Ilustrační foto. FOTO: Pixabay/Couleur
FOTO: Pixabay/Couleur
Robert Šlachta vystupuje jako „správňacký“ policajt, co to tady dá všechno do pořádku. Trochu ten obraz kazí některé postavy, které se objevily na kandidátkách jeho Přísahy. Lidé spojení s komunistickou Státní bezpečností.
Seznam Zprávy položil v červenci politickým lídrům otázku: „Má se třicet let po revoluci při výběru lidí do veřejných funkcí brát ohled na to, co dělali za minulého režimu?“
Robert Šlachta, lídr hnutí Přísaha, tehdy odpověděl: „Momentálně vybíráme nové členy do našeho hnutí a vždy se na pohovoru ptáme i na minulost člověka. Při tom mě ale nezajímá jenom to, co dělali do roku 1989, ale i pak. Během posledních třiceti let se každý velmi dobře ‚vybarvil‘ a projevil své hodnoty. Proto mě zajímají výsledky dotyčných, ty často řeknou mnohem více o integritě a kvalitách kandidáta než jeho nebo její věk v občance.“
Takže podle Šlachty nejde o věk a o to, co je v občance. V dokladech ovšem třeba nikdo nemá napsané, že byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Tedy instituce, která se za komunistického režimu pilně zabývala zločinnou činností.
Jistý nepokoj ve Šlachtově politickém útvaru vzbudil zřejmě článek, který vyšel 16. září v Hospodářských novinách. Citujeme:
„V kolonce agenti se objevila jména pražských kandidátů Václava Šilhavého a Ilji Hrona. Šilhavý podle podkladů pracoval před rokem 1989 na ministerstvu zahraničí a mohl jezdit do Západního Berlína. Tajná policie po něm chtěla informace o emigrantech a tamních cestovních kancelářích. Šilhavý spolupráci odmítá a tvrdí, že jeho podpis ve složce je padělaný a vznikl jako reakce na podezření, že chce emigrovat do Západního Berlína.
Složky programátora Hrona, krycím jménem Jola, mají kolem 400 stran. StB si ho chválila, protože byl podle ní aktivní a měl například nosit zprávy z britské počítačové firmy ICL, pro niž v Praze pracoval. Jako odměnu za služby chtěli dát tajní policisté Hronovi například aktovku.
‚StB byla zločinecká organizace, která si často vedla na různé osoby složky i bez jejich vědomí a uváděla tam informace, které již dnes po 30 a více letech není možné ověřit nebo vyvrátit,‘ reagoval na dotazy HN Robert Šlachta s tím, že Šilhavého a Hrona nechal z kandidátky vyškrtnout, protože nepředložili čistá lustrační osvědčení. Avšak bývalé pracovníky StB ve volbách ponechá, protože mu čistá lustrační osvědčení předložili. Šlachta přitom sliboval, že si své zástupce ve volbách důkladně prověří s pomocí čtyřstupňové prověrky. ‚Máme v hnutí experty, kteří s námi odešli od policie a umí s informacemi pracovat,‘ řekl před časem lídr Přísahy serveru Seznam Zprávy.“
Tak to je hezké, že dva agenti vypadli, ale na kandidátkách Šlachtovi zůstávají čtyři lidé, které měla Státní bezpečnost vedené v kategorii důvěrník.
Středočeský kraj:
Místo 3.: Libor Žofka, který 30 let působil u Celní správy. Má dva záznamy v Archivu bezpečnostních složek a působil jako důvěrník s krycím jménem Libor.
Místo 14.: Petr Schiller. Má tři záznamy v Archivu bezpečnostních složek jako důvěrník s krycím jménem Sklad.
Místo 18.: Miloš Petíř, čtyři záznamy v Archivu bezpečnostních složek jako důvěrník s krycím jménem Kuchař.
Jihomoravský kraj:
Místo 10.: Bohdan Ohera, který má tři záznamy v Archivu bezpečnostních složek jako důvěrník s krycím jménem Ivan.
Jak to bylo s „důvěrníky“? V Archivu bezpečnostních složek se dočteme:
Ve Směrnicích pro práci s tajnými spolupracovníky československé kontrarozvědky z roku 1972 je již status TS v kategorii „důvěrník“ definována:
„Spolupracovník, který pomáhá kontrarozvědce plnit především pomocné, orientační a prověrkové úkoly v souvislosti s vyhledáváním nebo objasňováním protistátní činnosti a organizováním příslušných agenturně operativních a technických opatření.
Důvěrníci jsou vybíráni v souladu s potřebami a úkoly vyplývajícími z operativní situace v chráněném či rozpracovaném objektu, problematice apod., z řad spolehlivých čs. občanů, členů KSČ i bezpartijních, kteří dobrovolně na podkladě vztahu vzájemné důvěry jsou ochotni podle svých možností a schopností sdělovat kontrarozvědce dílčí poznatky informačního charakteru nebo poskytovat jim nutnou pomoc a služby. […] Operativní pracovník při výběru důvěrníka provádí jeho základní prověrku, přesvědčí se o jeho spolehlivosti, důvěryhodnosti apod. […] Důvěrník nemůže nahrazovat tajné spolupracovníky. Nesmí plnit úkoly týkající se rozpracování státobezpečnostních případů a jiných důležitých kontrarozvědných úkolů, při kterých je nutno plně odkrýt operativní zájem, metody a formy práce kontrarozvědky. […] Od důvěrníka je možno vyžadovat a přijímat písemné informace jen tehdy, nemá-li k tomu sám výhrady; v ostatních případech a o závažných sděleních důvěrníků pořizuje pracovník kontrarozvědky záznamy. […] Může být získán jako tajný spolupracovník.“
Dále se na stránkách ABS píše: „Je důležité upozornit, že kategorie operativních spisů Státní bezpečnosti důvěrník (D), kandidát tajné spolupráce (KTS), kandidát agenta (KA) či kandidát informátora (KI) nejsou na základě nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 1/92 kategoriemi vědomé spolupráce ve smyslu zákona č. 451/1991 Sb. (tzv. lustrační zákon). Na druhé straně existuje řada případů v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy tajný spolupracovník v kategorii ‚důvěrník‘ byl pro operativní potřeby StB významnější než TS v kategorii ‚agent‘.“
Takže důvěrníci mohou teď říkat, že oni nic. Co oni ano, to bychom se dozvěděli z dokumentů, kdyby jich ovšem soudruzi v prosinci 1989 tolik pilně neskartovali. Proč se s tím tak namáhali, když přece údajně nedělali nic špatného, je jiná otázka. Nás by spíš zajímalo, proč má Robert Šlachta na svých kandidátkách takovou koncentraci lidí, jejichž minulost může vzbuzovat jisté podezření. Že tam má agenty, to se musel dočíst v novinách. Jak si policista (!) prověřuje své spolupracovníky? A je skutečně nutné mít na podzim 2021 jako kandidáty důvěrníky a ještě navíc několik předlistopadových pracovníků komunistického ministerstva vnitra a Státní bezpečnosti? A to i v případě, že by se jednalo o osobnosti čisté jako lilie? Jde o politiku, tam by otázka důvěry měla být dost citlivá. V každém případě ta policajtsko-normalizační vizáž celého projektu působí poněkud nechutně.
Třeba nám někdo vysvětlí, že jsou to „odborníci“ nebo že se ti lidé za posledních třicet let „osvědčili“. Tak třeba jsou a osvědčili se. Ale jiné odborníky a osvědčené lidi pan Šlachta sehnat nemohl?
Založit si policejní stranu, to je samo o sobě dost unikát. Co s tím chce pan Šlachta dokázat, když měl kdysi velmi vysokou funkci a ve své době i velkou část politické scény na své straně a nebylo z toho nic, není na první pohled jasné. Na ten druhý nás může napadnout, že když může být premiérem trestně stíhaná osoba a agent StB s krycím jménem Bureš, tak si společnost zřejmě dost zvykla. Část společnosti.
