Pravděpodobně nikdo by si minulý rok jako vítěze koronavirové pandemie netipoval USA. Přestože na tom Spojené státy zdaleka nebyly nejhůře, pandemii ze zdravotnického hlediska nezvládaly moc dobře. Objevovaly se názory, že Amerika a její občané kvůli svému individualismu situaci podcenili a nezvládli.

Zdá se ale, že se Spojeným státům podařilo z krize dostat z vyspělých ekonomik zdaleka nejrychleji, a americká ekonomika nyní zažívá nevídané tempo růstu. To jednak díky masivním fiskálním a monetárním stimulům, ale rovněž díky bleskovému očkovacímu procesu. Existují však rizika, kvůli kterým americký růst zdaleka není tak neohrozitelný, jak se jeví. Ta by mohla bleskové americké tempo růstu zbrzdit či dokonce ohrozit. Rizika jsou navíc o to nebezpečnější, že plynou právě z politik, které v obnově sehrály tak důležitou roli.

Zmrtvýchvstání

Americká ekonomika v prvním kvartále 2021 meziročně vzrostla o 6,4 %. Odhad analytiků S&P Global pro celý rok 2021 činí 6,5 %. Růst má pokračovat i v roce 2022, ve kterém by měl hrubý domácí produkt narůst o dalších 3,1 %. Americe se tak na rozdíl od mnohých evropských ekonomik, které se ocitly v tzv. double dip recesi, podařilo z koronavirové krize oklepat relativně rychle. Vděčit za to může především trojici faktorů, které spolu účinně zabránily tomu, aby se naplnil katastrofický scénář krize, a následně ekonomiku dostaly na růstovou trajektorii.

Prvním byla včasná a silná reakce centrální banky, která v minulém březnu razantně vstoupila na kapitálové trhy a pomohla zamezit nedostatku likvidity. Nejdříve oznámila snížení cílové úrokové sazby o 1,5 procentního bodu do rozmezí mezi 0 a 0,25 %. Také uvedla v platnost tzv. program Main Street Loans. V rámci toho FED poskytoval bankám finance na poskytování úvěrů a záruku, že v případě nesplácení FED od bank úvěry odkoupí. Kromě toho pomohly potřebnou likviditu dodat i programy Primary Market Corporate Credit Facility, Secondary Market Corporate Credit Facility či Commercial Paper Funding Facility, díky kterým mohl FED napřímo vstoupit na trhy s dluhopisy a nakupovat firemní obligace. Tím tlačil výnosy dluhopisů níže, a zajistil tak podnikům příznivé prostředí k získání potřebných finančních prostředků.

Akce centrální banky podpořila následně vláda svým stimulačním balíčkem. Ten vláda zveřejnila rovněž v březnu. V platnost pak vešel o měsíc později. Jednak v rámci tzv. Paycheck Protection Program poskytl finanční pomoc malým a středně velkým podnikům, hlavně ale zaslal naprosté většině amerických domácností stimulační šeky v hodnotě 1 200 dolarů na osobu, čímž pomohl americkým občanům zachovat kupní sílu i přes výpadek příjmů a zamezil tak drastickému snížení agregátní poptávky. Tyto politiky společně zabránily tomu, aby se americká ekonomika ocitla ve volném pádu, a nasměrovaly ji tak na nynější růstovou trajektorii.

Podobnou vládní podporu ale realizovalo i mnoho evropských států. Reakce ECB rovněž nepostrádala razanci. I přesto se však americké ekonomice daří lépe než většině evropských. Důvod? Především zvládnutý vakcinační proces. V Americe je již naočkovaná více než třetina obyvatel. Svou roli v tom bezesporu sehrála i dobrá vládní reakce, díky které se Americe podařilo obstarat dostatek očkovacích dávek. Právě dobře zvládnutý očkovací proces umožňuje Američanům vrátit se k normálnímu životu, což pomáhá s obnovením spotřebitelské a producentské důvěry.

Rizika přehřátí

Americké hospodářství se tak nachází v záviděníhodné pozici. Existují však rizika, která by mohla jeho motor přehřát a zadrhnout tak jeho kola. Za riziky ohrožujícími americkou ekonomiku stojí tytéž faktory, které ji pomohly se z krize dostat – peněžní injekce ze strany vlády a centrální banky. Růst se totiž nemůže donekonečna vézt na vlně téměř bezbřehého vládního stimulu.

Prvním rizikem je návrat inflace. Americký CPI v dubnu meziročně vzrostl o 4,2 %. Inflaci se nyní dostává značné pozornosti a mnozí ji vnímají jako citelné nebezpečí, které by mohlo značně snížit životní úroveň amerických spotřebitelů. Pokud však bude rostoucí ceny doprovázet obdobně vysoký růst mezd, nemusí se inflace američtí občané obávat. To, že inflace není až tak problematická, ostatně dokládá i nové směřování politiky FEDu, který ve druhé polovině minulého roku oznámil, že se již nebude snažit ji držet na 2 %, ale klidně jí v době ekonomické expanze dovolí tuto hranici překročit. Pokud se tak FEDu v dlouhodobém horizontu podaří udržet inflaci na únosné míře, neměla by ekonomický růst ohrozit.

Pokřivení pracovního trhu

Nebezpečnější než inflace je však to, co ji způsobuje: rozevírající se propast mezi stranou nabídky a poptávky. Té se v porovnání s růstem cenové hladiny zdaleka nedostává takové pozornosti, avšak pro ekonomické zdraví je mnohem nebezpečnější než samotná inflace. Propast navíc pouze prohlubují vládní politiky, které na jedné straně posilují agregátní poptávku, zároveň ale křivením pracovního trhu oslabují nabídkovou stranu ekonomiky.

Dále čtěte

Ve Spojených státech odkládají roušky. K očkování motivují i pivem zdarma nebo hranolkami

Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) tento týden vydalo doporučení, na základě kterého nemusí plně očkovaní lidé nosit…

Inflaci v posledních měsících totiž nezpůsobila pouze rostoucí poptávka hnaná vzhůru vládními transfery, ale také přiškrcená nabídka. Ta nyní trpí především výše zmíněným nedostatkem pracovníků, především těch nízkopříjmových. To je důležité především kvůli tomu, že právě na nich jsou odvětví, která byla krizí nejvíce zasažena, závislá. Jedná se například o restauratéry či hoteliéry, které může nedostatek pracovníků citelně poškodit. Situaci na trhu práce nejlépe dokládají data dubnového Jobs Reportu. I přes ekonomický růst americká ekonomika stále postrádá 8 milionů pracovníků. Počet neobsazených pracovních míst se pohybuje kolem 7,4 milionů. Není však o ně zájem, což dokazuje to, že v dubnu zaměstnavatelé zaplnili pouze 266 tisíc pracovních míst. Co však za nedostatkem pracovníků stojí?

Odpověď na tuto otázku je složitá. Data iniciativy Opportunity Insights vedené výzkumníky Harvardské univerzity však mohou poskytnout určitou nápovědu. Data ukazují, že zatímco zaměstnanost pracovníků s mzdami přes 60 000 dolarů ročně se od minulého ledna navýšila o 1,7 %, zaměstnanost těch pobírajících méně než 27 000 dolarů je o propastných 27,9 % nižší. Již v srpnu však byla nižší o pouhých 17,9 %. Na této úrovni se ovšem až do prosince zasekla. Je možné, že za tím stála právě zvýšená podpora v nezaměstnanosti. Alarmující je ale především to, že se po druhé a třetí vlně stimulačních šeků propadla na současnou úroveň, která je v porovnání s lednem minulého roku o 10 procentních bodů nižší než v prosinci.

Není se však čemu divit. Mnoho Američanů nyní radši využije možnosti pobírat dávky v nezaměstnanosti, jejichž průměrná výše, bez přechodného navýšení z minulého března, činí 318 dolarů týdně. Díky přechodnému navýšení o 300 dolarů týdně jsou však dávky mnohem lukrativnější než práce za minimální mzdu, a to i kdyby byla skutečně zvýšena na 15 dolarů na hodinu, jak navrhuje Bidenova administrativa. Společně se stimulačními šeky tak dávky zaručují nízkopříjmovým Američanům poměrně vysoký a pohodlný zdroj příjmu, který je odrazuje od návratu na trh práce. Zvrácenost této situace pouze dokládá, jak zhoubné důsledky mohou mít masivní transferové platby, když je situace nevyžaduje.

Přilévá Bidenova administrativa olej do ohně?

Problémy, se kterými se nabídka práce potýká nyní, by navíc mohla ještě zesílit navrhovaná opatření Bidenovy vlády. Vláda jednak prosazuje zvýšení federální minimální mzdy, také ale počítá s masivním infrastrukturním programem. První politika je pro americké podniky zničující z mnoha důvodů a pádné argumenty pro její podporu lze nalézt jen těžko. Zaprvé by mohla vést pouze k nárůstu produkčních nákladů, které by se následně projevily v dalším oslabení nabídky. Rovněž by ale mohla zhoršit právě postavení nízkopříjmových pracovníků, které je dnes jedním z hlavních problémů americké ekonomiky.

Příznivci plánu sice namítají, že zvýšení minimální mzdy povede a přispěje k vyřešení výše zmíněného problému nedostatku zaměstnanců. Pravděpodobnější ale je, že zaměstnavatelé práci, kterou před pandemií vykonávali nízkopříjmoví pracovníci, raději zautomatizují. Navíc i kdyby k automatizaci nedošlo, měsíce strávené bez práce se projeví na snížené produktivitě pracovníků, což je pouze další důsledek extrémně velkorysých dávek, které americký stát nezaměstnaným nyní vyplácí.

Další důvod, proč je plánované zvýšení minimální mzdy škodlivé, plyne z úrovně, na kterou má být zavedena. V Americe zkrátka kvůli drasticky se lišícím životním nákladům nedává smysl minimální mzdu určovat na federální úrovni. Ve státech, kde je životní minimum již zavedeno, nepřinese její zvýšení žádnou změnu, jelikož tamní úroveň již 15 dolarů za hodinu přesáhla. Ve státech, kde ke zvýšení minimální mzdy dojde, je naopak 15 dolarů za hodinu nepřiměřeně vysokých, vzhledem k náplni prací, které jsou minimální mzdou ohodnoceny. V těchto státech zvýšení pouze zhorší situaci zaměstnavatelů.

Druhý návrh je již mnohem smysluplnější. Bidenova administrativa v horizontu několika dalších let plánuje zvýšit výdaje na infrastrukturu o bezmála 2,4 bilionu dolarů. Její stav je kvůli nedostatečným investicím dle mnoha expertů žalostný. Investice by tak mohly pomoci jednak v krátkodobém období navýšit agregátní poptávku. Jejich dopad by byl ale ještě příznivější, pokud by se jim v dlouhodobém horizontu podařilo navýšit produktivitu a výrobní potenciál americké ekonomiky. To vůbec není nereálné, jelikož velká část investic má směřovat na podporu vývoje a implementování nových technologií, jako jsou 5G sítě či umělá inteligence.

Ale i zde existuje určité riziko. Radikálně levicové křídlo Demokratické strany se totiž snaží o to, aby co největší část výdajů směřovala na projekty obnovitelné energie. I ty mohou být z hlediska dlouhodobého navýšení produktivity prospěšné. Návrhy, které z úst této politické skupiny zaznívají, se tak ovšem označit rozhodně nedají. Jedním z takových návrhů je přestavba až 4 milionů budov a zrenovování 2 milionů domů tak, aby vyhovovaly přísným ekologickým standardům. Spíše než investici tento návrh připomíná bezuzdné utrácení. Pokud by na takovéto projekty směřovalo podstatné množství výdajů, pak by program způsobil další navýšení agregátní poptávky, nepřinesl by však kýžené zvýšení produktivity a pouze by prohloubil již tak výraznou propast mezi stranou poptávky a nabídky v americké ekonomice.

Podobné riziko s sebou nesou i transferové platby. Poté, co by se výdaje opět navrátily na původní úroveň a transferové platby ustaly, by následovalo tvrdé ekonomické vystřízlivění, kdy by propad uměle nafouknuté poptávky mohl ekonomiku dostat do tvrdé recese.

Výhled do budoucna

Americká ekonomika se nyní zdá téměř nezastavitelná. Akce FEDu v první polovině minulého roku pomohly zabránit katastrofickému scénáři kolapsu nabídkové strany ekonomiky, když pomohly zachovat dostatečnou likviditu na peněžních trzích a pomohly podnikům překlenout obtížné období, ve kterém se potýkaly s výpadkem příjmů, ať už z důvodu přiškrcené poptávky, či nutného uzavření. Fiskální stimul pak spotřebitelům pomohl zachovat jejich kupní sílu. Tyto dva faktory, společně s dobře zvládnutým očkovacím procesem, přispěly k nynějšímu rapidnímu růstu amerického hospodářství.

Jeho postavení ale není neohrozitelné. Stojí na poměrně vratkých základech masivní vládní podpory. Ta byla v minulém březnu potřeba. V době, kdy se ale ekonomika snaží dostat do pomyslného normálu, jsou její pokřivující následky nebezpečné. Jejich škodlivý vliv již nyní pociťují američtí zaměstnavatelé. Plánované vládní programy by jejich problémy mohly ještě zhoršit.

Bidenova administrativa si tak zahrává s ohněm. Naštěstí pro ni se zdá nepravděpodobné, že by se rizika plně projevila před dalším volebním obdobím. Nynější masivní podpůrné programy jí takřka zajišťují jasné vítězství v dalších volbách, do kterých se vší pravděpodobností půjde s robustním ekonomickým růstem v zádech. Pokud se jí podaří udržet ekonomiku na steroidech i po další čtyři roky, s prasklou bublinou se již bude muset vypořádat jiná vláda…

* * *

Deník FORUM 24 dává prostor mladým ekonomům a nadaným studentům, aby se zapojili do veřejné debaty o současné krizové situaci v souvislosti s koronavirem, jeho ekonomických dopadech, veřejných financích a ekonomice jako takové. Ve spolupráci s Institutem ekonomického vzdělávání (INEV) proto pravidelně zveřejňujeme jejich texty. INEV vytváří zázemí pro výuku ekonomie a financí na středních školách. Motivuje a sdružuje studenty se zájmem o ekonomii a ekonomická témata a podporuje je v jejich činnosti a dalším studiu. Jedním z hlavních projektů INEV je Ekonomická olympiáda – největší ekonomická soutěž v České republice. Institut je možné podpořit zde.