásobami, dodávkami a cenami.
Podstatné mi ale v této chvíli připadá, že nic z toho jsme neslyšeli od tehdejšího premiéra a ministra průmyslu, kteří nejen lhali, ale vůbec se nepokusili pracovat ve směru zajištění amerických dodávek v zájmu zlomení ruského tlaku.
Andrej Babiš prostě ruský tlak přenesl na občany a spotřebitele, a ještě to svedl na EU. Jediné, s čím vláda přišla, byla plošná kompenzace růstu cen za cenu ztrát z daňových prostředků. Nevedla se žádná debata o energetické bezpečnosti a obraně, nebyla žádná snaha využít EU k otevření amerických dodávek, žádná snaha hledat společnou unijní politiku vůči Rusku.
V jistém smyslu jde o vážné selhání v plnění ústavní odpovědnosti za bezpečnost země a snahu manipulovat odpovědnost jinam, na Zelenou dohodu. Toto je ale ve skutečnosti pozice Kremlu, jak později ukázal Miloš Zeman. Nemá to být postup premiéra alianční a unijní země, která se chce a dokáže se svými spojenci dohodnout.
Nesvádět vinu na jiné
V lednu nás, spojence, USA i NATO přitom čekají nesnadná jednání s Ruskem o bezpečnostních agendách, od Ukrajiny až po energetiku. Považoval bych za zásadní posun, aby nová vláda postupovala nejen věcně, ale odpovědněji než Babiš a obešla se bez lhaní.
Rusko je určitě pod tlakem a hrozí Ukrajině útokem ve snaze dosáhnout otevření plynovodu Nord Stream II, přestože nesplnilo podmínku, aby výroba plynu a jeho doprava nebyly ve stejných rukou Gazpromu, navíc se zásobníky v Evropě.
Je třeba Rusku neustupovat a tlačit na dodržení pravidel, podpořit Ukrajince v obhajobě jejich svrchovanosti a v dodržování mezinárodního práva. Pohrůžky zabráním sousedního státu jsme zažili sami několikrát, včetně jejich naplnění.
Nová vláda a ministr zahraničí musí vytrvale spolu s partnery žádat, aby USA konečně vyslaly své nové velvyslance do našeho regionu, a měli jsme tak rychlou, účinnou a přímou komunikaci s Bílým domem i ministerstvem zahraničí. Protože jsme spojenci a chceme si zasloužit důvěru, musíme sami aktivně postupovat – namísto lhaní a svádění viny na druhé.
Text publikujeme s laskavým svolením serveru HlídacíPes.org.