Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek otevřel téma překladu jednoslovného názvu Česko. Dospěl k závěru, že jedinou možností je Czechia, což mu potvrdili vrcholní státní činitelé na schůzce na Hradě. Současně se rozbíhá místy emotivní veřejná debata, padají jiné varianty. Nikdo se však neptá: Proč s tím přichází? A proč zrovna teď?

[ctete]55238[/ctete]

Ministr zahraničí v prezidentově stínu

Zdá se, že ministr zahraničí, jehož vlastní působení překrývá hlava státu, konečně trefil do černého. Téma překladu názvu země, které nikoho netrápilo dvacet tři let, se ujalo. Je mediálně vděčné a vyvolalo polemiku, s čímž se jistě počítalo předem. Jedná se o problém z kategorie „líbí-nelíbí“, všeobecně uchopitelný, na který si většina lidí udělá svůj názor. Řada oslovených se k němu vyjadřuje v anketách, samotný ministr jej bohatě komentuje v médiích.

To je velký rozdíl proti návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, kdy ministr zahraničí společně s premiérem Sobotkou zůstali ve stínu prezidenta Miloše Zemana, kterému přepustili grandiózně nasvícené jeviště. Museli, nebo jim to v bravurně pročínsky vyladěném aranžmá nečinilo žádný problém?

V každém případě se členové vlády se svojí rolí smířili a nijak proti prezidentově zjevné dominanci neprotestovali. Jelikož za zahraniční politiku odpovídá vláda, nelze uvěřit tomu, že by přípravy teatrální návštěvy s výzdobou a průvodními znaky, jaké Praha nepamatuje desítky let, probíhaly za jejími zády. A u části veřejnosti z ní stále přetrvává jistá pachuť.

Byl to právě Zaorálek, který v dubnu 2014 navštívil Peking jako předvoj českého prezidenta. Jeho čínský protějšek Wang tehdy uvedl, že první oficiální návštěva šéfa české diplomacie v Číně od roku 1999 symbolizuje vstup česko-čínských vztahů do nové etapy. To výmluvně potvrzovala i Zaorálkova slova na společné tiskové konferenci: „Za českou stranu mohu ujistit svého partnera, že nehodláme nijak čínskou stranu v budoucnosti překvapovat, co se týče otázek Tibetu.“

Česká strana své čínské protějšky při návštěvě Si Ťin-pchinga „co se týče otázek Tibetu“ skutečně nepřekvapovala. Naopak policejní složky byly velmi dobře instruovány, co mají při protibetských projevech dělat, a z tohoto hlediska odvedly práci „na jedničku“. Prezident je dokonce pozval na Hrad a pochválil je, že brání projevům duševně nenormálních lidí.

Czechia versus dozvuky čínské návštěvy

Je pozoruhodné, že ministr zahraničí vykopl téma názvu země v týž den, kdy pravicová opozice usilovala o svolání mimořádné schůze Poslanecké sněmovny právě kvůli řadě policejních excesů, které čínskou návštěvu provázely.

Je to opravdu jen shoda okolností, nebo pokus otevřít zástupné téma, který by odvedl pozornost jinam? Nebo jde jen o další úlitbu Miloši Zemanovi, kterému se označení Czechia zalíbilo a používá jej už od návštěvy Izraele v roce 2013?

Zaorálek tvrdí, že v případě schválení názvu Czechia požádá o jeho zařazení do databáze OSN. Nebude tak prý už docházet ke komolení názvu státu. Praktické důsledky úpravy budou vidět na sportovních i jiných mezinárodních akcích, nebo při propagaci českých výrobků. V databázi OSN má Česká republika zatím uvedeny pouze překlady dvouslovného pojmenování. Dlužno však dodat, že se zatím příliš neuchytil ani český jednoslovný název země – Česko.

Rozpačité reakce

Sotva Zaorálek oznámil výsledek svého bádání, ozvali se oponenti. Nejhlasitěji Karla Šlechtová, která oznámila, že jako ministryně zodpovědná za propagaci státu ve světě přes agenturu Czechtourism bude požadovat miliardu. Tolik stály do této doby kampaně s logem Česká republika, probíhající několik let. Vadilo jí navíc, že se o této iniciativě dozvěděla z médií, stejně jako ostatní ministři.

Objevily se další kreativní návrhy, jako je Bohemia nebo Czechlands. Zaorálkovy snahy si povšimla i zahraniční média. Daily Mail poznamenal, že název Czechia bude snadno zaměnitelný s Chechnya, Čečenskem.

Podle Hospodářských novin vnímá diskusi o novém názvu rozpačitě většina firem, používající ve svých marketingových materiálech dvouslovný název státu, na který si už jejich partneři zvykli. Pokud by užívání nového názvu bylo povinné, musely by navíc do propagace investovat nemalé peníze.

Ve vhodnosti použití jednoslovného názvu se přitom neshodnou ani experti. Ministerstvo zahraničí operuje posudkem Ústavu pro jazyk český, podle kterého je Czechia jediný správný překlad. Samotný ředitel tohoto ústavu Karel Oliva však Zaorálkově iniciativě příliš nefandí. Považuje ji za násilnou, spíše by ponechal přirozený jazykový vývoj.

„Mně se zdá, že to moc rozumné není. Také se přece říká United States, Great Britain, argument, že musí být jednoslovný název, úplně neplatí. My jsme navíc jednoslovný název nikdy neměli. Když se slovo Česko na přelomu osmnáctého a devatenáctého století objevilo, znamenalo vlastně Čechy,“ tvrdí Oliva.

Jiní se vůbec pozastavují nad tím, čím se ministr zahraničí zabývá a jestli jeho rezort nemá nic důležitějšího na práci. Název Česká republika a jeho jazykové ekvivalenty považují za dostačující a hledat po jeho ustálení novotvary je nesmyslné.

Mnohem důležitější otázky

Skutečností je, že existují mnohem palčivější témata a otázky, na které by měl ministr zahraničí jednoznačně reagovat. Zde jsou některé z nich.

Především zaznívají obavy, kam Česká republika v posledních dvou letech směřuje a kde má svoje zahraniční priority. Není prezidentem za přihlížení vlády příliš strhávána na Východ? Opravdu je vláda s prezidentem ve shodě, když je jeho odklon od dosavadní prozápadní orientace a větší příchylnost k východním autoritativním režimům zcela patrný?

Konzultoval jste s prezidentem jeho názory, že se můžeme od Číny poučit, jak stabilizovat společnost?

Opravdu jste toho názoru, že policie zvládla bezpečnostní opatření při návštěvě čínského prezidenta dobře, s jedinou výjimkou aktivity dvou policistů na FAMU kvůli tibetské vlajce? Je normální, aby bylo kárné řízení vedeno s těmi, o jejichž vyslání na akademickou půdu někdo rozhodl? Jsou v pořádku zásahy policistů proti českým demonstrantům, přičemž policie pomáhala a chránila spíše agresivní a dobře organizované čínské vítače?

Nepovažujete za svůj zásadní neúspěch nedávné hlasování v Poslanecké sněmovně, kde hlasy opozice a ANO neprošlo usnesení, oceňující postup vlády při řešení migrační krize?

Jak vláda naloží s usnesením Poslanecké sněmovny, která se vyslovila proti bezvízovému styku EU s Tureckem, navíc když je sama v této věci nejednotná? Jak se díváte na vstup Turecka do EU, pokud se zde dramaticky zhoršují demokratické standardy?

Připadá vám normální, že český prezident odcestuje jako jediná evropská hlava státu na oslavy 70. výročí konce druhé světové války do Moskvy? A totéž, opět ve stejném aranžmá, zopakuje účastí na vojenské přehlídce v Pekingu?

Jak se stavíte k ukončení protiruských sankcí i v případě, že nebude vrácen Krym, o čemž se nikde nemluví a nejedná? Jak je vláda sladěná s prezidentem, který tyto sankce opakovaně zpochybňuje a považuje je za neúčinné?

Co říkáte prezidentově názoru, že jsme dosud byli pod velkým tlakem Evropské unie a USA a nyní konečně začínáme dělat svou vlastní zahraniční politiku? Jednal jste s ním o tomto postoji?

Jednotná zahraniční politika?

Podobných citlivých otázek by se našlo víc. Lubomír Zaorálek současně opakuje, že pohled na českou zahraniční politiku vrcholných státních činitelů je jednotný. To vzbuzuje mnohem znepokojivější otazníky, než jak se bude překládat jednoslovný název České republiky. Proto by bylo mnohem záslužnější, kdyby se ministr zahraničí jasně vyjadřoval především k tématům, která mají reálné dopady na občany této země.

[ctete]53588[/ctete]