Redakce Svobodného fóra získala závažný dokument. Jedná se o stanovisko Nejvyššího soudu k diskutovanému návrhu zákona o státním zastupitelství, který zejména prosazují ambiciózní státní zástupci, jež se profilují jako bojovníci proti korupci, dále ministr spravedlnosti Robert Pelikán, který podléhá Andreji Babišovi a jeho urputné snaze neustále kompromitovat své politické odpůrce i ekonomické konkurenty. V neposlední řadě se v prosazování tohoto zákona angažuje obamovské obsazení pražské americké ambasády, což je často považováno za zcela nesystémovou ingerenci do vnitřních věcí České republiky.

Z následujícího dokumentu vyplývá, že v čele české justice stále působí lidé, kteří dbají na demokratický charakter justice a snaží se čelit nástupu autoritářských tendencí, který pod rouškou nezávislosti protikorupčních útvarů v policii a na státním zastupitelství a celkového boje proti korupci prosazuje současná babišovská mocenská klika.

Připomínky Nejvyššího soudu k návrhu zákona o státním zastupitelství a návrhu zákona o změně některých souvisejících zákonů souvisejících s přijetím zákona o státním zastupitelství

K předloženým návrhům zákonů o státním zastupitelství a o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o státním zastupitelství, sdělujeme následující připomínky.

1. Návrh zákona o státním zastupitelství (dále jen „návrh“)

1. Obecně

Návrh je značně problematický v mnoha směrech. Především není nijak uspokojivě odůvodněno, proč má být přijímán zcela nový zákon o státním zastupitelství, jaké poznatky z uplatňování dosavadního zákona to vyžadují, v čem je stávající zákon zcela překonaný a proč nestačí jen jeho novela, zvláště když se pracuje na novém trestním řádu, s nímž zákon o státním zastupitelství úzce souvisí. Návrh pak velmi neorganicky a nesystémově zasahuje do řádně fungující soustavy státních zastupitelství, aniž by byly zváženy možné souvislosti s reformou celé justice a zejména soustavy soudů. Stejně tak se v návrhu řeší některé otázky (např. věcná a místní příslušnost státních zastupitelství a státních zástupců, spory o příslušnost apod.), které buď vůbec nepatří do „organizačního“ zákona, jímž zákon o státním zastupitelství nepochybně je, anebo u kterých je třeba vyčkat na konečnou podobu připravovaného nového trestního řádu. Ostatně již samotná působnost státního zastupitelství je vymezena nepřesně, když v ustanovení § 3 návrhu chybí ta část, která znamená dozor nad přípravným řízením trestním, což rozhodně nelze zařadit pod „zastupování veřejné žaloby v trestním řízení“. Stejně tak je problematické a v rozporu s dikcí ustanovení čl. 80 odst. 1 Ústavy České republiky, pokud se v § 1 návrhu označuje státní zastupitelství za soustavu „justičních“ orgánů, ačkoli Ústava ho zařazuje k moci výkonné.

2. Zrušení vrchních státních zastupitelství a zřízení speciálního státního zastupitelství (zejména § 9, § 14 a § 94 návrhu)

Zásadně nesouhlasíme s navrhovaným zrušením vrchních státních zastupitelství (dále též jen „VSZ“) a zřízením speciálního státního zastupitelství (dále též jen „SSZ“). Není vůbec zřejmé a ani to není náležitě zdůvodněno, proč je třeba zrušit fungující VSZ, resp. nezazněla žádná významná kritika ohledně efektivity jejich činnosti. Naopak, stávající představitelé VSZ jsou ze strany odborné i laické veřejnosti vnímáni velmi pozitivně a jimi řízená VSZ fungují zcela normálně, a to i ve specializovaných agendách, pro které má být zřízeno SSZ. Proto není zřejmý účel navrhované změny ani to, v čem má být její přínos ve srovnání s působením stávajících VSZ. Kromě toho taková změna by si vyžádala i poměrně značné a zbytečné finanční nálady.

Navíc koncentrace postihu určitého „citlivého“ typu kriminality u jednoho centrálního orgánu státního zastupitelství spíše vyvolává riziko snadnějšího ovlivňování některých případů, a to včetně zvýšeného tzv. korupčního rizika, než by tomu bylo při jejich řešení v rámci decentralizované a již fungující soustavy dvou VSZ a jednoho NSZ. Zmíněné riziko by mohlo být ještě umocněno tím, že by v nějaké konkrétní závažné věci byl podjatý vedoucí SSZ, což by mělo diskvalifikovat celé SSZ a jeho působnost by pak mělo zcela převzít jiné státní zastupitelství (snad NSZ nebo krajské?).

Návrh je pak v uvedeném směru vnitřně rozporný. Na jedné straně jde o naprosto nesystémový zásah do soustavy státních zastupitelství, který fakticky vytváří jakási „dvě centra“ státního zastupitelství, tzn. SSZ a Nejvyšší státní zastupitelství (dále též jen „NSZ“). Výrazem toho je i navrhované postavení státních zástupců SSZ na roveň státním zástupcům NSZ, a to i z hlediska platového, přičemž SSZ nemá podléhat dohledu. Na druhé straně se má výrazně posílit postavení NSZ ve vztahu k nižším článkům této soustavy (kromě SSZ), zejména ke krajským státním zastupitelstvím. Tím by se založila existence specificky modifikované třístupňové soustavy státního zastupitelství, ale zejména by šlo o zřejmý návrat k centralistickému pojetí státního zastupitelství, a to v rozporu s dosavadní tendencí i s důvody, které vedly k tomu, že zákonem č. 283/1993 Sb. byl opuštěn model centralisticky řízené prokuratury.

Při zachování vrchních soudů, a tedy čtyř článků soustavy soudů, by tak vznikl nežádoucí asymetrický model justice, v němž by vrchní soudy neměly odpovídající orgán na straně státního zastupitelství, což by mělo další negativní procesní dopady, a to včetně zcela nejasného řešení situace, který státní zástupce (kterého státního zastupitelství) bude činný u veřejného zasedání vrchního soudu.

Z navrhované změny vyplývá i její neprovázanost s právní či interní úpravou činností konkrétních policejních útvarů působících v oblasti předpokládané příslušnosti SSZ.

Příslušnost SSZ je v návrhu vymezena jednak neurčitě, jednak zahrnuje široký okruh trestných činů. Přitom současně umožňuje, aby SSZ některé věci na sebe libovolně atrahovalo, a naopak jiné věci bez dalšího předávalo nižším státním zastupitelstvím. Pro tento postup pak v podstatě nejsou stanovena žádná zákonná pravidla a navíc by o atrakci či delegaci v těchto případech měl rozhodovat jen vedoucí SSZ zcela podle svého uvážení (§ 14 odst. 2, 5 návrhu).

Příliš silné postavení SSZ je dále zvýrazněno ustanovením § 26 odst. 3 návrhu, podle něhož se nad postupem SSZ nevykonává dohled. To je zcela nepřípustné a jen to posiluje podezření ze snahy vytvořit jakési další „centrum“ státního zastupitelství. V tomto směru pak považujeme za nevhodné i úvahy, aby zde byl orgánem dohledu soud. Jednak soudu nepřísluší zasahovat do činnosti orgánů přípravného řízení jinak než rozhodováním o některých omezeních významných práv a svobod a o opravných prostředcích podaných proti taxativně stanoveným rozhodnutím. Jinak ovšem musí být věcí vlastní odpovědnosti orgánů přípravného řízení (policie a státního zastupitelství), zda a proti komu zahájí trestní stíhání a jakým způsobem ho budou vést. To ostatně odpovídá i v návrhu proklamované větší nezávislosti státního zastupitelství a státních zástupců. Angažovanost soudu nad rámec stávajících oprávnění by pak znamenala složité problémy i s vyloučením soudců činných v přípravném řízení z rozhodování vlastní věci a další komplikace.

SSZ má vykonávat svou působnost v obvodu Nejvyššího soudu (§ 10 odst. 2 návrhu), což znamená, že v přípravném řízení by zřejmě mohlo činit úkony v obvodu kteréhokoli okresního soudu, a tedy vybírat si bez zákonných kritérií soud, u něhož podá příslušný návrh.

3. Postavení NSZ

Nezávislost státního zastupitelství, deklarovaná v ustanovení § 2 návrhu, by měla vést k větší decentralizaci soustavy státního zastupitelství. S tím ovšem není slučitelné postavení NSZ ve vztahu k nižším státním zastupitelstvím (viz např. § 9 odst. 1, § 17 odst. 2 návrhu). Spíše se návrh zákona navrací k pojetí státního zastupitelství jako monokratického orgánu, jímž byla dřívější prokuratura před více než 20 lety. NSZ na základě svých oprávnění může prakticky zasáhnout do všech „živých věcí“.

Rovněž je nepřijatelné, aby NSZ v tak širokém rozsahu v soustavě státního zastupitelství zaujímalo procesní funkci orgánu druhého stupně (postavení stížnostního orgánu), nebo bylo dokonce činné v odvolacím řízení (§ 12 odst. 5 návrhu). Takové postavení mu rozhodně nemůže náležet a jen to podporuje závěr o nesystematickém návrhu na zrušení VSZ a neorganickém začlenění SSZ do soustavy státního zastupitelství.

4. Příslušnost státních zástupců (§ 12 a násl. návrhu)

Navrhovaná úprava procesní příslušnosti státních zástupců není transparentní, je nesrozumitelná (viz např. § 12 odst. 2 návrhu o možnosti jiného určení příslušnosti odlišně od pravidel podle § 12 odst. 1 návrhu), je složitá a nevylučuje neodůvodněné přesouvání věcí mezi státními zástupci. Značné pochybnosti vyvolává i návrh ustanovení § 12 odst. 5, podle něhož by měl tentýž státní zástupce krajského státního zastupitelství působit v téže věci u soudu prvního stupně i u soudu druhého stupně (navíc zde nesystematicky jen u „odvolacího“ soudu, nikoli soudu rozhodujícího o stížnosti). To navíc může být spojeno s mnoha organizačními a časovými problémy, nehledě již na náklady s tím spojené. Ve vztahu k soudům je podle návrhu značně nepřehledné, který státní zástupce nakonec bude činný u konkrétního soudního jednání.

Kromě toho jsme přesvědčeni, že otázky příslušnosti státních zástupců jako orgánů činných v trestním řízení nemají být upraveny zákonem o státním zastupitelství, ale je třeba ponechat je úpravě v trestním řádu.

5. Postavení státního zástupce (zejména § 7 návrhu) a vedoucích státních zástupců (§ 17 a násl. návrhu)

Návrh za stanovených podmínek umožňuje účast státního zástupce ve statutárních, řídících a kontrolních orgánech právnických osob, což i za situace, že tato činnost bude vykonávána bezplatně (viz § 6 návrhu), je už z podstaty nezávislého postavení státního zástupce a priori vyloučeno. Pokud se tím má na mysli taková účast v orgánech spolků, obecně prospěšných společností apod., tak je to třeba jednoznačně a přesně vyjádřit, když pojem „právnická osoba“ je příliš obecný a široký.

Pokud návrh počítá s tím, že ministr spravedlnosti nemusí akceptovat výsledky výběrového řízení na obsazení vedoucích funkcí ve státním zastupitelství, pak je otázkou, jaký je smysl takového řízení, zvláště když své negativní stanovisko nemusí ani zdůvodnit (§ 19 odst. 4 návrhu).

Při proklamované nezávislosti státních zástupců není zřejmé, jakými „přiměřenými“ zásahy může vedoucí státní zástupce zasahovat do výkonu jejich nezávislé činnosti; ustanovení § 32 odst. 2 návrhu vylučuje jen nepřiměřené zasahování.

Možnost dočasného přidělení státního zástupce podle § 72 odst. 2 návrhu „… k jinému orgánu nebo organizaci v České republice“ se velmi snadno může dostat do rozporu s postavením nezávislého státního zástupce, když z návrhu vůbec nevyplývá, o jaký orgán (organizaci) může jít (např. kromě Ministerstva spravedlnosti i k jiným ministerstvům či úřadům?). Je tak otázkou, zda činnost státního zástupce u takového orgánu či organizace může být slučitelná s jeho nezávislým postavením. U soudců jsou takové „stáže“ zcela vyloučeny, přičemž návrh se v jiných ohledech snaží ještě více přiblížit postavení státního zástupce takovému postavení, jaké má soudce.

Za nesystémové považujeme rovněž to, že státní zástupce SSZ má mít stejné platové postavení jako státní zástupce NSZ (viz též návrh zákona o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o státním zastupitelství – čl. VI). To rovněž zcela odporuje hierarchickému uspořádání soustavy státního zastupitelství.

6. Přechodné ustanovení (§ 93 odst. 2)

Pouze u nejvyššího státního zástupce nedochází k žádnému zkrácení jeho funkčního období, zatímco u všech zbývajících vedoucích státních zástupců se tak děje, což vyvolává ničím neodůvodněnou nerovnost v přístupu navrhovatele k těmto osobám.

1. Návrh zákona o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o státním zastupitelství

1. Návrh změny trestního řádu – čl. I

I když má jít převážně o změny „technického“ charakteru, nesouhlasíme s nimi, protože nedoporučujeme přijetí nového zákona o státním zastupitelství v jeho navrhované podobě. Navíc s některými změnami je třeba vyčkat na nově připravovaný trestní řád.

2. Návrh změny zákona o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců – čl. VI

Z důvodů vyložených již výše pod body I./2. a I./5. doporučujeme návrh nepřijímat.

3. Návrh změny zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů) – čl. VIII

Považujeme za zcela nepřípustný návrh ustanovení § 8a (a s tím související změnu v § 14), aby i po skončení funkce soudce nebo státního zástupce je bylo možné uznat vinnými ze spáchání kárného provinění. Je z něj zřejmá účelovost a ničím neodůvodněné zpřísnění represe vůči soudcům a státním zástupcům.

Dále máme za to, že tříletá objektivní promlčecí doba (§ 9 odst. 1 návrhu) k podání kárného návrhu je příliš dlouhá – odpovídá dokonce nejkratší promlčecí době u trestného činu. Navrhujeme její zkrácení na 1 rok, protože kárné provinění odpovídá svou povahou a závažností přestupku.

Je třeba zachovat subjektivní lhůtu k podání kárného návrhu (např. 6 měsíců), protože není zřejmé, proč by mělo být od ní upuštěno. Je totiž nepřípustné, pokud se osoba oprávněná podat návrh na zahájení kárného řízení dozví o skutečnosti zakládající kárné provinění, aby třeba nedůvodně vyčkávala (až 3 roky), ponechávala státního zástupce (i soudce) v nejistotě, zda podá kárný návrh či nikoliv, popřípadě této možnosti využívala jako prostředku k jeho ovlivňování.

Nelze v žádném případě souhlasit s tím, aby podle navrhovaného ustanovení § 9 odst. 2 (tj. po provedeném odškodnění) mohlo Ministerstvo spravedlnosti podat kárný návrh ještě za další jeden rok po skončení řízení o odškodnění. Jestliže se např. státní zástupce či soudce dopustili kárného provinění, tak je třeba kárný návrh podat co nejdříve a nevyčkávat na skončení řízení o odškodnění, k němuž může dojít i s odstupem řady let. Navíc návrh v tomto směru dále posiluje již tak značný vliv Ministerstva spravedlnosti na soudy a státní zastupitelství.

III. Závěr

Navrhujeme tedy, aby předložené návrhy byly odmítnuty jako celek. Není totiž dostatečně zdůvodněna nutnost urychleného přijetí této nové úpravy, ani to, jaký efekt se od ní očekává. Navíc jsou předložené návrhy dílem nepřijatelné a dílem nedostatečně legislativně zpracované. Doporučujeme učinit návrh nového zákona o státním zastupitelství součástí rekodifikace trestněprocesních předpisů a případné reorganizace soudní soustavy. Některé nezbytné změny lze učinit dílčí novelou stávajícího zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.

Všechny připomínky pod body I. a II. jsou zásadní, takže trváme na tom, aby byly vypořádány způsobem tomu odpovídajícím.

Text návrhu zákona o státním zastupitelství najdete na serveru Česká justice ZDE