Levicová část politického spektra se u nás rozpadá a spolu s tím hrozí, že zmizí úplně. Pro pravici, která vychází z klasicky pojaté politiky založené na hodnotovém střetu tradiční levice a pravice, to nemusí být úplně příjemné. Potřebuje se levice s pravicí, a pokud levice zmizí, poškodí to i pravici? Nebo se pravice úpadkem levice nemusí trápit a obejde se i bez ní, protože socio-ekonomický střet má tužší kořínek než sama levice?
Na české politické scéně v posledních měsících vznikla trojice nových levicových uskupení: Idealisté, Budoucnost a Levice. Zatím to vypadá jako taková levicová drobotina, která se krčí vedle „velkých“ sněmovních stran ČSSD a KSČM. To se ale po příštích sněmovních volbách může velmi rychle změnit.
Vedlejším produktem tohoto hemžení, které větší levicové strany minimálně personálně oslabuje a časem jim může sebrat i nějaké ty voliče, tak může být, že u nás levice reálně přestane existovat. Na jednu stranu to v levé části spektra kypí životem a něco se zde děje. Na druhou stranu však příliš mnoho malých subjektů znamená marginalizaci. Pokud na levici nebude jeden či dva významnější subjekty, nýbrž bude se jich zde o hlasy voličů přetahovat hned pět nebo i více, ve skutečnosti je to stejné, jako by tady levicová uskupení nebyla vůbec žádná.
Situace, kdy z množství levicových stran nebude po nadcházejících sněmovních volbách v dolní komoře ani jedna, přitom může nastat. Ty nové se ještě nestačí plně etablovat a budou si až příliš navzájem konkurovat a sociální demokraté a komunisté naopak budou pokračovat ve svém úpadku a poslanecké lavice opustí.
Velká otázka je, jestli má něco takového zajímat i pravicové voliče nebo jestli jim to má být dokonce líto. Levicových voličů je pořád většina a nedá se čekat, že by jen tak zmizeli. A je lepší, když budou volit kultivovanou a moderní sociální demokracii než populistická a antisystémová uskupení. Potíž je, že sociálně-demokratická strana není schopná tuhle roli hrát. V současné době se nachází ve stadiu rozkladu a do budoucna s největší pravděpodobností vyklidí pole úplně.
Levice v novém hávu
Na české politické scéně tak dost možná kromě pravice zastoupené Občanskou demokratickou stranou zůstane jen hnutí ANO a Piráti, tedy uskupení, která v sobě spojují levicové a antisystémové prvky. Obě se totiž vymezují vůči klasickému politickému systému postavenému na hodnotovém střetávání tradiční levice a pravice, jehož zásadní součástí je socio-ekonomický konflikt.
Martin Schmarcz, který působil jako poradce premiérů Mirka Topolánka a Jana Fischera nebo vicepremiéra Pavla Bělobrádka, ve svém komentáři na Info.cz napsal: „Když chci, aby se vrátila stará dobrá pravice, musím chtít, aby se vrátila i stará dobrá levice. Držím z druhého břehu ČSSD palce, aby našla sílu, přitvrdila a porazila politické náplavy na své straně. Což my konzervativci musíme v naší části spektra také. Pak se snad zase sejdeme na demarkační linii uprostřed řeky. V opačném případě ani oni, ani my nemusíme existovat. Coby reprezentanti hlavního a věčného ideového střetu jsme stvořeni vládnout, ne paběrkovat.“
Tenhle postoj má svoji logiku, ale nezdá se být úplně udržitelný. Pokud by měla existence ODS záviset na dobré kondici sociální demokracie, nebyly by to moc nadějné vyhlídky a snadno by se mohlo stát, že by ČSSD stáhla ke dnu i občanské demokraty. Tak to ale být nemusí. Obě strany nejsou natolik propojené, aby jedna bez druhé nemohla přežít. Není to tak, že by se takhle nutně potřebovaly.
Stará dobrá pravice si tak bude muset vystačit s levicí v novém hávu, kam by se s přimhouřením obou očí dalo zařadit hnutí ANO a Pirátská strana, protože stará dobrá levice nemusí být schopná po následujících sněmovních volbách nejen vládnout, ale ani paběrkovat v Poslanecké sněmovně.
Z toho ještě neplyne, že hodnotový a socio-ekonomický konflikt nadobro zmizí. Pravice si však bude muset zvyknout na to, že ho nebude svádět se sociálními demokraty klasického střihu (i když je otázka, kdy naposledy u nás takoví sociální demokraté byli a kdo mezi ně vlastně patří), nýbrž bude se odehrávat především mezi pravicí a uskupeními typu hnutí ANO, Pirátů nebo dalšími, která se ještě objeví.
Ideologicky hůře uchopitelný protivník
Doba, kdy proti sobě stála „stará dobrá pravice“ a „stará dobrá levice“, se zkrátka už nemusí vrátit. Spíše se budou objevovat nové a nové hybridy, antisystémové či protestní subjekty anebo nepolitické projekty se zázemím v občanské společnosti a s ambicí dělat všechno lépe než tradiční politici.
Dokonce, kdyby se jednoho dne stalo to, že se sociální demokracie opět vzchopí, po několika letech mimo dolní komoru, která ji zřejmě čekají, nabere síly a spojí se s dalšími levicovými subjekty vznikajícími v poslední době, ani to nemusí znamenat, že znovu začne plnit úlohu, jakou by po ní chtěl Schmarcz.
Zmiňované hnutí Idealisté na své facebookové skupině píše: „Strany selhaly. Všechny. Neustálé kompromisy a ohlé hřbety dostaly českou politiku do situace, kdy se vytratil jakýkoliv obsah. Za premiéra máme člověka, který si myslí, že si může zprivatizovat úplně všechno – byznys, média, stranu i zemi. Opozice je rozdrobená a nenabízí důvěryhodnou alternativu. Babiš navíc nespadl z nebe. Cestu do funkce mu zametly právě chyby starých stran – korupce nebo nepromyšlené škrty na těch nejpotřebnějších, které lidi právem pobouřily.“
Idealisté se tak vymezují naprosto vůči všem. Podobně jako Piráti před sněmovními volbami v roce 2017 se svým vězeňským autobusem, na kterém byl vyobrazen Bohuslav Sobotka, Petr Nečas, David Rath, Miroslav Kalousek i Andrej Babiš. Klidně se tak může přihodit, že sociální demokraté nebo strana, která z jejich zbytků, pozůstatků a odštěpků nakonec vznikne, zdaleka nebude starou dobrou levicí, jakou si představuje Schmarcz. A nemusí to být jen pod vlivem současného hnutí Idealisté.
Pravice by proto měla v následujících letech počítat s tím, že bude muset ještě více než dnes svádět boje s protivníkem, který je ideologicky mnohem hůře uchopitelný než sociální demokraté. A už je jedno, zda to bude hnutí ANO, které prakticky žádné hodnoty nemá a chová se pragmaticky, nebo nějaké další hybridní uskupení nabízející svůj konkrétní, z vlastní historie vycházející mix hodnot.
Zkrátka pravici se ideový střet v takové situaci povede mnohem hůře, protože její soupeř je z jiného těsta než ona, ale nemá na vybranou než se o to pokoušet. Žádná alternativa k tomu neexistuje. Spoléhat se na návrat staré dobré levice by byla mýlka.
