Osmnáctého prosince, ve výroční den úmrtí našeho prvního polistopadového prezidenta, proběhla v Praze na Jungmannově náměstí i letos vzpomínková akce nazvaná „Svíčka pro Václava Havla“. I tentokrát ji pořádal spolek Politika a svědomí a během celého dne se na místě vystřídala spousta účastníků i řečníků. Zazněly vzpomínky pamětníků, předčítalo se z Havlových textů.

A na dlažbě vzniklo veliké srdce vyskládané ze stovek svíček.

Za normálních okolností městské služby nebo sami organizátoři podobných akcí svíčky po skončení odnesou. Tentokrát se tak ovšem nestalo. A srdce na perfektně zameteném náměstí zůstalo. Obyvatelé Prahy – a nejen oni – si ho vzali za své.

Zastavují se tu náhodní kolemjdoucí, zapálí pár zhaslých svíček, narovnají pokácené kalíšky a jdou dál. Přicházejí ale i rodiče s dětmi, skupiny, které se cíleně svolávají na sociálních sítích, nebo jednotlivci, kteří prostě ve volné chvilce zaskočí „udělat údržbu“, ale také mimopražští.

„Přijely jsme z Mníšku pod Brdy,“ sdělily deníku FORUM 24 dvě dámy středního věku, které se zastavily se svíčkami. „Je nadějné vidět, že tady to srdce pořád je. A Havla je nutno si stále připomínat, zvlášť přitom, jakou hrůzu máme na Hradě teď.“

Na místě se zastavují i skupiny zahraničních turistů. A průvodci jim všem svědomitě vykládají, co srdce vyskládané na zemi znamená a jaké časy naší národní hrdosti připomíná.

Jako by tady byl svět ještě v pořádku. Na sociálních sítích se sdílejí fotografie, domlouvají se „služby“, setkání, posílají se vzkazy. A nepsaný cíl zní: Udržet srdce hořící přinejmenším do prvního dne nového roku 2019. Tak šťastný a veselý, a pravda a láska… a trochu toho tolik potřebného světla na cestu tmou a mrazem.