Začíná to vypadat, že to, čemu donedávna ještě skoro nikdo nevěřil, se konečně stane skutkem a premiér Sobotka ministra financí Babiše opravdu odvolá. Jestli po Čapím hnízdě, korunových dluhopisech, podivných nákupech firem, dotačních a daňových skandálech, chybách v majetkovém přiznání a dalších věcech, z nichž by v civilizované zemi každému politikovi zlomila vaz už pouhá desetina, byly poslední kapkou výkazy ministerstva financí, ve kterých nesedí stamiliardy, těžko říct. Fakt je, že po tom všem, co premiér už veřejně prohlásil, by snad už nebylo možné, aby opět zacouval, zamumlal, že se vlastně tak moc nestalo a do smrti dobrý, Andreji, vládneme spolu hezky dál. To už by mu zřejmě neodpustili ani jeho voliči.

Otázkou ovšem je, jestli náš nerozhodný, měkký a nepříliš zásadový premiér nevsadil na známou pohádkovou taktiku „ani nahá, ani oblečená“. Protože, co se stane vzápětí poté, co Bohuslav Sobotka Andreje Babiše odvolá? (Držme se zatím víry, že to skutečně udělá.)

Prezident Zeman bude muset odvolání podepsat. Tuto povinnost mu ukládá ústava. Hlava třetí Moc výkonná, článek 62 bod a) prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády, odvolává vládu a přijímá její demisi. Už nikde není ale bohužel psáno, dokdy je povinen tak učinit. A všichni víme, jak je to se vztahem pana prezidenta k těm „idiotským“ ústavním zvyklostem, které jaksi samozřejmě předpokládají, že zareaguje vždy co nejdříve. Takže lze důvodně předpokládat, že Babišovo odvolání nepodepíše. Bude to něco podobného jako nedůstojná fraška kolem jmenování profesorů. Nebo jako Rusnokova úřednická vláda přezdívaná vláda kamarádíčků Miloše Zemana. U té Zeman hned na počátku obešel všeobecně uznávanou ústavní zvyklost, a sice jmenovat po pádu vlády premiérem politika, který má nejsilnější parlamentní podporu.

A jen těžko si kdo může představovat, že Andrej Babiš se nyní chystá na Hrad proto, aby prezidenta pokorně požádal o rychlý podpis. Kromě toho se Zeman už dříve dal slyšet, že Babišovo odvolání by pokládal za absurdní. Opakuje se tak scénář z dob Čapího hnízda, kdy ukřivděný ministr financí, rozhořčený tím, že někomu vadí jeho nepokryté lhaní poslanecké sněmovně i veřejnosti, také běžel za panem prezidentem. Který ho obratem podpořil návštěvou na farmě, jež není Babišova, je nějakých advokátů, je Babišova, vlastně ne, je jeho dětí a jeho družky. To vše v dojemné a fotogenické společnosti dětí z Klokánku.

Oba pány (přesněji tedy bývalé soudruhy) k sobě něco očividně a nepřehlédnutelně táhne. Vypadá to, jako by Zemanovi stav, kdy si bezskrupulózní oligarcha bezostyšně dělá holding z celé naší republiky a očividně míří k okleštění demokracie, nanejvýš vyhovoval. Ohromná kumulace moci hospodářské, politické a mediální v jedněch rukou. Současně s tím přeměna orgánů státní správy ze servisu pro občany v klacek na občany, třímaný samozřejmě opět zmíněným oligarchou. Je to takové ruské, nezdá se vám? A nepřehlédnutelnou náklonností k Rusku je český prezident dobře znám. Ruské peníze na volební kampaň mnohé naznačují. Úsloví o kachně jistě znáte, nu a  když se někdo chová a mluví přesně jako agent Kremlu, nejspíš to také agent Kremlu bude.

Čímž se dostáváme k podivuhodnému jmění Andreje Babiše, který sice v mládí pilně sbíral tenisáky, ale v době před zakoupením Agrofertu za miliardy měl podle oficiálních zdrojů na účtě jen osm milionů. I kdyby tam ale ony potřebné miliardy měl, kde k nim přišel? Věří někdo, že si takovou částku lze normálně vydělat? To je jedna z otázek, kterou má Babiš před sněmovnou konkrétně zodpovědět. Může to ale udělat? Není náhodou zdrojem těchto financí (stejně jako u Zemana) jejich společný „zaměstnavatel“? Zázračné zbohatnutí a společné zájmy prezidenta a šéfa státní kasy by tomu nasvědčovaly.

Ale zpět k Babišovu případnému odvolání. Co se tedy stane? Nic. Andrej Babiš zůstane v ministerském křesle sedět dál až do voleb a s patetickým česko-slovenským fňukáním bude těžit z role nespravedlivě pronásledované oběti. Jestliže tato možnost rezonuje už teď napříč sociálními sítěmi i českými hospodami, není možné, aby to nenapadlo premiéra. Bohuslav Sobotka se tak ovšem bude moci pochvalně plácat po rameni: „Já chlap! Já ho odvolal!“ Babiš se Zemanem se budou smát. A Česká republika bude dál prokulhávat ostudným obdobím „ani pěšky, ani na koni“. Ale třeba to nakonec bude jinak. Naděje umírá poslední a ta pohádka taky dobře dopadla.