V polovině srpna si každý občan Česka a Slovenska vážící si svobody připomíná, že svoboda není ani samozřejmá, ani garantovaná a ani jistá. A že ti, co ji nedokážou bránit, o ni mohou snadno přijít, tak jako se to stalo generaci našich rodičů a prarodičů 21. srpna 1968.
Vpád okupantských tanků do Československa uvrhl tehdy naši zemi do nesvobody, úpadku a morálního rozkladu, z nichž se dodnes těžko vzpamatováváme. Ne, nepadli jsme úplně na úroveň Ruska – Česko a Slovensko si zachovaly a dodnes mají evropské sociální a ekonomické parametry. Jestliže byl ale v roce 1968 hrubý domácí produkt (HDP) na hlavu v sousedním Rakousku o 35 % vyšší než v tehdejším Československu, v roce 1991, kdy od nás ruští okupanti konečně odtáhli, byl rozdíl již šestinásobný. Po 25 letech dohánění okupační devastace činí dnes rakouský HDP 44 tisíc dolarů na hlavu, český 17 tisíc a slovenský 16 tisíc. Ruský 9 tisíc dolarů. Bez ropy a plynu by byl třetinový, na úrovni Arménie, Egypta či Nigérie.
Osmačtyřicet let od začátku dvou desetiletí ruské okupace a úpadku vyrostla v Česku a na Slovensku generace lidí, jejíž část opět toužebně blouzní o přivinutí se k „velikému tomu tam dubisku“. Povzbuzováni znovu aktivizovanými estébáky, rubly zkorumpovanými politiky a armádou trollů sní tito lidé o lepším světě na východě, kde prý zítra znamená již včera. Většinou jde o muže, kteří se nedokázali prosadit v podmínkách západní demokracie a svobody a uraženi vlastním neúspěchem sní o světě, který by nepohrdl jejich „talentem“ a schopnostmi. Najdou se mezi nimi ale i ženy. Ani ony se nenamáhají s porovnáváním svých představ o Rusku s realitou. Právě k takovým spícím-snícím dívkám a dámám promluvily uprostřed srpna 2016 duchovní autority Ruska.
Ve středu 17. srpna zvěstovala ruská média „bárišňám“ poselství moskevského biskupa Ruské pravoslavné církve Pantelejmona. Biskup doporučuje Ruskám mít co nejvíce dětí a smířit se s tím, že to vede k bídě. Rusky mají podle něj v každém případě rodit více než jedno, dvě děti. Jelikož početné děti patří k ruské chudobě, biskup radí: „… Už dnes se musíte učit žít s málem. Učte se šetřit, nerozházet peníze napravo i nalevo (…) Pokud bude váš muž málo vydělávat nebo přijde o práci, budete muset žít v bídě, a proto je lepší se na ni připravit.“ Dále doporučuje naučit se žít ve stísněných bytových podmínkách: Vždyť mnoho dětí znamená málo místa. A aby bylo v malém bytě možné udržet pořádek, je třeba se zbavit zbytečných věcí, radí moudře Pantelejmon. Fyzikální zákony jsou zkrátka neúprosné.
Ideál mnohočetných chudých rodin jsme měli v 19. století i u nás a v řadě arabských a afrických zemí jsou bída a mnoho dětí realitou i dnes. Voláním po plození dětí a přijetí života v bídě poskytuje duchovní Pantelejmon Kremlu hned dvě služby jednou ranou. Více dnešních dětí by znamenalo více budoucích vojáků a zároveň více kolonistů liduprázdné Sibiře. Pokorné přijetí života v bídě zase připravuje Rusky a Rusy na časy, kdy Kremlu dojde ropa a plyn nebo se Evropa rozhodne více investovat do moderních technologií, úspor energie, inteligentní dopravy a ochrany klimatu, a sníží spalování a dovoz fosilních paliv.
Volání po plození dětí a užívání si radostí života v bídě nejsou v Rusku ničím novým. Přesto Rusů pomalu ale jistě ubývá a skoro všichni se pachtí za co největším majetkem. Rusky to nikdy neměly lehké: Jejich život za komunismu se řídil heslem „Práci strojům, dřinu ženám“ a jejich současné postavení není nijak výrazně lepší.
Pantelejmonovo odvážné a novátorské doporučení ale v ten samý den doplnil – a nebojme se říci, že doslova trumfnul – nejvyšší severokavkazský muslimský duchovní, muftí Ismail Berdijev. Muftí korespondentovi agentury Interfax řekl (cituji doslova): „Všechny ženy je třeba obřezat, aby nebyl na Zemi rozvrat a snížila se sexualita.“ V Dagestánu se prý ženská obřízka praktikuje – a hle, jak se všem daří. „Kdyby se obřízka dělala všem ženám, bylo by to velmi dobré. Ženu přece nejvyšší stvořil proto, aby rodila a vychovávala děti. Obřízka s tím nijak nesouvisí, vždyť přece ženám nebrání rodit.“
Věru tak – rodit nebrání. Pro ty útlocitnejší, kteří nevědí, co to ta ženská obřízka vlastně je, je třeba nejprve vysvětlit o co vlastně jde, abychom ruského muftího správně pochopili. Obřízka je chirurgický úkon, který se praktikuje v mnoha zemích Afriky a Blízkého východu. Provádí se obvykle žiletkou malým holčičkám, zpravidla do tří let – ale když se nestihne, někdy až do dvanácti. Spočívá v tom, že se holčičkám vyříznou vnější pohlavní orgány. Některé „školy“ jim vyříznou jen klitoris, jiné klitoris i s malými stydkými pysky, a pokud má dítě smůlu a narodilo se v nejextrémnější kultuře, mohou mu vyřezat i velké pysky, případně v kombinaci se zašitím vstupu do vagíny a ponecháním malého otvoru na odtok menstruační krve.
Nevím, ke které škole obřízky se hlásí muftí Berdijev a kterou by tak rád v Rusku a ve spřátelených zemích zavedl. Prakticky ve všech zemích světa je dnes ženská obřízka zakázána a je dost málo pravděpodobné, že by se velký sen muftího Berdijeva v Rusku skutečně prosadil – stejně jako se neprosadí ani skromnější sen biskupa Pantelejmona. Už jen to, že k takovému brutálnímu pošlapání ženských práv a integrity může muftí svobodně vyzývat, ale hodně vypovídá o zemi, ve které žije a dokonce působí ve veřejné funkci.
Nemíním se do Ruska odstěhovat a nehodlám ani nečinně přihlížet, až se k nám žáci biskupa Pantelejmona, muftího Berdijeva a další Rusové znovu nastěhují, jako se to stalo 21. srpna 1968. Ale kdybych byl ženou nebo měl dcery, pozorně bych sledoval, jaké výdobytky ducha a své civilizace nám mohou zbožňovatelé a zbožňovatelky podplukovníka KGB Putina ve 21. století nabídnout.
