Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský nechápe povolební postup prezidenta Miloše Zemana. Dostal se s ním v poslední době do sporu vícekrát.
V pořadu Výzva na serveru Seznam Zprávy Rychetský uvedl, že se diví, proč prezident Zeman dopředu prozradil, že v případě neúspěchu Andreje Babiše (ANO) při sestavování vlády v prvním pokusu jmenuje za všech okolností premiérem i ve druhém kole Babiše (ledaže by sám Babiš nechtěl). Navíc předem informoval, že ani po případném třetím neúspěšném pokusu nerozpustí Poslaneckou sněmovnu, ačkoli mu to Ústava umožňuje.
Připomeňme, že prezident Václav Klaus rovněž jmenoval v prvním i druhém pokusu stejného premiéra, tehdy se jednalo o Mirka Topolánka. Situaci však vůbec nelze srovnávat. Topolánkovi totiž nebyl předem slíbený pokus druhý. Musel se snažit, protože s druhým pokusem nepočítal. Když mu pak první pokus kvůli přesnému rozdělení sněmovny půl na půl a kvůli tvrdému odporu ze strany Jiřího Paroubka nevyšel, bral podle svých slov druhý pokus spíše jako „za trest“, respektive jako nátlak ze strany prezidenta Klause na dohodu jeho ODS a Paroubkovy ČSSD.
Rychetský považuje Zemana za velkého hráče, a proto nedokáže pochopit, proč prezident dopředu odkrývá karty. Zároveň je skálopevně přesvědčen, jak také uvedl ve Výzvě, že když nad poslanci visí hrozba rozpuštění sněmovny, jsou se schopní během oněch tří pokusů dohodnout na vládě. Zeman je od této hrozby předem osvobodil. Nyní navíc přislíbil Babišovi také jmenování jeho vlády, ačkoli mu ještě nebyla představena a podle informací v médiích ještě ani není kompletně sestavena, natož aby měla dojednanou důvěru ve sněmovně.
Rychetský měl dříve se Zemanem, jak je veřejně známo, velmi dobré vztahy. Ty se však v poslední době radikálně zhoršily. Hlavním důvodem je podle Rychetského fakt, že se jako soudce (dokonce předseda) Ústavního soudu nehodlá s nikým ze zákonodárců ani z moci výkonné bratříčkovat. Jak uvedl pro Seznam Zprávy, je rád, že soud sídlí v Brně, zatímco akce, na které je politiky každou chvíli zvaný, se zpravidla odehrávají v Praze. Nově zvoleného prezidenta pozve podle tradice nejprve jako hosta k Ústavnímu soudu, ale pak už se s ním u soudu uvidí jedině jako s jednou ze stran nějakého sporu.
Rychetský stál proti Zemanovi také v aktuálním sporu, kde žalujícím byl fyzik Ivan Ošťádal, kterého Zeman odmítl jmenovat profesorem, společně s Univerzitou Karlovou. Zeman sice spor vyhrál, ale tři ústavní soudci včetně Rychetského by rozhodli opačně. Většina soudců argumentovala, že prezident nebyl nečinný, protože Ošťádala výslovně odmítl jmenovat (takže nelze říci, že by vůbec nijak nereagoval). Rychetský naproti tomu tvrdí, že prezident nemá na výběr, zda někoho profesorem jmenuje, či nejmenuje. Z hlediska tohoto článku nejde ani tak o to, který z právních výkladů je ten správný. Spíše jde o to, že se Rychetský postavil proti Zemanovi. Zřejmě nikoli proto, že by se chtěl za každou cenu emancipovat, nýbrž proto, že je mu jedno, kdo je účastníkem sporu. Prezident, neprezident, kamarád, nekamarád.
Když však vezmeme v úvahu, jak Miloš Zeman nezapomíná, když jde někdo proti němu, lze očekávat, že se tím jejich vztahy ještě dále vyostří. Vzpomeňme jen na údajnou roli Bohuslava Sobotky v nezvolení Zemana prezidentem v nepřímé volbě v roce 2003. Tento konflikt se evidentně táhne dosud (viz pokus o tzv. „lánský puč“ či „tyjátr“ s mikrofonem, který měl Sobotka obráceně).
Obdobně Zeman doslova „odkopl“ svého asi nejbližšího spolupracovníka Miroslava Šloufa a jeho hněv se obrátil i proti „jeho“ exministru financí Pavlu Mertlíkovi. Do těchto osobních vztahů samozřejmě nevidíme, ale je otázkou, zda nezapadají do mozaiky, na základě které si můžeme o Zemanovi udělat obrázek, až ho budeme porovnávat s ostatními kandidáty na prezidenta.
V neposlední řadě si připomeňme Zemanův konflikt s bývalým americkým velvyslancem, který se rozhořel jen proto, že velvyslanec na přímý dotaz moderátora ČT24 ohledně Zemanovy účasti na oslavách v Moskvě, na které nikdo jiný z našich spojenců nejel, prohlásil, že není na něm, aby prezidentovi říkal, co má dělat, a chápe, že chtěl Zeman uctít oběti druhé světové války, ale ta symbolika, kdy Zeman bude sledovat z pódia jako jediný představitel států EU vojenský pochod armády, která destabilizuje stát sousedící s EU (myšleno Ukrajinu), je možná taková prekérní. Opravdu si americký velvyslanec dovolil tak moc?
Ke zhoršeným vztahům mezi Rychetským a Zemanem navíc podle Rychetského přispěl svým podrazem rovněž generální ředitel a vlastník TV Barrandov Jaromír Soukup. Ten totiž, podle Rychetského nepravdivě, tvrdil před televizními kamerami Zemanovi, že slyšel, že prý by si Rychetský přál za předsedu Poslanecké sněmovny někoho z (budoucí) opozice a nikoli pana Vondráčka z ANO. Jak připomněl Jiří Kubík ve zmíněném pořadu na Seznam Zprávy, Zeman na to reagoval slovy: „Chápu, že se Pavel Rychetský často vyjadřuje i k věcem, které se ho příliš netýkají, ale v tomto případě znovu doporučuji, ať to ponechá poslancům, mají větší hlavu.“
Rychetský nedávno např. na ČT24 zdůraznil, že nebude tolerovat žádné případné protiústavní povolební kroky. Věřme tedy, že česká Ústava bude mít zastání, pokud by ji chtěl prezident Zeman kreativně využít (či snad dokonce zneužít), jak opakovaně v různých případech sám předeslal. Stačí, že v minulosti jmenoval navzdory ústavním zvyklostem ministrem člověka, který nepředložil čisté lustrační osvědčení, a to samé teď hodlá se stejným člověkem (Andrejem Babišem) učinit v případě jeho jmenování premiérem (a předsedou Bezpečnostní rady státu).
