Hlasování o důvěře nové, vlády Andreje Babiše proběhne už 11. července, v den výročí vzniku Československé socialistické republiky. Do té doby mají ještě poslanci oficiální vládní koalice šanci si sáhnout do svědomí a rozhodnout se, zda chtějí pustit k moci nenasytného oligarchu a také jestli je přípustné po téměř třiceti letech nechat komunisty rozhodovat o naší budoucnosti.

Přestože se nastolení nového režimu, který má zosobňovat druhá vláda Andreje Babiše s podporou komunistů a zoufalým koaličním „partnerem“ z ČSSD, zdálo být hotovou záležitostí, nemusí k němu v nejbližší době dojít. Pokud se najde dost poslanců, kteří jsou ochotni risknout svou politickou budoucnost a nadřadí budoucnost demokracie v naší zemi, může být Babiš velmi překvapen.

Stačí pouze sedm takzvaných přeběhlíků, v tomto případě však spíše prozřených, kteří mohou premiérovi překazit jeho mocenské plány. Tyto počty samozřejmě platí pouze v momentě, kdy skutečně všechny opoziční strany splní své sliby o tom, že pro nový vládní kabinet hlasovat nebudou, a také, že se sejdou v plném počtu.

Za tohoto předpokladu by skutečně stačilo, aby sedm lidí ukázalo, že jejich výroky o důležitosti demokracie v zemi nejsou jen prázdnými slovy, která mají voliče ujistit o tom, že nesměřujeme k totalitě, popřípadě k návratu starých pořádků.

Představa o pouhé stovce hlasů pro koaliční experiment Andreje Babiše není zcela nereálná. Sociální demokraté totiž musí být dost rozladěni z toho, že z nich Jan Hamáček svým mlžením o nominaci Miroslava Pocheho udělal hlupáky, kteří naletěli na falešnou hru svého předsedy. A za to se mohou chtít někteří pomstít. Stejně tak by se možná dalo mezi statečnými počítat i s Milanem Chovacem nebo Lubomírem Zaorálkem, kteří již dlouho varují před vstupem do vlády, v níž bude ČSSD pouhým fíkovým listem, který má přikrýt opravdovou koalici ANO, SPD a KSČM.

Dalším důležitým hráčem jsou také komunisté, jejichž 15 hlasů Babiš nutně potřebuje. Vnitřní rozpory ve straně, kde se křídlo stalinisty Skály snaží svrhnout současného předsedu soudruha Filipa a zakrývá to řečmi o nepřijatelnosti ústupků, které komunisti Babišově vládě udělali, nevypovídají o nutné jednotnosti při hlasování. Na sobotní schůzce sice bolševici slíbili jednotu a podporu vládě, ale v době, kdy se dané slovo porušuje v horizontu hodin, tomu nejde stoprocentně věřit.

Ta se nakonec může projevit překvapivě i v hnutí ANO. Už nyní je jasné, že babišovcům bude kvůli dovolené chybět poslanec Jiří Mašek. Vítěz voleb tak bude disponovat 77 hlasy, z nichž by ovšem mohl ještě jeden ubýt. Nikdo totiž neví, v jakém rozpoložení je Karla Šlechtová. Věrná, přesto už nechtěná bývalá ministryně, která dala jasně najevo, že se Babiše nebojí, a proto by nebylo úplně překvapivé, kdyby se takto svému vůdci „odvděčila“.

Premiér nemůže být klidný. V hlasování o důvěře je totiž ještě mnoho proměnných, které nemůže ovlivnit. Stejně tak ale může být překvapen mile. Nikdy se totiž nedá předpovědět, jak se zachovají poslanci SPD, kteří jsou součástí hlasovací koalice ve sněmovně, ani nikdo neví, zda se náhodou nerozhodne Babišův kabinet podpořit třeba Václav Klaus mladší.