Duch Františka Josefa se nadále vznáší nad českou krajinou. Ač se za posledních třicet let změnilo v české společnosti takřka vše, včetně životního rytmu našich dětí, které rozhodně nechodí do hajan po večerníčku jako generace jejich dědečků a pradědečků, jedna věc zůstává neměnná – škola začíná v osm jako v dobách stařičkého mocnáře. A tak nevyspalé a unavené děti svádějí každé ráno svůj osudový boj s nemilosrdným budíkem, respektive vyhrávajícím smartphonem (pokrok je pokrok) jen proto, že „to tak vždycky bylo“ a vůbec, „je to tak správné“.

„Císař vstával o půl čtvrté hodině ranní a sotva se oblékl a pomodlil, usedl okamžitě za psací stůl, aby vyřizoval akta,“ vypravuje ve svých pamětech vydaných poprvé v roce 1929 Eugen Ketterl, osobní komorník Františka Josefa I. Zároveň popisuje, jak neradi, leč bez nároku na jakoukoli úlevu či výjimku se železnému řádu panovníka-superskřivana přizpůsobili jeho nejbližší spolupracovníci, potom spolupracovníci těchto spolupracovníků, celý vídeňský dvůr, státní byrokracie a nakonec, protože František Josef vládl požehnaných osmašedesát let, i celá monarchie, včetně českých zemí.

Samozřejmě je v takovém tvrzení hodně nadsázky. Skutečností však zůstává, že děti chodí do školy na stejně brzkou hodinu jako v dobách, kdy neexistoval elektrický proud, televize, natož počítače. A zatímco většina dospělých během uplynulých třiceti let v mnohém svůj životní rytmus proměnila (alespoň ve městech dnes běžně začíná pracovní doba o deváté), dětem tuto výsadu, zdá se, nemíní dopřát.

Úvahy o posunutí začátku školní výuky, jak je minulý týden přednesl ministr školství Vladimír Balaš s tím, že „jsou výzkumy, které říkají, že když děti chodí do školy později, prokazatelně podávají lepší výkony“, jsou bezesporu tradiční náplní tuzemské letní sezony. Podobně jako zprávy o přemnožení nebezpečných sinic na českých koupalištích či prvorepublikové telegramy z Jadranu hovořící o českých učitelkách napadených žraloky.

Člověk se až zdráhá vynesenou kartu zvednout a téma – po kolikáté už za posledních třicet let – rozvíjet. Zejména to platí při…