V nakladatelství Argo právě spisovateli Janu Novákovi vychází letos už třetí kniha. Jmenuje se Těžký prachy, a tak není divu, že se náš rozhovor v jedné vršovické kavárně točil docela dost okolo peněz. Jedny Jan rozvážel v Chicagu jako ozbrojený kurýr, jiné jeho otec kdysi zpronevěřil ze socialistické kampeličky a zapomenout bychom neměli ani na ty, díky kterým vznikla jeho první kniha.

Je pravda, že vaše spisovatelská kariéra začala víceméně náhodou kvůli tisíci dolarů?

Vlastně jo. Na chicagské univerzitě, kde jsem studoval, měli tři soutěže s prémií tisíc dolarů pro vítěze. Za takové peníze jste tehdy pořídil auto a přihlásit se mohli jenom studenti posledního ročníku, takže tam nějak hrozná konkurence ani být nemohla. Soutěžilo se ve třech kategoriích: povídka, divadelní hra a hudební kompozice. Tak jsem sedl a napsal jak povídku, tak hru. Nejradši bych býval napsal i symfonii, ale na to nemám. Obě ty kategorie jsem vyhrál, to bylo úžasný. Pak jsme s mou první ženou za ty dva tisíce dolarů půl roku cestovali s baťohy po Evropě. Měli jsme rozpočet patnáct dolarů na den, to ve Španělsku tehdy stačilo i na večeři s vínem a v neděli na býčí zápasy. V Paříži nás stál hotelový pokoj na levém břehu sedm dolarů na den a jednou týdně byly vstupy do všech muzeí zadarmo, takže jsme tam zůstali tři měsíce.

A hlavně se vám na základě té povídky ozval z Kanady Josef Škvorecký. Jak na vás přišel?

Ona ta povídka vyšla ve studentských novinách Chicago Maroon a v krajanském tisku se rozčilovali, co si to ta dnešní mládež dovoluje. Já totiž povídku napsal v takovém hrabalovském stylu. Je to monolog šestiletého kluka, kterému strýc vykládá o české historii, a on to všelijak komolí, takže hned v první větě říká, že si Masaryk nechal na stará kolena voperovat opičí žlázy, aby si mohl užít to, že je státotvůrce. To mělo mít komický dopad, jenže krajané vůbec nerozlišovali, co říká postava v povídce a co já jako autor. Takže jsem jim napsal mladistvě arogantní dopis, ať mi dají pokoj. Všechno se to nějak dostalo ke Škvoreckému a mně pak od něj zčistajasna přišel dopis, že kdybych měl takových povídek víc, tak by mi rád vydal knihu. To byl nádherný moment, knížka Striptease Chicago se pak prakticky psala sama.

Většina…