Ruský novinář a spisovatel science-fiction Dmitrij Gluchovskij ve svém novém románu Metro 2035 kritizuje Putinův systém. A neskrývá zklamání ze svých spoluobčanů. Článek přinesl německý list Süddeutsche Zeitung.

Arťom není žádný hrdina. Nedůvěřuje svému tělu, o kterém se domnívá, že je prolezlé rakovinovými nádory. Sex má spojen s ponížením a selháním. Od lidí – svého otčíma, manželky, švagra a přátel – s nimiž žije v rozvětveném systému moskevského metra, si udržuje odstup. Arťom patří k jediným přeživším ničivé atomové války, která vyhnala Moskvany do podzemí.

Román Metro 2035 – temná vize budoucnosti od moskevského autora Dmitrije Gluchovského, jejíž hlavním hrdinou je právě Arťom, vyšel letos v Německu i v České republice. Kniha je posledním dílem trilogie, která z Gluchovského učinila jednoho z nejznámějších ruských autorů sci-fi.

Gluchovskij románem Metro 2035 kritizuje ruskou společnost

Již v 17 letech začal Gluchovskij pracovat na svém prvním románu Metro 2033. Nedokončený rukopis zveřejnil na internetu a dál nechal fanoušky rozhodnout o vývoji prvního Arťomova dobrodružství. V něm Arťom bojuje s černými mutanty, kteří se objevili v důsledku radioaktivního zamoření. Knižně vyšlo Metro 2033 v Rusku v roce 2005, stalo se bestsellerem a bylo přeloženo do více než 20 jazyků. Následoval druhý díl Metro 2034, jehož hlavním hrdinou je starý obyvatel podzemí Homer.

V nejnovějším třetím díle již Arťom nebojuje s mutanty, nýbrž s vlastními lidmi. Mladý muž je přesvědčen, že se jinde nacházejí ještě další přeživší atomové války. Zas a znovu vychází na povrch, riskuje vlastní zdraví a vlastními lidmi je již dávno považován za blázna. Jen Homer, hrdina druhé knihy, mu věří. Společně objeví gigantické spiknutí, jehož cílem je udržet přeživší obyvatele pod zemí.

„Někteří fanoušci si stěžovali: Kde jsou mutanti? Je to vůbec ještě sci-fi?“ říká Dmitrij Gluchovskij při setkání v Berlíně. Směje se při tom. Pro něj je totiž jasné jedno: „Metro 2035 je politickým manifestem.“ Ve své knize nepopisuje žádnou vzdálenou, fiktivní budoucnost, ale svou vlast, jak ji dnes vnímá.

Z Ruska zmizel protest

V současné době, dodává Gluchovskij, překonala absurdní realita v jeho vlasti všechnu autorovu představivost. „Co se stalo v uplynulých letech v Rusku, mě šokovalo,“ vysvětluje. Po parlamentních volbách v roce 2011 ještě s přáteli demonstroval proti tehdejšímu předsedovi vlády Vladimiru Putinovi. Brzy na to se Putin vrátil do prezidentského úřadu, v roce 2014 obsadil Krym a začal válku s Ukrajinou.

Pomocí státem ovládaných médií spustil Putin obrovskou propagandistickou kampaň. Putinovy motivy jsou Gluchovskému zřejmé. Podle něj chce lidem ukázat: Podívejte se, co se stane, pokud demonstranti svrhnou systém. A to se mu podařilo. „Protesty v Rusku najednou ustaly a mnoho mých přátel si opravdu myslí, že Ukrajinu ovládli fašisté,“ říká spisovatel.

Gluchovskij věří, že jeho spoluobčané ještě stále vězí v ideologických bojích 20. století. „Není divu: Od té doby, co je Putin u moci, nabývá kult Velké vlastenecké války stále hysteričtějších rozměrů,“ dodává autor. Za Velkou vlasteneckou válku se v Rusku označuje druhá světová válka. „Rok od roku přibývá patriotických filmů, pompéznějších reklam a vojenské přehlídky jsou čím dál větší,“ říká Gluchovskij. Tím Rusko vyplňuje ideologické vakuum, které vzniklo po rozpadu Sovětského svazu.

Osamělost Putinových odpůrců

Skutečné vypořádání se s dějinami, stalinským terorem či kolonizací východní Evropy oproti tomu chybí. A proto většina Rusů opět začíná věřit tomu, že musí bojovat proti fašistickému Západu.

Staré ideologické propasti připomíná také román Metro 2035. V rozvětveném systému moskevského metra se navzájem potírají vojáci Rudé linie a fašisté z Říše, připomínající nacistické Německo. Přičemž za oběma údajně znepřátelenými tábory stojí stejné mozky. Stará válka ideologií slouží jen pro odpoutání pozornosti lidu – aby, tak jako Arťom, nepřišel na myšlenku hledat cestu ven.

Science-fiction jako společenská kritika

Dmitrij Gluchovskij tak navazuje na dlouhou tradici ruské literatury. Za sci-fi a fantasy převlečená kritika politických poměrů tam je dobře známa. Již v roce 1920 vyšel v tehdy mladém Sovětském svazu román „My“ autora Jevgenije Zamjatina, který popisuje totalitní systém v dobách někdy „po poslední revoluci“. V druhé polovině 20. let vydali bratři Arkadij a Boris Strugačtí četné sci-fi romány, obsahující výpady proti neutěšené byrokracii každodenního sovětského života. Mladý spisovatel Gluchovskij se jimi cítí inspirován – v roce 2010 napsal předmluvu ke sborníku jejich nejdůležitějších děl.

Metro 2035 ale představuje víc než politickou obžalobu, nabízí i pohled do autorova nitra. Osamělost a nejistota hlavního protagonisty Arťoma zrcadlí Gluchovského vlastní pocity. „Občas se sám sebe ptám: Píšu snad proti zájmům lidí? Nechtějí už Rusové svobodu?“ V jedno však Gluchovskij nevěří: že za nadšením Putinem stojí pouze nevědomost. Zná příliš mnoho vzdělaných a zcestovalých lidí, majících přístup k zahraničním médiím, kteří Putinův systém přesto podporují. „Mnoho Rusů raději věří lži, i když znají pravdu. Je to děsivé,“ konstatuje spisovatel.

Módní oblečení nahrazuje svobodu

Proč tomu tak je? Definitivní odpověď na tuto otázku Gluchovskij zatím nenašel. „Putinovy motivy jsou mi jasné. Ďábel zkrátka dělá svoji práci. Ale co pohání jeho podporovatele?“ Možná leží příčina v tom, že se Rusům v soukromém životě dostává určitých svobod. „Mohou cestovat, vydělávat peníze, kupovat si módní oblečení.“ Mnoho spisovatelových známých se tímto způsobem stáhlo do vnitřní imigrace, zhruba podle hesla: Co bych se staral o zmanipulované zprávy a válku na Ukrajině, když si v Moskvě mohu otevřít další obchod s teniskami?

Gluchovskému jsou tito lidé vzdáleni stejně, jako se Arťom cítí odcizen obyvatelům metra, kteří, než aby objevili skutečný svět, raději dál sedí v temnotě podzemí. Tento pocit hlavní hrdina v průběhu románu nepřekoná. K velké revoluci v Metru 2035 nedojde – stejně jako k ní podle autorova názoru nedojde ani v Rusku. Smutný závěr 36letého spisovatele, který stejně jako mnoho autorů jeho generace přestal věřit, že po revoluci opravdu přichází lepší uspořádání.

Ostatně, s tímto zjištěním nejsou mladí Rusové na světě jediní, uzavírá Süddeutsche Zeitung.