Z analýzy širšího dění kolem ruské vakcíny Sputnik V vyplývá, že vakcína může být nejen nástrojem posílení vlivu v zahraničí, ale také přímým nástrojem hybridní války. Způsob použití této zbraně pak zaleží na tom, jaké konkrétní cíle v té či oné zemi Rusko sleduje.

Z pokusů o distribuci Sputniku V se dá vysledovat, že Rusko rozděluje jednotlivé země, s nimiž o své vakcíně jedná, do tří odlišných kategorií: země čistě pod ruským vlivem, země potenciálně ovlivnitelné a země, o něž se vede otevřený boj.

K zemím první kategorie patří státy politicky naprosto závislé na Rusku – Bělorusko, Arménie a středoasijské země. O nutnosti nákupu Sputniku V a neexistenci jakýchkoli alternativ v těchto zemích zpravidla neprobíhá žádná diskuse. Což je i důvod, proč Rusko tamní dodávky nepovažuje za nutné nijak výrazně komentovat a pracovat s nimi v (státem ovládaném) mediálním prostoru. Dají se zachytit jen krátké zprávy bez propagandistického náboje. Dobrým příkladem je třeba způsob, jakým Rossija 24 krátce informovala o rozšiřování výroby Sputniku v Kazachstánu.

Do druhé kategorie zemí patří zpravidla země, které s Ruskem sympatizují. Jde např. o Brazílii, Argentinu nebo Turecko. Tamní dodávky vakcíny ruská média popisují jako politická vítězství. Zprávy kanálu Rossija 24 například informovaly o velkém entuziasmu, se kterým dovoz Sputniku přivítala Argentina. Z obsahu reportáží je jasné, že Rusko v těchto zemích počítá s konkurencí. Tu však líčí tak, že zatímco Čína jedná férově a čistě obchodně, Západ uplatňuje špinavý politický nátlak. Informace o tom, jak USA odrazovaly Brazílii od nakupování Sputniku V, zazněly v jedné z dalších reportáží již zmiňovaného kanálu Rossija 24.

Do třetí kategorie zemí, kterou můžeme označit za „válečné bojiště“, patří státy EU včetně České republiky a také Ukrajina. V realizaci svých geopolitických ambicí zde Rusko uplatňuje nejrůznější metody, které lze označit za metody hybridní války. Jejich cílem je chaos, a v případě Ukrajiny dokonce oslabení její státnosti. Tyto snahy jsou dlouhodobé, současná pandemie nicméně pro Rusko představuje příležitost, jak je podstatně vystupňovat.

Podle pravidel, nebo vůbec!

Na přelomu let 2020 a 2021 Rusko kolem své vakcíny zahájilo aktivní propagandistickou kampaň, která běží nejen v ruským státem kontrolovaných médiích, ale i na proruských webech v EU. Prvotním cílem byla mobilizace těch segmentů evropské společnosti, u kterých Rusko odůvodněně počítá s tím, že budou po přijetí ruské vakcíny samy volat. Nutnost posouzení vakcíny evropskými institucemi ruská média představují jako nástroj diskreditace Ruska a zbytečné politizace čistě medicínské otázky. V tomto duchu informoval například pořad Události týdne za 60 minut z 21. března.

Obdobnými tvrzeními Rusko obhajuje svou neochotu spolupracovat s evropskými orgány. Ruku v ruce s touto neochotou pak vznikají čistě ruské studie, které obavy západních institucí zpětně vyvracejí. V dalším kroku pak ruská média zdůrazňují, že v EU existuje celá řada politiků, kteří dovoz Sputniku podporují i za cenu ignorování evropských institucí. V pořadu 60 minut z 4. března je dobře vidět, že Rusko se chopí jakékoli možnosti vytěžit z dění kolem Sputniku politické maximum. Nezodpovědné jednání a výroky některých evropských politiků jim to navíc výrazně usnadňují.

Dobrým příkladem je dění na Slovensku. Slovenská krize je hmatatelným výsledkem výše popsané ruské strategie. Prohlubování slovenských problémů je jednoznačně v ruském zájmu, neboť vzniklý chaos diskredituje celý proces postrevoluční slovenské politické obnovy. Politici přitom často nevnímají nejen širší politické hrozby, ale dokonce ani zcela jednoznačné dopady na vlastní politické přežití, což dobře ilustruje pád Matovičovy vlády a další vývoj příběhu Sputniku na Slovensku.

Obdobné snahy přitom pozorujeme i v České republice. I zde můžeme najít vysoce postavené, ale tragicky nezodpovědné politické činitele, kteří se pokoušejí či pokoušeli o dovoz neschváleného Sputniku. V situaci, kdy Rusko vede proti EU hybridní válku, je nutné Rusku znemožnit, aby Sputnik využívalo jako zbraň. Evropským zemím se nabízejí dvě varianty: buď přinutit Rusko, aby dodržovalo evropská pravidla, nebo „ukrajinská cesta“ – odmítnout se o Sputniku vůbec bavit.