Můžeme si o něm myslet, že je blázen, že nemá vychování, že není uhlazený. Ale jedno je jisté. Ten člověk právě vytočil Ruskou federaci. Starosta Řeporyjí Pavel Novotný ukazuje východní mocnosti, že se před ní nebudeme klanět.
Když Novotný přijel na vozíku komunálních služeb a s vyvěšenou vlajkou hrdých Řeporyjí před ruskou ambasádu, aby předal svůj osobní dopis ruskému prezidentu Putinovi, tak názorně ukázal, jak má jednat sebevědomý politik se zaostalou orientální despocií.
Ve svém dopisu Putinovi Pavel Novotný uvádí, že nehodlá diskutovat s Ruskem o svém záměru zřídit v Řeporyjích pomník vlasovcům, ruským vojákům, kteří sice bojovali na straně Třetí říše, ale ke konci války významně napomohli k osvobození Prahy.
Rusko Novotného akci dobře zaregistrovalo. Mluvčí ruské diplomacie Marija Zacharovová označila Novotného akce za pobuřující a nepřijatelné. Ruský vládní web Sputnik pak ve své české verzi přinesl o Novotném hned sedm článků a uvedl, že v reakci na Novotného iniciativu ruské velvyslanectví upozornilo českou vládu, že odhalení pomníku by bylo porušením závazků Prahy, prý podle úmluvy o zločinech proti lidskosti.
Rusko tím mimochodem ukazuje, že se hlásí k postojům Sovětského svazu a ke zločinnému chování Josifa Stalina vůči vlastním vojákům z Vlasovovy armády, které bez pomoci zanechal v pasti a obětoval je Němcům. Jistě, nezbylo jim v té chvíli, než se ocitnout na straně Hitlera, ale oni chtěli především bojovat proti sovětskému komunismu. A nakonec bojovali i proti nacistům. Stalin je nechával postřílet nebo poslat na Sibiř.
Dezinformační weby si nyní dávají záležet na tom, aby vykreslily Novotného jako magora, který poškozuje naše „důležité“ vztahy s Ruskou federací, což prý bude mít pro českou ekonomiku fatální následky. Novotný prý může i za to, že delegace podnikatelů v čele s ministrem Tomanem nemohla odletět z Moskvy do Tatarstánu. Jako by to byl zrovna Tatarstán, na kom závisí naše blaho.
Novotný prostě soudruhy štve. Tak jako se nebojí postavit autoritářské vládě v Rusku, tak se nebojí postavit komunistickému policajtovi Zdeňku Ondráčkovi. Jeho metody jsou tvrdé. Ale jsou zcela ve shodě se zájmy demokratické společnosti.
Novotný si také nenechal vnutit tu hloupost, že politik hlavně nesmí být „antibabiš“. Na adresu našeho premiéra kupříkladu řekl v Českém rozhlase: „Doufám, že přijde do poslední stoky nejbrutálnějšího pekla a tam budou všichni, co ho volili. I když toho půlku ukradne, my to přežijeme.“ Takovým sdělením Novotný výrazně narušuje zbabělost, která až na čestné výjimky sálá z veřejnoprávních médií.
Novotný přitom dobře zná marketingové triky Babišova týmu, po technické stránce je oceňuje a po morální stránce po právu odsuzuje. Má výborně přečtené lidi z marketingu a z bulváru, kteří pro peníze, z cynismu nebo z hlouposti Babišovi slouží a nesou svůj díl zodpovědnosti za děsivý úpadek poměrů, který do současné české politiky Andrej Babiš vnesl. Zatímco celá řada odborníků na bulvár, kteří umí manipulovat prostými lidmi, pracuje pro Babiše, tak Pavel Novotný v tom s nimi nejede a pracuje pro nás.
Kdysi jsme si přáli politické vůdce, kteří dbají zejména na vyšší kulturu a mohou tak ukázat, že nejsme národ, jemuž kouká sláma z bot. Když nám ale Zeman s Babišem chtějí mermomocí dokázat, že jediným vítězným systémem vlády v Česku je buranokracie, tak je potřeba proti nim poslat gladiátora, který s nimi dokáže bojovat i jejich vlastními zbraněmi. Oni vyznávají tvrdost a chápou jenom tvrdost. Tak ať se s nimi také utká někdo, kdo je tvrdý a dokáže s nimi pořádně zamést.
Nevzdával bych se myšlenky, že v čele státu bude jednou znovu stát třeba nějaký profesor, filozof nebo dramatik. Dokonce mi bylo až do této politické éry poněkud trapné vyzdvihovat na někom, že má „koule“, tedy takovou bojovou energii, kterou mají v džungli jenom velcí samci.
Jenže my jsme se ocitli v džungli a máme přitom za úkol bránit před politickými netvory východního typu naši svobodnou západní civilizaci. Proto potřebujeme do první linie politiky, kteří dokážou se soudruhy pořádně zamést. Musí to být někdo, kdo má koule. Novotný je má. A to je někdy – feministky prominou – opravdu nádhera.
Ať žijí hrdé Řeporyje! Ať žije jejich starosta!