Videokonference čínského prezidenta Si Ťin-pchinga s ruským prezidentem V. V. Putinem (15. 12. 2021) FOTO: ČTK/Xinhua/Yin Bogu
FOTO: ČTK/Xinhua/Yin Bogu
Před nějakými dvěma týdny přišla agentura Bloomberg s odvoláním na anonymní zdroj v Pekingu se zprávou skoro senzační: čínský prezident Si Ťin-pching prý měl svého ruského kolegu Vladimira Putina požádat, aby během zimní olympiády vojensky nezaútočil na Ukrajinu.
Moskva považuje Peking za přímo mimořádného strategického spojence, což ve svém nedávném vystoupení na půdě Státní dumy potvrdil i ministr Lavrov – samozřejmě ve známé souvislosti, připomínané často Američanům a Evropanům: My vás přece nepotřebujeme, je tu ještě Asie, Afrika či Latinská Amerika.
Pokud jde o žádost samotnou, kterou vzápětí dementovalo čínské velvyslanectví v Moskvě i ruská strana, mnozí odborníci rovnou zapochybovali, že by něco takového mohlo z úst čínského prezidenta vůbec zaznít. Jednotní jsou ale v tom, že Čína nehodlá Rusko v jeho konfliktu s Ukrajinou podporovat.
Číňané se naopak domnívají, že jakákoli válka s účastí Ruska je pro jejich zemi mimořádně nežádoucí. Jenže i někteří čínští politologové jsou přesvědčeni, že pokud se do jara, a to už není dlouho, nepodaří konflikt vyřešit na diplomatické úrovni, je blíže nespecifikovaný ozbrojený střet nevyhnutelný.
Vraťme se k údajné žádosti Pekingu, adresované Moskvě, aby ruské síly při ukrajinské hranici nezaútočily po dobu zimní olympiády, která začíná už tento pátek. Nezávislý ruský vojenský odborník Pavel Felgengauer soudí, že přes veškerá dementi z ruské i čínské strany takový pokusný balónek vypuštěn být mohl, a to jako důkaz čínské neutrality v tomto velmi nebezpečném konfliktu.
Zmíněný odborník také připomíná nedávné tajemné zvěsti o tom, že Čína a Rusko by mohly postupovat ruku v ruce a jakmile by ruská vojska překročila ukrajinskou hranici, ta čínská by se vrhla na Tchaj-wan. Felgengauer je toho názoru, že v takovém případě by Čína svou neutrální pozici kolem ukrajinského konfliktu jednoznačně popřela. Peking Moskvu nijak významněji podporovat nebude, ale kritizovat či dokonce pranýřovat určitě také ne.
Podle názoru mnoha ruských i západních expertů by Rusko v případě vojenského konfliktu, s kýmkoli a nejen s Ukrajinou, prostě nebylo vítaným partnerem – z jednoduchého důvodu. Čínská média Ruskou federaci už dlouhá léta vykreslují jakožto mimořádně přátelskou, ba bratrskou zemi a fakticky jediného spolehlivého a věrného spojence Číny „v hrdinném boji proti Spojeným státům“.
Ruský etnopsycholog a odborník na Střední Asii a Čínu Viktor Uljaněnko k tomu poznamenává:
„Proto by jakákoli vojenská konfrontace Rusku doslova s kýmkoli nevyhnutelně velice drastickým způsobem zasáhla vědomí čínského lidu. Ukrajina na rozdíl kupříkladu od Afghánistánu pro běžného Číňana není nějaké odcizené zahraničí, ale nedávná část Sovětského svazu, na který nostalgicky vzpomíná mnohem víc našich východních a jižních sousedů, než si vůbec dokážeme představit.
Když přitom přijde řeč na možné ruské vojenské aktivity třeba na Ukrajině, ale i v mnoha jiných z mezinárodně politického hlediska problematických oblastech, Rusové si automaticky vybaví východního přítele a spojence, který ‚nás bezvýhradně podpoří‘. Jako etnopsycholog však musím upozornit na to, že mezi tím, jak vnímáme fenomén přátelství my a jak Číňané, je značný rozdíl.“
Dále Uljaněnko upozorňuje, že zatímco běžnému Rusovi se přátelství zpravidla jeví jako jistý altruisticko-romantický vztah, který tu a tam předpokládá ve vztahu k partnerovi dokonce ochotu k sebeobětování, pro Číňana jde především o sumu vzájemných vztahů, přinášejících dostatek výhod. To je danost, kterou je třeba mít neustále na zřeteli. Proto Čína za žádných okolností nepřistoupí na nic, co by mohlo vést ke ztrátě hmotných výhod nebo k jiným rizikům včetně pošramocení image na mezinárodní aréně.
Pro ruskou stranu by měl být jistým varováním i nedávný telefonický rozhovor mezi čínským a americkým ministrem zahraničí. Šéf čínské diplomacie Wang I během něj mimo jiné prohlásil, že Čína doufá ve zdrženlivost všech zemí, které se v konfliktu jakkoli angažují. A má naději, že tyto země zachovají klid a dokážou se tak vyhnout eskalaci napětí v regionu. V tom si s Antonym Blinkenem, reprezentujícím (jak jsme právě zmínili) největšího nepřítele Číny, vyloženě notovali.
Wang I poté prohlásil, že „bezpečnost jedné země nesmí být obětována ve prospěch bezpečnosti jiných států“ a že regionální bezpečnost nelze zajistit prostřednictvím upevňování či dokonce rozšiřování vojenských bloků.
Na tento diplomatický protiamerický a protiatlantický špílec Blinken reagoval prohlášením, že „odpovědnou cestou kupředu je cesta mírové diplomacie a politiky deeskalace“. Ať už ale oba páni ministři mínili své deklarace jakkoli, pro Rusko z toho plyne jediné: jednoznačné čínské podpory se Rusko ve svém nejnovějším ukrajinském dobrodružství rozhodně nedočká.
Alespoň částečný vzájemný čínsko-americký respekt je v tuto chvíli o to důležitější, že se postupně šíří představa, že otevřený rusko-ukrajinský konflikt propukne buď během zimy, anebo nikdy. Zkušení vojenští experti jsou ale jiného názoru a tvrdí, že čím déle bude současný napjatý stav trvat, tím je pravděpodobnost otevřeného vojenského střetu vyšší.
„Všechno je vskutku přesně naopak, než si dnes kdekdo myslí“, říká již citovaný Pavel Felgengauer. „Pokud se řešení konfliktu nenajde, hned je možnost otevřeného měření sil v letních měsících skoro nevyhnutelná, protože obě strany se ocitnou ve stejné situaci. Pokud se tedy v následujících týdnech podaří dosáhnout alespoň dílčí deeskalace, ale na diplomatickém poli problém nebude dořešen, na jaře a v létě to bude ještě horší.“
Pokud jde o Čínu, je tu ještě jeden velmi dobrý důvod, aby se v této krizi chovala zdrženlivě: Ukrajina je pro „říši středu“ stále významnějším obchodním partnerem – jen během loňského roku sem Čína vyvezla zboží za 6,5 miliard amerických dolarů, a naopak téměř polovinu importu z Ukrajiny tvořila ukrajinská zemědělská a potravinářská produkce.
Jistě není sporu o tom, že Rusko a Čína k sobě mají (už pro povahu metod vládnutí) dosti blízko. Svědčí o tom třeba i fakt, že od roku 2013 se oba prezidenti setkali už čtyřicetkrát (!) nebo že Putin o Si-Ťin-pchingovi rád mluví jako o „starém příteli“.
Stejně tak je ale jisté, že v případě podobných krizí budou, jak už jsme tu konstatovali, pro Čínu vždy rozhodující její vlastní zájmy. Inu, bližší košile než kabát, a to o Číně platí dvojnásob.
Libor Dvořák je rusista, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus, v němž se podílí na přípravě pořadů „Názory a argumenty“ a „Den podle…“. Z ruštiny přeložil mimo jiné díla Michaila Bulgakova, Vladimira Sorokina, Eduarda Limonova či Sergeje Lukjaněnka.
