Vysoký funkcionář KSČM Stanislav Grospič rozčílil v těchto dnech některé české politiky svými výroky o obětech sovětské okupace z roku 1968. Dokonce i koaliční partner komunistů Andrej Babiš vyzval zmíněného soudruha poslance před novináři v Olomouci k omluvě.

Co tak strašného Standa Grospič vlastně udělal? V podstatě nic. Vyjádřil pouze své hluboké bolševické, protičeské a protinárodní přesvědčení, když prohlásil, že srpnový vpád statisícových armád Sovětského svazu ze srpna 1968 nepovažuje za okupaci a 137 mrtvých a další stovky zraněných neozbrojených civilistů označil hlavně za oběti dopravních nehod. O den později další komunistický výtečník, absolvent právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, Vojta Filip se nechal slyšet, že z pohledu mezinárodního práva „skutečně o žádnou okupaci nešlo“. Českoslovenští představitelé podepsali totiž s vedením Sovětského svazu dohodu o „dočasném“ pobytu vojsk SSSR na území tehdejšího Československa.

Mohl ještě dodat, že ani v roce 1939 nešlo o žádnou okupaci, protože prezident Emil Hácha v noci na 15. března v Berlíně pod obrovským nátlakem také podepsal smlouvu s Hitlerovou Třetí říší, která vzala zbytek již okleštěné republiky pod svá „ochranná křídla“. Vzápětí pak do Prahy a dalších našich měst napochodovaly jednotky Wehrmachtu. Ostatně počet příslušníků německých okupačních jednotek byl v březnu 1939 podstatně nižší než počet sovětských okupantů ze srpna 1968. Tehdy v rámci největší vojenské operace na území Evropy od skončení druhé světové války vpadlo do Československa na půl milionu vojáků SSSR a několik tisíc příslušníků symbolických jednotek z jeho čtyř satelitů. Dalších 200 tisíc sovětských vojáků bylo pak připraveno v sousedních „socialistických“ zemích přijít v případě větších komplikací svým soudruhům na pomoc. Podle vojenského historika Františka Hanzlíka z Univerzity obrany v Brně měli režiséři invaze jisté obavy z dvousettisícové dobře vycvičené a vyzbrojené československé armády. Ty se ale nakonec nenaplnily.

V roce 1968 prokázala komunistická strana jasně svou podřízenost a servilitu vůči svému kremelskému protektorovi. V srpnových dnech sice představitelé této strany vyhlašovali, že se nikdy s okupací nesmíří, aby o několik týdnů později, v říjnu 1968, definitivně všechna svá prohlášení odvolali. Je třeba být spravedlivý a přiznat, že tisíce řadových komunistů své názory nezměnilo a byli pak z KSČ vypuzeni. Jako celek ale komunistická strana zůstala věrná svým řídícím orgánům v Moskvě.

Vedení KSČM se v pondělí postavilo za výroky svého funkcionáře Standy Grospiče. Někoho toto stanovisko popudilo. Těžko říci proč – soudruzi přece jen potvrdili v tomto stanovisku to, co většina lidí dobře ví. I po jedenapadesáti letech od brutálního přepadení Československa mnohasettisícovými armádami sovětského agresora jsou totiž komunisté jako celek i nadále protinárodní a protičeskou silou. Jejich omluvy jsou proto zcela nedůležité a z mého pohledu zbytečné. Soudružka Marta Semelová rovněž nedávno mluvila o invazi a okupaci z roku 1968 jako o „internacionální pomoci“. Proč by nemohla. Ať si Standa, Vojta, Marta a jim podobní žvaní, co chtějí, protože, jak praví staré arabské přísloví – Psi štěkají, ale karavana jde dál.