V nedělních prezidentských volbách bez většího překvapení zvítězil Vladimir Putin se ziskem 76 % hlasů. Staronový nájemník Kremlu si může mnout ruce radostí, neboť je to výsledek, který určil jako nejdůležitější cíl poslední doby a o něž se také přičinil. Jakými způsoby to dělal, jsem již popisovala v předchozím komentáři.

Budeme-li operovat se samotných procentuálním vyjádřením hlasování, dostaneme jen velmi zkreslený obraz reality. Je potřeba si uvědomit, že pro Putina hlasovalo „pouze“ 56 milionů z celkových zhruba 108 milionů oprávněných voličů. Tedy jen oněco víc než jedné polovině voličů stálo za to přijít k volbám a dát mu svůj hlas. 16 milionů voličů hlasovalo pro jiné kandidáty a zbytek volit nepřišel.

Kromě reálné popularity Vladimira Putina u části společnosti mohl před volbami vyplout na povrch pocit, že pokud by v prezidentském křesle seděl někdo jiný, Rusko by bylo uvrženo do nejisté budoucnosti. Ač tedy mnoho voličů nemusí být zarytými fanoušky staronového prezidenta, tak pro něj hlasovali prostě z toho důvodu, že pokud by v jejich čele nestál on, tak by jistě nastal chaos a rozvrat. Takže radši dali hlas Putinovi, který sice rozpoutal několik válek (Čečna, Ukrajina), avšak je schopen udržet na uzdě oligarchy a mafiány na severním Kavkaze.

Krym: 90 % pro Putina

Nejdůležitější hlasování proběhlo na Krymu. Volby na poloostrově jakožto okupovaném teritoriu, jehož přičlenění k Ruské federaci uznalo jen několik států jako Severní Korea nebo Afghánistán, jsou tudíž z hlediska mezinárodního práva neplatné. Evropská unie již oznámila, že volby na Krymu neuznává. Avšak nabízí se otázka, zda by na tomto základě nemohla být zpochybněna legitimita celých ruských prezidentských voleb.

Ovšem mezinárodní uznání není pro Vladimira Putina tolik zásadní jako procento obdržených hlasů. Podle oficiálních údajů na poloostrově získal přes 90 %. Nakolik je toto číslo reálné, je těžké odhadnout, neboť voleb se neúčastnili mezinárodní pozorovatelé a neziskové organizace hlásí případy vyvíjení nátlaku na voliče. Avšak toto číslo slouží minimálně jako signál směrem dovnitř, totiž že Putinova krymská eskapáda byla správným krokem. Ruská anexe zachránila bědné Krymčany, kteří v náruči Matičky Rusi šťastně volí Vladimira Putina.

Doživotní prezident

S předpokladem, že Vladimir Putin bude stát v čele Ruska do konce života, by se mělo začít zacházet jako s faktem. Jsou pro to dva důvody. První, prozaičtější, je otázka bezpečnosti a vazeb. Pokud by Vladimir Putin odešel do důchodu a na pozici prezidenta, která je ústavně velmi silná, by se dostal i třeba jeho chráněnec typu Dmitrije Medveděva, kdo bývalé hlavě státu zajistí, že se za nějakých 10 let, kdy oslaví 75. narozeniny, poměry natolik nezmění, že nebude pohnán k odpovědnosti za minulé činy? Stejně tak jediná možnost, jak zaručit klidný důchod jeho spojencům a přátelům je, pokud Vladimir Vladimirovič zůstane tam kde je.

Druhý důvod je heroičtější. S jídlem roste chuť a jelikož Vladimir Putin zahájil tažení za znovuvybudování ruské říše, není důvod, aby odešel od rozdělané práce. Navíc, co by tak v důchodu dělal. Chytat ryby a potápět se pro antické amfory na dno moře může po víkendech. Takže i když toto jeho (čtvrté) volební období by mělo být poslední, jelikož ruská Ústava povoluje jen 2 volební období za sebou, Vladimir Putin určitě vymyslí nějakou lest, jak se udržet u moci a zachovat alespoň zdání formální legitimnosti svého dalšího úřadování. Jak to ostatně již jednou udělal.