
Ruské děti slaví Den vítězství podle instrukcí z Kremlu. FOTO: Andrew Butko / Wikimedia Commons /CC BY-SA 3.0
FOTO: Andrew Butko / Wikimedia Commons /CC BY-SA 3.0

KOMENTÁŘ / Co se stalo v Las Vegas, zůstane v Las Vegas. Slyšeli jste už toto rčení? Lze ho použít v podstatě na jakoukoliv instituci v Rusku. Dnes budeme mluvit o vzdělávacích institucích. Dějí se tam totiž věci, které se ruské školské úřady snaží ututlat, a nemluvím jen o případech šikany, rvaček, vražd, znásilnění a dalších ďábelských věcech. Ruské školy mění myšlení dětí s pomocí vojenské propagandy zakomponované do vzdělávacího procesu. Podle mě je tento zločin stejně hrozný jako šikana, navíc se to děje ze strany Kremlu, ministerstev a učitelů. Ano, tato šikana není fyzicky nebezpečná, děti po znásilnění mozku necítí bolest. Ale na celý život jim zůstává trauma, které se hojí hůř než zlomené kosti.
Jenže z jednoho ruského „Las Vegas“ došlo k únikům informací, když učitel Pavel Talankin, působící „v regionu“, poodhalil, jak se v ruském školství realizuje kremelská politika a válečná propaganda. Jinými slovy, natočil proces znásilňování dětských hlav, o což ho však požádal sám pachatel. Později odjel z Ruska i s digitálními nosiči a jeho nahrávky se staly základem dokumentárního filmu „Mr. Nobody аgainst Putin“, který měl úspěch například na filmovém festivalu Sundance 2025.
Pavel Talankin nedokumentoval ruskou realitu nějakou skrytou kamerou, ale jednal zcela oficiálně. Dostal přece zadání shůry: „Do školy začaly chodit dopisy, které posílalo ministerstvo školství. Bylo mi řečeno, abych se při natáčení ujistil, že učitel používal scénář, prezentaci, že vše bylo provedeno podle instrukcí,“ řekl učitel. Pavel Talankin je jedním z těch, kdo vynesli špinavá ruská tajemství ven a ukázali je světu.
Veteráni vypravují dětem o válce
Začátkem tohoto roku zveřejnil server Novaja Gazeta–Evropa video, v němž Jelizaveta (jméno bylo změněno), učitelka ruského jazyka a literatury, která čtvrtým rokem pracuje za plat 20 tisíc rublů měsíčně, vyprávěla o svých zkušenostech s vojenskou propagandou ve škole a strhla oponu tomuto pedagogickému peklu. „Do školy neustále chodí veteráni speciální vojenské operace. Jeden přišel bez nohy a vyprávěl o válce. Ráno posloucháme hymnu. Informují nás, že v ten a ten den vyrábíme maskovací sítě pro armádu, aby přišli ti, kdo chtějí. Učitelé angličtiny museli ze tříd odstranit britské vlajky,“ říká Jelizaveta.
Začátek Talankinova videa je mnohoslibný, že? Z vyprávění vyplynulo, že šikana existuje i mezi učiteli. Pedagogové, kteří pracují ve školách několik desítek let, se na mladé odborníky dívají svrchu a házejí na ně veškerou špinavou práci, kterou sami nechtějí dělat, přičemž se odvolávají na svůj věk a zkušenosti. Není to nic nového, v mé škole taková praxe také existovala a donutila mladé učitele co nejdříve odejít. Mezi školáky se dokonce mluvilo o tom, že je dobré, když nový učitel vydrží alespoň rok. Kromě výuky museli za nepatrný plat vykonávat obrovské množství rutinní práce, a tak mnozí odešli a dávali raději soukromé hodiny.
Celkově mám po zhlédnutí videa pocit, že ruský vzdělávací systém je ze všech stran prolezlý šikanou. Jako by samotný fakt vzdělávání a získávání znalostí ustupoval do pozadí a zůstalo jen fyzické a psychické násilí. „Romantika výuky se rozplynula. V prvním ročníku mě jeden žák poslal už ve čtvrtém týdnu vyučování rovnou na tři písmena (adresa ruské válečné lodi). Často vidím videa, kdy učitel vztáhl ruku na takového žáka. Stejně se vždycky stavím na stranu učitele, protože vím, jaké děti jsou, a nikdo nenatáčí a nezveřejňuje, co se dělo před pořízením videa,“ říká Jelizaveta. Víme, jaké jsou děti, ale víme také, jací jsou dospělí, zejména učitelé.
Bez ohledu na to, jak se dítě chová nebo co říká, bez ohledu na to, jak provokuje učitele, není možné používat násilí. Nesmíme však zapomínat, že hovoříme o vzdělávacím systému v zemi, která je založena na kultu smrti a násilí. Tento kult je v Rusku všude, lidé ho vdechují jako prach spolu se vzduchem, který se usazuje v jejich orgánech. Možná je Jelizaveta dobrá učitelka. Tím, že se rozhodla mluvit o tom, co se děje, to potvrzuje. Ale soudě podle toho, že se postavila na stranu učitelů, kteří používají násilí vůči studentům, je tento kult i v ní, jen nevím, jak rozvinutý.
Učitelé a „vlastenecké aktivity“
Jelizaveta se dotkla i tématu nedostatku učitelů. Podle ní v některých regionech prostě nemá kdo učit a dětem může jeden předmět chybět i několik měsíců. Vzhledem k tomu, že čím je region vzdálenější od Moskvy, tím jsou platy učitelů nižší, není divu, že učitelé nechtějí učit ve státních školách. Podle svých slov se nesetkala s případy, kdy by učitelé byli motivováni k práci. Zároveň zmínila, že se setkala s učiteli, kteří horlivě podporují válku proti Ukrajině a zapojují děti do nejrůznějších „vlasteneckých aktivit“. Dokonce se vyskytly případy, kdy učitelé odešli bojovat a ve škole za ně museli urychleně najít náhradu.
Sama Jelizaveta se domnívá, že „není třeba se vměšovat do záležitostí jiných zemí“ a že „každý by měl řešit problémy sám“ a nevnucovat Ukrajině „pomoc“, kterou poskytuje Rusko. „Jsem emotivní, empatický člověk a jsem také učitelka literatury. Když si procházím Vojnu a mír, kde Tolstoj píše o tom, že válka je špatná, stejně jako násilí a smrt, všechny tyto věci jsou špatné. A jako učitelka jsem všechny tyto válečné události brala vždy s úzkostí a smutkem.“ Na školách fungují takzvané „Rozhovory o důležitém“. Odehrávají se podle oficiálních instrukcí, které nařizují „mluvit o hrdinech speciální vojenské operace“, ale na každém učiteli je, aby se rozhodl, jak by měl tyto rozhovory vést. Někteří učitelé mohou místo toho mít prostě jinou hodinu navíc, protože to nikdo nekontroluje.
Manžel Jelizavety je historik a viděl i nové učebnice dějepisu, v nichž už je téma „speciální vojenské operace“ na Ukrajině. Kurz nové historie se vyučuje v 11. třídě (poslední ročník před maturitou) a podle Jelizavety mnozí učitelé prostě nemají čas se těmto tématům věnovat, protože nemají k dispozici dostatek hodin. Zároveň zmínila, že mezi otázkami jednotné státní zkoušky z dějepisu je i otázka k válce proti Ukrajině.
Války nevyhrávají velitelé, ale učitelé
Jelizaveta mluvila také o těžkostech, kterým musela čelit při výuce během války: „Když začala válka, byl únor, musela jsem s dětmi rozebírat Mandelštama a Majakovského. A když si vezmeme Mandelštamovu báseň ‚Žijeme, aniž bychom cítili zemi pod sebou‘, a uvědomíme si, že tato báseň může vyvolat příval naprosto odlišných emocí… Říkala jsem si, že mne vyhodí. Jenže proč, vždyť je to všechno v osnovách?“ Ruští učitelé se během války Ruska proti Ukrajině pohybují po minovém poli, protože válka probíhá i ve vzdělávací sféře.
Putin kdysi řekl, že války nevyhrávají velitelé, ale učitelé. Spolu s ukrajinskou frontou otevřel i frontu v ruských školách – na Ukrajinu posílá vojáky, zatímco do války proti dětské mysli učitele. Obě skupiny podepisují smlouvu, jedni s ministerstvem obrany, druzí s ministerstvem školství, obě jednají nemilosrdně pod vedením Kremlu. Stejně jako ruská armáda jednají i někteří ruští učitelé „vlastenectví“. Stejně jako na ukrajinské frontě jsou i někteří učitelé připraveni kvůli zradě střílet „do vlastních“. Rozdíl je v tom, že ve válce Rusové zabíjejí Ukrajince, zatímco děti s vymytými mozky zůstávají naživu. Ale je to ještě život?