Svobodné fórum přineslo polemiku mezi Václavem Němcem a Bohumilem Doležalem kvůli povaze současného režimu s podobenstvím k farmě zvířat. Bohumil Doležal se jistě nejlépe obhajuje sám, nicméně některé výroky Václava Němce stojí za pozornost.
Podle Němce „Doležal zbytečně démonizuje současnou situaci. Anofert se (zatím) nezmocnil vlády ve státě: je součástí koaliční vlády se standardními stranami… Babiš sice vlastní dva významné celostátní deníky, ale další noviny – a hlavně veřejnoprávní média – zůstávají dosud v mezích zákona svobodné a vůči Babišovi velmi kritické.“ Odmítá přitom Doležalovu tezi, že ke změně režimu významně napomohly protikorupční iniciativy.
Jaká je skutečnost? Anofert se ujímá moci stále intenzivněji a utahuje šrouby. Svoje zájmy uplatňuje nejen v mediální sféře, ale i v zemědělství, biopalivech, lesnictví, potravinářství, správě státních hmotných rezerv, pojišťovnictví, dosazuje svoje lidi do dozorčích rad státních strategických podniků… Usiluje o větší vliv ve zdravotnictví a v bezpečnostní sféře. Útočí na drobný podnikatelský sektor, zastrašuje koaliční poslance. S jídlem roste chuť.
Bohuslav Sobotka a lidovci tento stav umožňují. O žádné korekci působení oligarchy ve vládě z jejich strany nemůže být řeč. Pokud občas slabě zvednou hlas, Babiš pohrozí odchodem z vlády, a tak se jede dál po starém. Je si vědom své převahy, koaličními partnery pohrdá a drží je pod krkem jako rukojmí. Ti neprotestují, a naopak není výjimečné, když jeho zájmy sami prosazují.
Co dříve nebylo možné
Ať už lze na polistopadový vývoj nahlížet jakkoli kriticky, současné Nové pořádky porušily veškerá dosavadní tabu.
Především by dříve nebylo možné, aby vláda v tomto složení vůbec vznikla. Kdyby stále platila velmi přísná kritéria na výkon politické funkce, nebylo by zkrátka možné, aby ve vládě seděl majitel obří firmy čerpající od státu miliardové dotace a veřejné zakázky, navíc bez předloženého čistého lustračního osvědčení.
Nebylo by možné, aby v ní seděl ministr platící za čelného lobbistu, který se svými kontakty na politiky vůbec netajil. Ministr nadávající na „korupční“ polistopadové poměry, díky kterým se stal druhým nejbohatším podnikatelem v zemi. Ministr, o kterém známý investigativní novinář Jaroslav Kmenta prohlásil, že je „kmotr, který pásl Grosse“, a proto kvůli němu odešel z Mladé fronty DNES. Protikorupční a jiné občanské iniciativy by to nepřipustily a vyvolaly by s většinou médií obrovský protitlak.
Mediální scéna prošla razantní proměnou
Zřetelná proměna mediální scény zdaleka nespočívá jen v tom, že si jeden vlivný politik koupil vydavatelství Mafra. Podstatné je nejen to, co se v médiích objevuje, ale i co v nich nezazní. Vlažný mediální mainstream zdaleka není tak kritický k současné vládě jako dřív, kdy dobrá zpráva nebyla žádná zpráva. Dnes je to přesně naopak.
Dříve nebylo možné, aby kriminální kauzy spojené s aktuálně vládní mocí většina médií ignorovala. Redakční investigativní týmy se naopak předháněly v tom, kdo získá exkluzivní informaci o možném nekalém jednání jako první. Média se dnes raději věnují kauzám spojeným s minulostí, protože je to pro ně nejpohodlnější. Pokud by ještě nedávno vyšlo najevo, že firma Agrotec, vlastněná místopředsedou vlády, je v podezření z manipulace s tendry České pošty – navíc v době, kdy byl předsedou jejího představenstva Babišův hlavní pobočník Jaroslav Faltýnek -, stačilo by to na vyvolání vládního zemětřesení. Dnes se neděje nic.
V hlavních večerních zprávách, včetně Událostí České televize, se neobjevily reportáže ani o soudu s bývalým hlavním manažerem ANO Vladislavem Kovalem, podezřelým z korupce. Mediální nezájem zatím platí i o kauze privatizace OKD, kterou má soud projednávat v nejbližší době. Přitom se jedná o podezření z miliardových škod státu s politickou odpovědností Bohuslava Sobotky.
Pokud by v minulosti získala miliardový tendr Lesů ČR firma ministra financí, tato zpráva by spolehlivě obsadila titulní strany všech deníků, s přesahem do zahraničí. A dnes? Nic zásadního.
Kde jsou ta „svobodná“ média?
V Němcem vyzdvihované České televizi velmi kriticky vystupují pouze Reportéři ČT, kteří ovšem s reportážemi o Agrofertu narazili. O hlavním zpravodajství se tak hovořit rozhodně nedá. A jen čas ukáže, zda si budou moci Reportéři ČT svůj přístup padni komu padni zachovat. Kdysi proslulý bijec politiků Janek Kroupa, nyní působící v Radiožurnálu, vytáhl za dva roky jedinou kauzu – podezření z korupce ve firmě Skanska z období působení současného ministra dopravy Dana Ťoka. Poté, co se za Ťoka razantně postavil Andrej Babiš, kauza zmizela ze světa.
Kde jsou tedy ta Václavem Němcem zmiňovaná „svobodná média, velmi kritická vůči Andreji Babišovi“ a vládě? Jsou pojítkem tohoto stavu autocenzura, strach, nebo dohoda o neútočení? Dnes jsou média, která splňují tuto charakteristiku, minoritní a většinou se jedná o nově vzniklé opoziční servery.
Role protikorupčních iniciativ byla klíčová
Role protikorupčních iniciativ na etablování Nových pořádků byla klíčová. Jedním z paradoxů doby je skutečnost, že Doležalem zmiňovaná protikorupční hysterie byla nejsilnější, když se s bojem proti korupci něco začalo dělat (v protikladu s mediálním obrazem). S tím důsledkem, že uvolnění rukou orgánům činným v trestním řízení přineslo řadu excesů a pochybných obvinění v rámci honu na politiky na všech úrovních. Obří korupce, bombasticky avizovaná krátce po policejní razii na Úřadu vlády ČR, dodnes zjištěna nebyla.
Dnes se některé tehdy chválené zákony znovu změkčují. Pokud to bude znamenat snížení administrativní náročnosti, proč ne. Ale pokud ministryně ANO Karla Šlechtová navrhuje zvýšení finančního limitu pro vícepráce u veřejných zakázek ze 20 na 50 procent vysoutěžené ceny, je to cesta zpět. Do tohoto limitu by se tunel Blanka vešel s rezervou. Žádná z protikorupčních iniciativ neprotestuje.
Proč Janečkův fond neobjasní Babišovy vazby na Rittiga?
Dříve velmi viditelné protikorupční iniciativy, včetně Němcem zmíněné „Vraťte nám stát“, dnes nejsou slyšet. Nebo s Babišovým hnutím, které vědomě či nevědomě pomohly vynést k moci, otevřeně kolaborují. To se týká především Nadačního fondu proti korupci Karla Janečka, který hnutí ANO podporoval už v době jeho vzniku. Přes bývalého zpravodajce z doby vlád ČSSD Karla Randáka rozehrával politické hry, a Babišův gigantický střet zájmů mu přitom nevadí.
Proč Janečkův protikorupční fond nevyzve Andreje Babiše, aby přesvědčivě objasnil původ svého majetku? Pokud se Randák specializuje na kauzy spojené s Ivo Rittgem, proč neobjasní, jak to bylo s Rittigovými patnáctiletými kontakty s Andrejem Babišem? Veřejnost by jistě zajímalo, co znamenal Rittigův výrok na Twitteru: „V týhle zemi je vážně sranda. Andrej Babiš šéfuje národnímu boji s korupcí, to je jak z nějaké Havlovy hry.“
To samé platí o Transparency International. Její exponenti dokonce využívají Babišových personálních nabídek v barvách hnutí ANO, což platí nejen o pražské primátorce Adrianě Krnáčové, ale i o šéfovi TI Davidu Ondráčkovi, který by klidně přijal Babišovu nabídku stát se ministrem vnitra.
Rekonstrukce státu jako Babišova stafáž
Rozporuplné je i působení „Rekonstrukce státu“. Nevidí, že slouží Babišovi jen jako stafáž, aby ve skutečnosti rekonstruoval stát k obrazu svému. Kdyby šlo Rekonstrukci státu skutečně o věc a transparentnost, proč už dávno nevyzvala Agrofert, aby zveřejnil všechny smlouvy se státem i z minulosti včetně částek, kolik od státu inkasoval?
Pokud Rekonstrukce státu prosazuje zákon regulující financování politických stran včetně limitu pro volební kampaně, jak se to slučuje s faktem, že Babiš vlastní vlivná celostátní média, často rozehrávající účelové kampaně v jeho zájmu? Nepochybně toho znovu využijí zejména před volbami. Nebude kvůli této „nekalé soutěži“ celý zákon o financování politických stran jen cárem papíru?
Proč protikorupční iniciativy nenavrhnou takovou úpravu zákona o střetu zájmů, která by tyto anomálie eliminovala? Úpravu, která by členům vlády znemožnila vlastnictví firem čerpajících veřejné prostředky? Nebo jim to připadá normální a v civilizované Evropě běžné? Za to v minulosti bojovaly?
Může být ještě hůř
Nelze se utěšovat tím, že může být ještě hůř, a proto jsou obavy z ohrožení demokracie u nás přepjaté. Je to vytváření alibi částí intelektuální obce, která toto ohrožení spatřuje především v Putinovi a Zemanovi, ale vytváření babišovské oligarchie východního typu paradoxně podceňuje. Zatím skutečně nejsme jako v Rusku, kde státní moc zakazuje opoziční blogy a weby, i když na vyhrožování u nás už došlo. To by ale k uspokojení stačit nemělo.
