Informace zástupců STAN, že jsou připraveni jednat o vládní spolupráci, nebo alespoň podpoře pro kabinet Andreje Babiše, vzbuzuje otázky. Zároveň ovšem nenápadně ukazuje povahu předsedy hnutí Petra Gazdíka, na kterém je patrné, že vždy chtěl být součástí nějakého mocenského spojenectví. Své o tom ví třeba Miroslav Kalousek. Nyní se zřejmě bude moci o Gazdíkově „loajalitě“ přesvědčit i premiér vlády v demisi.

Jakkoliv se zdálo jednání Starostů a nezávislých po volbách, kdy se jejich přední tváří stal srozumitelný a věcně rázný Jan Farský, chvályhodné, najednou je tu opět starý STAN. Tedy hnutí, jehož předseda se rád s někým spojuje, aby dosáhl místa na politickém výsluní.

Slova o tom, jak případná spolupráce Starostů s hnutím ANO zastaví tendence vytvořit vládu s extremisty, jsou naprosto scestná a slouží pouze jako alibi pro nový plán vedení hnutí, nedosahující takových úspěchů, o nichž tak rádo mluví.

Koalice ANO, SPD a KSČM je daná a minimálně při hlasování v poslanecké sněmovně funguje stoprocentně. Nikdo to nezmění, nikdo tomu nezabrání. Babišovi jde pouze o jednu věc, naoko vytvořit vládu, která nebude vadit v Bruselu, kde se nyní předseda vlády tváří jako velký bojovník proti extremismu a obří fanoušek Evropské unie.

V reálu to bude fungovat zcela odlišně. Strany, které se nechají nalákat do náruče oligarchy, pouze přikryjí jeho plán, jak získat absolutní moc, na níž ovšem budou mít podíl především komunisté a extremisté. A to buď Gazdíkovi a jeho kolegům nevadí, nebo si to neuvědomují, což je při jejich politických zkušenostech naprostá hloupost.

Pokud STAN skutečně získá jakoukoliv možnost se podílet na sestavení vlády a jejím dalším fungování, neznamená to, že nelegitimizuje nebezpečnou koalici, která, ač skrytě, funguje od chvíle, kdy byly oznámeny výsledky voleb. Starostové a nezávislí by měli své rozhodnutí velmi rychle přehodnotit, nebo se mohou dočkat velmi nepříjemné zpětné vazby, třeba již v komunálních volbách.