V deníku FORUM 24 jste si mohli přečíst rozhovor s písničkářem Jaroslavem Hutkou, který se vyjádřil ke jmenování zakladatele Jazzové sekce Karla Srpa členem etické komise pro ocenění účastníků protikomunistického odboje. Sám Srp osvědčení účastníka protikomunistického odboje nedostal, neboť byl několik let registrován jako spolupracovník StB. Byl soudně očištěn, ač Hutka (nebo jeho kolega Vladimír Merta) hovoří opačně. Tuto problematickou otázku Srpova života Zeman ignoruje, jelikož se jedná o jeho přítele. Ale také proto, že Zemana ničí komunistická či jiná minulost netrápí, což ostatně dokazuje nejen seznam lidí, kterým uděluje ocenění, ale také postoj k lustračním osvědčením.

Zeman má komunisty vůbec tak nějak v oblibě. Už v roce 2013 ocenil bývalého člena KSČ a šéfa slušovického zemědělského družstva a svého podporovatele Františka Čubu. V roce 2015 byl zvolen ještě těžší kalibr a prezident začal metály udělovat rovnou členům komunistických vlád – zvolil ministra zemědělství Miroslava Tomana, někdejšího člena kabinetu Lubomíra Štrougala. Protesty vyvolalo i ocenění herečky Jitky Frantové Pelikánové, a to kvůli její údajné spolupráci s StB. Členem KSČ byl i oceněný Valtr Komárek.

Miloš Zeman má pro vykonávání své funkce pouze jediné pravidlo – jak se pomstít všem, kdo se nechovali dle jeho představ, a jak se odvděčit těm, kteří mu pomohli na Pražský hrad. Říjnové udělování státních vyznamenání tak svůj význam ztratilo již před několika lety a Zemanovi se jen daří, aby seznam absurdit a ostudných činů narůstal.

S postojem k Srpovi ale hlava státu navázala spíše na jinou svoji osobní tradici. Tou je praktická ignorace podezření ze spolupráce s StB i ve chvíli, kdy danému člověku chybí lustrační osvědčení. Právě proto tu jednoho takového člověka máme – sedí na ministerstvu financí a je také vicepremiér. A shodou okolností je to ten člověk, který může rozhodnout o tom, zda se Miloš Zeman stane podruhé prezidentem České republiky.

Naše země má mnoho problémů a jedním z nich se – spolu s přibližováním k Rusku a s rostoucím vlivem jeho propagandy – stává bagatelizace zločinů komunistického režimu. Taková věc se ale neprojevuje jen výkřiky různých individuí na sociálních sítích, která popírají okupaci z roku 1968, neprojevuje se pouze existencemi typu Marta Semelová, ale také tím, jakou závažnost dává těmto věcem prezident republiky. A to i v otázkách typu jmenování členů různých komisí (a u inkriminované etické komise je to opravdu drzost).

Země, která si nevzala ponaučení z vlastní minulosti, se od ní jen těžko posune dál. Nezbývá proto než vzpomenout Hutkova slova o tom, že kanál zůstane kanálem. Což neplatí jen pro stát, ale také pro jeho představitele.