Když se na pultech knihkupectví objevily paměti Jana Rejžka pod názvem Jste to vy?, předpokládám, že to řadu lidí vyděsilo. Bože, co tam zase napsal? Dostanou znovu vydělat právníci dotčených zpěvaček? Ten, kdo se do memoárů „zuřivého kritika“ začte, bude možná překvapen. Lehkým perem jej „od kolébky ke krematoriu“ provede kluk, který se prosekal nelehkým dětstvím, slušný fotbalista, bohem políbený psavec, odvážný chlapík obdařený morálním kompasem a samozřejmě vtipný vypravěč, jenž umí být stejně tak nesmiřitelný jako vděčný a laskavý ke všem, kteří mu pomohli.      

Existuje nějaký důvod, proč jste napsal paměti právě teď?

Může za to můj úspěšný boj s těžkou váhou, s Krpálkem alkoholem, kterého jsem položil před třemi roky na lopatky. Existuje vžitá představa o tom, že vyléčený alkoholik zažívá peklo na zemi, že když se ráno probudí a uvidí na nočním stolku flašku, že ta pravá ruka po ní šahá a ta levá po ní plácá a říká, nedělej to. Já absťák vůbec neměl, ale chodil jsem na kontroly k doktoru Dušanu Randákovi a bylo mi trapně, že se nemám z čeho zpovídat. A tak jsem mu vyprávěl historky ze života a taky, jak zrovna hrála moje Slavie, a on jednou, asi aby se mě zbavil, povídá: „Vy máte tolik zážitků, napište paměti.“ To mě zaujalo a stejně tak Lubomíra Houdka, šéfa Galénu, který vydal už dříve mé sebrané články. Spěchal na mě, neustále dorážel, jak jsem daleko, tak já mu třeba oznámil, že teď budu maturovat na gymnáziu v Třeboni. Docházelo k vtipným souběhům, například loni v čase výročí sametové revoluce jsem se v textu shodou okolností ocitl v listopadu 1989. To jsem Houdkovi napsal, že jsem se právě vrátil z Národní. A že nevím, co bude dál, jelikož mi Petr Čepek právě oznamuje, abych přišel do Činoheráku, že se tam bude něco zakládat.

Během četby mě překvapil váš poměrně přátelský kontakt s některými hvězdami českého showbyznysu. Vždycky jsem si myslel, že Rejžek a normalizační pop jsou dva naprosto neslučitelné světy.

Mohl za to sport. Já byl vášnivý fotbalista, doma jsem hrál za České Velenice, a pak, když jsem se tam pohádal, za Majdalenu. Jednou,…