Vojtěch to vysvětlil zpravodaji deníku Právo: „Sněmovna sice je pracovištěm, ale poslanci tu sedí těsně vedle sebe a nemohou dodržovat dvoumetrový odstup, proto nemít roušku není správné. Stačí, aby někdo, kdo je nakažený a neví o tom, do mikrofonu prskl, tak to tu máme všichni.“

Marek Benda z ODS naproti tomu připomněl skutečnost, že poslanci nejsou zaměstnanci a Sněmovna je nadřízená vládě, což si značná část společnosti neuvědomuje. Česká republika je totiž podle Ústavy parlamentní demokracií. I proto předseda Sněmovny Vondráček pochopil, že nemůže roušky poslancům nařídit.

Nošení roušek se v posledních týdnech, kdy nákaza v Česku ustupovala, stalo předmětem sporu. Přehnaná plošná povinnost způsobila, že ji část lidí začala vnímat jako symbol poslušnosti vůči vládě, která si žádnou poslušnost nezaslouží. Jak je vůbec možné, že nám něco nařizuje premiér, který sám nerespektuje zákony? Proti tomu stojí teze, že roušky jsou zdravotnickou i psychologickou pomůckou, která může částečně omezit šíření viru a připomíná lidem nutnost vzájemné ohleduplnosti a opatrnosti.

Jakkoli spor o roušky někdy vypadá jako spor mezi vládními a opozičními silami, realita je poněkud jiná. Například poslanec ODS a lékař Bohuslav Svoboda potřebnost roušek potvrzuje a poslanci Pirátské strany se dohodli, že je budou ve Sněmovně nosit jako projev zodpovědnosti. Řada vládních poslanců včetně komunistů naopak během jednání Sněmovny roušku neměla.

Co si o tom myslet? Ochranná funkce roušek měla svůj smysl v týdnech, kdy jsme nemohli vědět, jak vážná bude situace. Zhruba od poloviny května je ale jasné, že Česko nepatří mezi země, které prodělávají dramatickou pandemii. Není tu žádný mor. Společnost se nesmí chovat nepřiměřeně a potřebuje se svobodně nadechnout.

Smrt je součástí života a ani v posledních týdnech nepatřila nemoc COVID-19 mezi nejčastější příčiny úmrtí v Česku. Je pravděpodobné, že šíření nákazy bylo zmírněno celou sérií tvrdých restrikcí včetně povinných roušek. Tím hlavním parametrem ale je, jaká je v Česku smrtnost. Roušky jen těžko mohou být důvodem nízkého počtu smrtelných případů, jaký jsme zaznamenali ve srovnání s jinými zeměmi. Z nějakého důvodu se v Německu, v Rakousku a v Česku řádění pandemie neprojevilo ani zdaleka v té síle, v jaké ji prožila třeba Itálie nebo Španělsko. S rouškami to vůbec nesouvisí.

Není správné vykládat spor o roušky jako jádro konfliktu mezi vládou a opozicí. Člověk s rouškou není pro nás Babišův poskok. Celý tento spor je ale následkem přehnaných restrikcí a přebujelé státní moci nad lidmi. Proto se nelze divit nikomu, koho rouška štve jako symbol. Kromě toho, že je prostě nepříjemná. Třeba pro každého, kdo má brýle.

Poslanci nejsou zaměstnanci a Parlament není žádné „pracoviště“. Je to nejvyšší orgán demokratické moci. Marek Benda měl tudíž pravdu.