GLOSA / Blíží se volby do europarlamentu, volební kampaň již pomalu začíná, a tak není divu, že ze všech možných škvír začínají vylézat existence, které by rády v Bruselu zasedly. Třeba taková šéfka komunistů Kateřina Konečná by ráda pokračovala v luxusním životě na úkor druhých, jak to komunisté umějí. Chtěla by, aby i nadále chudí proletáři pojídali chutné pokrmy a využívali všech výhod kapitalismu jejím prostřednictvím. A tak se rozhodla začít se zviditelňovat. Napoprvé jí k tomu posloužil satirický pořad Jindřicha Šídla Šťastné pondělí.
„Do SeznamZpráv zřejmě dorazil nějaký další průzkum a zavládla panika. Už delší dobu se totiž proslýchá, že koalice Stačilo skóruje, o čemž svědčí i množící se útoky na mou osobu,“ napsala na síti X Konečná, která zřejmě předvolebním průzkumům skutečně věří a už se opětovně tetelí na teplé místo v Evropském parlamentu.
Podle jejích slov jí nevadí osobní útoky na ni samotnou, protože některé jsou tak úsměvné, že je pro ni velkým překvapením, když jim někdo věří, jiné ale úsměvné nejsou, „protože na základě polopravd konstruují rádoby uvěřitelné příběhy“.
Pak už si za cíl svého útoku vybrala Jindřicha Šídla, který si dovolil udělal legraci z počtu jejích luxusních brýlí. Podle komunistické šéfky to je „klasický argument lepšolidí jako on“.
„Správný levičák by podle něho měl smrdět, vypadat jak bezdomovec a nemít 3 zuby… Z těchto lidí by se člověk opravdu pozvracel,“ píše pak dále soudružka Konečná. Že by se na žádné z demonstrací, na které se v posledních měsících komunisté slétávají s dalšími jim podobnými jako obtížný hmyz na med, opravdu nepodívala na elektorát, jenž se v místě schází? Tomu nevěřím. Vždyť ho popsala naprosto pregnantně, a to včetně poznámky, že by se z nich člověk opravdu pozvracel. Jen opomněla připomenout, že ještě mají ruskou vlajku, placku s Putinem, nebo aspoň sovětský prapor.
Konečná se pak ve svém příspěvku rozohnila, že by se „lidem jako pan Šídlo“ líbilo, kdyby levice a její lidé „zůstali zranitelní a bezmocní“. Podle nejvyšší soudružky to totiž vyhovuje „jejich pánům, jejichž zájmy tak urputně hájí“. Konkrétní pány přímo nejmenovala, ale jistě myslí Sorose, Bilderberga, Rothschildy a stovky a tisíce dalších, s nimiž už komunisté přece jednou zatočili.
Pak Konečné trochu došel dech, ale přesto ještě stihla vyhrožovat, že dokud bude dýchat, „tak to tak nebude“.
Satirický pořad, v němž Jindřich Šídlo od počátku zesměšňuje snad úplně každého politika a upozorňuje na neobyčejnou malost, se kterou lidé, jako je Konečná, ve veřejném prostoru vystupují, podle této soudružky totiž ukázal, že už se „pomalu bere jako fakt, že se vrátíme“. (Tak na to, Kateřino, zapomeň. Jednou stačilo.)
„Organizovanější, silnější a více než kdy dříve připravenější říct STAČILO. Společně dokážeme velké věci, tak se nenechte odradit,“ vyzývá všechny své podporovatele rudá Kateřina.
Na závěr se pak ještě předvedla ne jako europoslankyně, ale jako prachobyčejná hokyně. Ostatně nájem kanceláří pro partaj nějakou korunu přece jen stojí, neboť doby, kdy strana cokoliv, co se jí líbilo, prostě bohapustě ukradla a majitele v lepším případě jen vystěhovala, v horším zavřela do kriminálu, v tom vůbec nejhorším pověsila, jsou už díkybohu pryč. „Původně jsem panu Šídlovi chtěla za názor poslat naše krásné tričko s logem STAČILO!, ale byla by ho pro něj škoda. Vy si jej však můžete pořídit zde,“ a přidala webové stránky, kde lze tento módní skvost, jenž se jistě stane ozdobou nejednoho levicového šatníku, za pouhé skoro tři stovky zakoupit.