Šrí Lanka má poměrně bohatou historii etnicky a politicky motivovaného násilí. To se ale v zásadě odehrávalo vždy v rámci nějakého obecnějšího konfliktu mezi obyvateli ostrova. Náboženství přitom zpravidla nehrálo hlavní roli, i když bylo pochopitelně zneužíváno ke zdůvodnění násilí na „těch druhých“. 

Pachatelé velikonočního masakru byli občané Srí Lanky. Patřili k islamistickému seskupení, které se do té chvíle „proslavilo“ jen ničením buddhistických soch. Jak se mohlo stát, že tlupa lokálních vandalů, vedených pološíleným imámem, dokázala provést sofistikovaný a dobře zorganizovaný atentát? Jedině s pomocí expertů ze zahraničí. Ti nejlepší v tomto ohledu jsou členové Daeš – Islámského státu. Po porážce v Sýrii se rozlézají po celém světě.

O srílanských radikálech, do jisté míry exotech na islamistické teroristické scéně, se toho moc nevědělo. Ale bylo toho dost na to, aby před nimi varovala srílanské kolegy indická tajná služba už 4. dubna. Poměrně jasná varování přicházela už předtím i z muslimského světa. Před několika lety prý blízkovýchodní služby upozornily své srílanské protějšky na radikály kolem Hašmího. Jeho cíl se podle nich dal shrnout do věty „všichni nemuslimové musí být zlikvidováni“. Podle tureckých zdrojů ale tyto zprávy „nevyvolaly viditelnou reakci ze strany osob odpovědných za veřejnou bezpečnost“.

Dnes srílanští činitelé připouštějí „velké selhání“ místních tajných služeb. Ty prý informace měly, ale nepostoupily je politikům. Prezident ani premiér prý nebyli informováni. Podle L. Kirielly, předsedy parlamentu, byly informace úmyslně zadrženy těmi, kdo s nimi měli pracovat a kdo měl informovat politickou reprezentaci země.

S křížkem po funuse teď srílanské úřady hasí požár, který pomohly samy zapálit. Zřejmě u vědomí faktu, že nejsou schopny preciznější akce, aby zabránily zahraničním radikálům ve vstupu do země, rozhodly se úřady zrušit plánované uvolnění vízové povinnosti pro turisty z 39 zemí – z EU, USA a Austrálie a několika dalších.