Lidé už zajásali, že budou moci sundat roušky. Aspoň někde. Oznámil to na Twitteru lékař a člen Ústředního krizového štábu Roman Šmucler. Pak zasáhl ministr vnitra Jan Hamáček, že tak horké to není a krizový štáb nic takového nerozhodl, protože to není v jeho kompetenci. Tahle drobná přestřelka ale není tak důležitá jako věc sama: Kdy už se vrátíme trochu do normálu?
Roman Šmucler 1 hodina 05 minut odpoledne: „Moje malá vítězství – plošné nošení roušek skončí s nouzovým stavem! Udělal bych to dříve ale je to zkrácení! 👍😀Záchranky dostanou odměny! Díky @ZdravkoOnline! 👍 Jinak – ekonomické dopady horší, než se čekalo… Za lékaře jsem řekl – chceme obnovit ekonomiku.“
Jan Hamáček 1 hodina 53 minut: „Ústřední krizový štáb nepřijal žádné rozhodnutí či doporučení k ukončení nošení roušek. Tato věc je v kompetenci @ZdravkoOnline a řídí se jeho mimořádným opatřením. Nošení roušek nemá vazbu na trvání nouzového stavu. @smucler“
Roman Šmucler 1 hodina 56 minut: „Doplněk. Ústřední krizový štáb řešil konec plošného stavu, ale ukončení musí schválit někdo jiný. Věřím, že se to stane, ale osobně to už dál neovlivním a už vůbec nerozhodnu.“
Takže lidé se chvíli radovali, že už nebudou muset v rouškách pořád a všude, jakmile překročí práh domu. Tahle výměna sdělení na Twitteru se vnějškově týkala kompetencí, kdo co může zrušit. Technická záležitost. Zajímavější jsou ale reakce lidí. Někdo to prožíval jako úlevu. Když se pak ukázalo, že zahalování bude možná ještě chvilku trvat, nebo se přinejmenším ještě neví, jak dlouho, objevili se i vášniví stoupenci. Berou roušku jako nástroj zajišťující bezpečí.
Jakmile se to pojme takto a ještě trochu vyostří, je z toho symbol. Jsi na straně života, nebo smrti? Kromě toho mají k tomu kousku textilu lidé osobní vztah. Sami si ho ušili, nebo jej pro ně nezištně ušil někdo jiný. Ukazovalo to jejich občanskou samostatnost a solidaritu. To by najednou zmizelo, jako zmizely trikolóry po listopadu 89 a později placky různého druhu.
Jenže do toho všeho vstoupily dvě věci. Stát, který se rozhodl napařit porušovatelům rouškového režimu přísné pokuty, nebo jimi aspoň hrozit. To normálního člověka otráví. A nakonec jsme se ve středu konečně dozvěděli, že promořenost populace se pohybuje podle lokality od několika promile do jednotek procent. Tak dejme tomu, že tohle jsme na začátku nevěděli. Nikdo toho moc nevěděl. Pokud je to pravda, a vedení země zřejmě věří, že ano, tak by posedlost panrouškismem mohla skončit. Měli bychom je nosit a vyžadovat jejich nošení tam, kde to má smysl. Plošná opatření se ale některým vládám líbí, protože jsou dobře vidět a působí velkolepě. Občané tu ale nejsou proto, aby na nich někdo ukazoval svou velkolepost a genialitu.