O návratu žáků druhého stupně jsme se dozvěděli ve čtvrtek odpoledne, rozhodně to nebylo slibovaný týden dopředu, prozradil v rozhovoru pro deník FORUM 24 ředitel pražské Fakultní základní školy U Studánky Bohumil Kettner. Podle něj dětem rok života ve škole už nikdo nenahradí. Hovořil také o vlivu distanční výuky na učitele nebo nedostatku antigenních testů.
Od pondělí se do lavic vrátili žáci druhého stupně. Museli jste se nějak speciálně připravovat?
Museli jsem samozřejmě předělávat rozvrhy, protože řada učitelů – zejména jazykáři – učí na prvním i druhém stupni. Bylo problémem, že jsme se to dozvěděli ve čtvrtek odpoledne. Nejde jen o učební proces, ale také o nákup potravin do školní jídelny, protože se jedná o zhruba 200 dětí navíc. Jako ředitelé jsme už „vycvičeni“, ale rozhodně to nebylo slibovaný týden dopředu.
Výuka probíhá rotačně, žáci jsou tedy týden doma a týden ve škole. Co to pro školu znamená?
Znamená to především určitou náročnost pro učitele, protože část dětí učí ve škole prezenčně, část zase buď ze školy, nebo z domova distančně. Ale zvládáme to dobře.
U žáků je povinné testování. Můžete popsat, jak to u vás ve škole probíhá? Objevily se už nějaké i komplikace?
Testování probíhá první vyučovací hodinu, přizpůsobili jsme tomu rozvrhy hodin. Žádné komplikace jsme v tomto smyslu neměli, rodiče i děti jsou v pohodě. Po týdnu už jsou z nich profíci.
Správa státních hmotných rezerv zrušila tendr na 5,6 milionu antigenních testů pro základní školy. Podle posledních informací jsou ve školách zásoby testů od státu zhruba do 7. května. Jak je to u vás? Hrozí, že nebudete mít žáky a učitele čím testovat?
Měli jsme připraveny testovací sady na první fázi, tedy pro první stupeň rotačně. Tím, že téměř den ze dne bylo rozhodnuto o nástupu druhého stupně rotačně, zvýšil se týdenní počet potřebných testů o dvě stě. A to ještě jen díky tomu, že první stupeň přešel do jednotýdenního testování. Takže opravdu máme testy zhruba do 6. května. Už jsme požádali o testovací sady ze státních hmotných rezerv, které byly distribuovány krajským pracovištím Národního pedagogického institutu. A máme je přislíbeny.
Jak už několikrát zaznělo, výuka stále probíhá rotačně. Není už podle vás čas, aby se vrátila do normálu?
No to by bylo samozřejmě naprosto ideální. Pro všechny – pedagogy, rodiče i děti.
Dostáváte od rodičů žáků nějaké zprávy, že jim rotační výuka způsobuje problémy?
Máme velmi chápavé rodiče, ale vím, že pro některé týden doma a týden v zaměstnání problém je. Ne všude je to pro jejich zaměstnavatele vůbec možné.
Školy v Česku jsou uzavřeny téměř nejdéle v Evropě. Jaký na to máte názor? Má to nějaký dopad na žáky i samotnou školu?
Nechci hodnotit, proč a jak dlouho, to záleží na každé zemi, ne všude byly stejné podmínky. Ale dopad to má. Především dětem hodně chybí socializace – kolektiv kamarádů, ale i nás dospělých. Doufám, že mi rodiče prominou, ale ukázalo se, že škola se skutečně podílí i na výchově dětí. Byli za mnou někteří žáci pro potvrzení, vešli s čepicí na hlavě, na chodbě nepozdravili. To by se v normálním provozu určitě nestalo.
Ale to jsem trochu odbočil. Víte, dojde určitě k rozvolnění učiva, část se bude muset probrat v novém školním roce. Ale distanční výuka byla u nás v rámci možností velmi kvalitní, proto si nemyslím, že by v učení byly nějaké propastné rozdíly. Ale ten rok života ve škole, ten už jim nikdo nenahradí. Škola není jenom o vyučovacích hodinách. Třeba deváté ročníky si vždy „užívají“ poslední rok školní docházky, kdy jsou nejstarší na škole. V dobrém, samozřejmě. Proto zcela určitě počítáme se slavnostním ukončením jejich devítileté docházky na základní škole tradičním šerpováním. Aspoň takto.
Dále se ukázalo, že někteří starší učitelé, co takzvaně přesluhují, už další distanční výuku nechtějí riskovat a končí. V této souvislosti bych chtěl zmínit uvažované zkrácení prázdnin. Chápu, řeší se děti, ale málokdo ze široké veřejnosti si uvědomuje, jak strašně náročné to bylo pro učitele. Mnozí jsou vyčerpaní a na kraji sil, kdy se vytrácí i chuť. Nesmíme na tohle zapomenout.