Náš zahraniční obchod se na první pohled vyvíjí skvěle. Opak je však pravdou.

Do rukou ekonomů se v posledních dnech dostala data z Českého statistického úřadu (ČSÚ) za letošní srpen. Meziměsíčně (čili v porovnání s červencem) byl vývoz vyšší o překvapivých 12,7 % a dovoz o 4,5 %.

Zahraniční obchod tak skončil v přebytku ve výši 5,9 miliardy korun. Výsledek byl přitom „negativně“ ovlivněn obchodem s ropou a zemním plynem. Nebýt tohoto vlivu, činil by přebytek dokonce 8,3 miliardy korun. Dalším „negativním“ vlivem pak byl ještě obchod se základními kovy. Ten ovlivnil výsledek o dalších 2,4 miliardy korun.

Je však tak velký přebytek důvodem k radosti? Rozhodně není. Dlouhodobé přebytky našeho zahraničního obchodu zkrátka jen ukazují, že cizinci (včetně turistů putujících po České republice) hodně utrácejí za české zboží a služby, zatímco Češi za dovozové zboží či služby poskytované v zahraničních turistických destinacích utrácejí, v porovnání s nákupy českého zboží cizinci, méně.

Důvod? Mohlo by to být tak, že je české zboží drahé, ale zcela, nebo téměř nezbytné. Cizinci by pak hodně utráceli kvůli tomu, že je zboží drahé, nikoli proto, že by dělali velké nákupy (do velkého košíku). Jenže tak to není. České zboží a služby většinou nejsou pro cizince nezbytné, zvlášť když necháme stranou zmíněné turisty, kteří si na výletě po českých hradech logicky nemohou vybrat, v jakém státě si koupí zmrzlinu a pravou českou matrjošku na památku. České hrady a zámky jsou přitom do značné míry nezastupitelné jinými kulturními památkami. Ve skutečnosti je české zboží levné a důvod, proč dosahujeme tak vysokých přebytků, spočívá v tom, že si cizinci koupí našeho levného zboží hodně.

Mohlo by se zdát, že je to skvělá zpráva. České firmy mají zisky z prodejů do zahraničí. Má to však i odvrácenou stranu mince. Zahraniční zboží je totiž pro nás převážně naopak příliš drahé.

Do značné míry je to ještě pozůstatek po tři a půl roku trvajícím umělém oslabování koruny Českou národní bankou (ČNB). Koruna totiž i po ukončení ohlášených (a přinejmenším omezení celkových) nepřirozených zásahů nechce, ať už kvůli přilákaným spekulantům, nebo i z jiných důvodů, dostatečně posilovat. Kvůli tomu se cizincům jeví naše zboží jako levné a nám zboží z ciziny naopak jako cenově nedostupné. Opravdu to můžeme považovat za výhodu?

Pokračují přitom i další tlaky na oslabování koruny. Kromě očekávaného růstu cen pohonných hmot, který ovlivňuje i okolní svět, nám vláda připravila zvýšení mezd v celém veřejném sektoru i zákonem přikázané minimální mzdy. Kromě toho se zdražují byty a z různých důvodů i potraviny (také kvůli nákladům na EET).

ČNB s tím však zatím nic nedělá. Musela by totiž tlačit na zdražování hypoték i ostatních úvěrů a do toho se jí před parlamentními volbami evidentně nechce.