Ilustrační foto FOTO: Pixabay/7706992
FOTO: Pixabay/7706992
NÁZOR / Polský prezident Andrzej Duda oznámil veto zákona o rozpočtu, který navrhla nová vláda Donalda Tuska. Odůvodnil to konfliktem o veřejnoprávní média, která posledních osm let ovládala strana Právo a spravedlnost. Volby poslaly PiS do opozice. Na Polsku je vidět to samé, co se děje i jinde. Když někoho odstavují od moci, ve které se pohodlně uhnízdil, bolí to a postižený křičí.
Nová polská vláda minulý týden povolala nové vedení veřejnoprávní televize a rozhlasu a státní tiskové agentury. Strana Právo a spravedlnost, která je i stranou prezidenta Dudy, se snaží ztrátě svých pozic v médiích zabránit.
„Přijal jsem rozhodnutí vetovat zákon o rozpočtu na rok 2024, ve kterém jsou tři miliardy zlotých (asi 17 miliard korun) na veřejnoprávní média. Nemohu s tím souhlasit vzhledem k flagrantnímu porušování ústavy a zásad demokratického právního státu. Stav veřejnoprávních médií je třeba nejprve správně a v souladu s právem napravit,“ napsal na sociální síti Duda.
Zásady demokratického státu přitom porušovala strana PiS, když si z médií udělala své stranické vysílání. Duda musí vědět, že bez permanentní kampaně ve svůj prospěch by poslední prezidentské volby nejspíš nevyhrál, ten volební výsledek byl příliš těsný. Televize ale do posledních chvil zaplavovala polské domácnosti sdělením, jak je Duda úžasný.
Staré struktury se prostě své moci a vlivu nechtějí vzdát. Pojem „staré struktury“ se u nás často používal počátkem 90. let a můžeme si pod ním představit všechny ty bývalé stranické tajemníky, úředníky, lidové milicionáře, příslušníky StB, agenty StB, takzvané novináře, ve skutečnosti pisálky z Rudého práva, kteří s pokyny z ÚV KSČ vstávali i uléhali, a podobné party.
Mluvit v tomto případě o „strukturách“ má smysl, protože to nebyla amorfní masa jedinců. Měli to, čemu se učeně říká „sociální kapitál“, lidově bychom to nazvali síť kámošů, co spolu mluví. To je jev, který přežívá i pád různých režimů, protože strany a spolky mohou zaniknout nebo se propadnout do bezvýznamnosti, ale vztahy mezi lidmi nikoli. Funguje to tak v politice, ekonomice, církvích, pop byznysu, prostě všude, kde si lidé mohou poskytovat služby a protislužby. Vypomohou si, něco si přihrají, navzájem si všechno dosvědčí a něco zase kolektivně popřou.
Dědictví starých struktur u nás přežívá dodnes, protože mnoho hvězd tržní ekonomiky svůj kapitál do startu podnikání získalo přinejmenším neprůhledným způsobem. Pak už funguje to, čemu se v sociologii říká „efekt svatého Matouše“, tedy že kdo má, tomu bude ještě přidáno. Řečeno jinými slovy, peníze mají mladé.
Není jistě namístě srovnávat PiS s komunisty. Je to strana volená lidmi, má svůj podíl na modernizaci Polska, protože se v zemi peníze z Evropské unie zjevně utratily účelným způsobem. Vůči ruské agresi zaujali její politici jasný a správný postoj.
V každé instituci se ale může projevit mentální bolševismus. Určitá skupina lidí obsadí svými věrnými klíčové pozice – v ekonomice a v médiích, aby bylo možné dál ovlivňovat veřejné mínění. Pak je snadné deformovat demokratickou soutěž. Důkladný výplach mozků agitací v ukořistěných médiích, úpravy volebních pravidel, nasměrování finančních toků (třeba poskytování reklamy jen „hodným“ novinám). Na to všechno si v PiS zvykli a teď zachraňují dobyté pozice.
U nás je to podobné. Andrej Babiš už není premiér, ale jím dosazené služebnictvo v redakcích stále vede permanentní kampaň pro ANO. Služební zákon neumožňuje mnoho lidí vyměnit, v mediálních radách sedí výsadek ANO a SPD. Setrvačnost starých struktur je ohromná a demokratické strany nemohou jen tak snadno provést nějakou „noc dlouhých nožů“ ve stylu Mečiara, Fica a Jaroslawa Kaczyńského. Někdy jsou přitom radikální změny nutné.
Staré struktury, když je někdo odstřihuje od moci, okázale naříkají a mluví o nové totalitě a umlčování a skromně mlčí o tom, co ti největší mučedníci dělali sami ještě včera. Někdy je to takový povyk, že je slyšet až v Moskvě, kde se mnoha disidentů nové doby rádi ujímají a pomocí svých kanálů jim spěchají na pomoc. Řešení je jen jedno. Nastavit pravidla tak, aby vítěz mohl vládnout, ale nemohl převálcovat plošně všechno. Běžně se takovému systému říká liberální demokracie.
