Bagatelizace minulosti je takovou specialitou České republiky posledních let. Velmi se na tom podílí prezident republiky, který se obklopuje všelijakými existencemi s komunistickou minulostí a který byl zároveň tím, kdo legitimizoval členství ve vládě bez lustračního osvědčení. Novým případem je Karel Srp, kterého se Zeman snažil nejprve nainstalovat do Etické komise a pak do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Srp nyní vyhrožuje žalobou premiéru Sobotkovi, protože se stejně jako spisovatelka Lenka Procházková (milovnice demonstrací za účasti bolševiků) cítí ukřivděn. Na pozoruhodné tiskové konferenci uvedl:„Celý lustrační zákon je nesmyslný, používá se jen k vyřizování účtů,“ prohlásil.

[ctete]147341[/ctete]

V jedné věci mu musíme dát za pravdu − lustrační zákon má mnoho nedostatků. Tím hlavním je fakt, na jak malou část společnosti se vztahuje. Ve skutečnosti by totiž zejména ve vysokých funkcích měl postihovat už samotné členství v KSČ, protože na mnoha pozicích je nutná morální integrita. Bývalí komunisté nemají co dělat v justici, na čelných pozicích akademické sféry nebo ve vysokých politických funkcích. Jen si to představte − v takovém případě bychom tu neměli ani Miloše Zemana, ani Andreje Babiše.

Roztomilé omlouvání členství v KSČ obdobím Pražského jara je výsměchem všem, kdo za minulého režimu trpěli. Jen člověk naprosto neznalý historie si může období před ruskou okupací 21. srpna 1968 může představovat jako něco skvělého. Stále tu přece byl ten totalitní režim − v trochu jiné podobě, ale byl. Demokracie přišla až od dvacet let později.

Jistě, fanoušci Miloše Zemana milují relativizování historie. Právě kvůli tomu musí být zákony takové, aby této relativizaci zabránily. V politice se to nepodařilo, chtít ale instalovat komunisty a udavače do Ústavu pro studium totalitních režimů, to už je taková drzost, že jich o mnoho více nevymyslíte.