Každý útok na letiště, nádraží nebo obchodní centrum vzbudí otázku, co se dá vlastně pro bezpečnost lidí dělat. Jednoduché recepty tu nefungují už proto, že jde o různé cíle a různé typy útočníků. Je rozdíl mezi ideologicky motivovanou skupinou a duševně nevyrovnaným jedincem – byť také někdy ideologicky motivovaným nebo aspoň s dodatečně vymyšlenou ideologií, která mu má jeho čin ospravedlnit. Některé zásady se ale zřejmě jeví stejné.
Jak napsal už v létě bývalý důstojník FBI David Gomez na stránkách CNBC.com, útoky na letiště a metro v Bruselu jsou důkazem, že teroristické skupiny jako ISIS se vracejí k osvědčeným metodám mikro-útoků s makro-efektem. Připomíná to „starý“ terorismus 70. a 80. let, tehdy v režii různých ultralevicových skupin.
„Jako bezpečnostní stratég učím,“ píše Gomez, „že skutečná bezpečnost začíná u okruhu kolem cíle. V ideálním případě je bezpečnost sérií soustředných kruhů, z nichž každý další je bezpečnější než ten předchozí.“
Ve dnech následujících po útocích z 11. září policejní oddělení Los Angeles vytvořilo hranice a kontrolní body na nejvzdálenějších vchodech do losangeleského mezinárodního letiště, kde policie zastavovala auta, prohlížela cestující a kufry aut a příležitostně se dotazovala pasažérů. Něco takového je samozřejmě náročné a postupně to upadá, jak lidé zapomínají na poslední útok. Pokud jde o nahodilé vybírání lidí na kontroly, objevuje se samozřejmě námitka „profilování“, tedy že někoho předem podle vzhledu považujeme za podezřelého. Tuto otázku můžeme nechat stranou, protože pravdu mají obě strany sporu, jde jen o otázku priorit (nešikanovat lidi jen proto, že se nám třeba podle obličeje nebo etnického původu nezdají, kontra to, že někdy zločinec skutečně už od pohledu vypadá jako zločinec).
Ozbrojení tajní agenti v halách ovšem znamenají lepší ochranu než kontroly, které zabavují lahvičky šamponu. Ostatně fronty na bezpečnostní kontroly by samy mohly být svou koncentrací lidí vysněným cílem teroristů.
Jak připomíná David Gomez, opět bojujeme proti minulé teroristické praxi a nesoustředíme se na budoucí vývoj. Dnešní problém prevence není problém technologický, je to problém schopnosti. Jediná cesta, jak předcházet terorismu je kombinovat síly v terénu se schopnostmi zpravodajských služeb. „Pokud FBI nemůže proniknout do teroristické buňky (a to často nebude schopna), pak musí být schopna zmírnit následky útoku, pokud k němu dojde. Nesmíme zapomenout, že prvním pravidlem terorismu je, že terorista chce zabít lidi. A prvním pravidlem protiteroristické obrany je, že bychom měli zabránit teroristům dosáhnout jejich cíle.“
Po páteční střelbě na letišti v Lauderdale se znovu nastolila otázka, nakolik by bylo správné, aby cestující mohli mít u sebe v prostorách letiště zbraň.
Michael McLaughlin na huffingtonpost.com rozebírá právě tento problém. Příští týden se bude na Floridě projednávat legislativa, která by umožnila civilistům nosit zbraně na letištích, vysokých školách a dalších veřejných místech, tedy v jejich nezabezpečených oblastech. Týkalo by se to tedy také míst výdeje zavazadel, kde svou střelbu provedl v pátek útočník v Lauderdale. Senátor Greg Steube říká, že by lidem, kteří jsou bezúhonní a prošli tréninkem, nikdo neměl právo upřít možnost se bránit. Teroristé podle něj vyhledávají místa, kde očekávají, že nenarazí na odpor a oficiální ozbrojené složky nemohou být všude. Popírá také to, že by oprávněný držitel zbraně mohl náhodou zastřelit na místě nevinného člověka. „Pokud se to někdy stalo, rád bych o tom věděl,“ řekl.
Problém je v tom, že strážci zákona zase poukazují na to, že když začnou přítomní střílet, situace se stane nepřehlednou. Stejně tak oprávněný držitel zbraně někdy neví, na koho vlastně střílet. Jak říká jeden z účastníků incidentu v Arizoně v roce 2011, kdy byla postřelena kongresmanka Gabrilelle Giffordová, málem v jednu chvíli zastřelil nepravého. Při střelbě tehdy bylo zabito šest lidí včetně devítiletého dítěte.
Již dnes floridské zákony dovolují nosit legálně drženou zbraň na mnoha veřejných místech, jako jsou obchodní centra, restaurace a kostely. I po páteřním útoku ale aktivisté, kteří jsou proti zbraním, říkají, že zbraně na letiště prostě nepatří.
Pachatel pátečního útoku Esteban Santiago byl, jak se ukázalo, vojákem, který v letech 2010 až 2011 sloužil v Iráku. Z armády odešel v roce 2016. Podle amerických médií jde o duševně nevyrovnaného člověka, který mimo jiné tvrdil, že vláda ovládala jeho mysl a nechala ho sledovat džihádistická videa.
Ať už je pachatelem jakýkoli typ člověka, je jasné, že ochrana veřejných míst před útočníky je složitý problém a musí se dít mnoha způsoby a nedá se redukovat jen na kontroly a otázku držení zbraní.
