Vzhledem k neustálým eskapádám, které vláda předvádí každý den vždy v o něco intenzivnější míře, by se mohlo zdát, že už nás ani nemá čím překvapit. Bohužel, jak to tak vypadá, ČSSD má nejspíš bezednou studnu nápadů, jak situaci stále zhoršovat.

Pojďme rovnou k věci: Poslanci Alena Gajdůšková a Roman Onderka (oba za ČSSD) nedávno velmi nenápadně podsunuli k vládnímu návrhu zákona, jenž umožňuje vyplácet zaměstnancům v karanténě příspěvek až ve výši 370 korun nad rámec běžné nemocenské za každý kalendářní den po dobu prvních 10 dnů karantény, také dva pozměňovací návrhy, které zásadním způsobem přitíží zaměstnavatelům.

Zmiňovaný zákon byl ve zrychleném jednání přijat pro jeho aktuálnost bez větších komplikací. Asi právě proto ho ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová skrze své stranické kolegy využila k protlačení k němu na poslední chvíli přilepených pozměňovacích návrhů, které však se zněním zákona nemají nic společného. Jejich schválením by nově platilo, že stát získá okamžitý přehled o všech pracovnících, které firmy zaměstnávají na dohodu. Podniky by měly povinnost nahlásit do osmi dnů každou změnu – tedy i odchod tohoto dočasného zaměstnance.

Porušení této povinnosti by zaměstnavatele mohlo přijít až na jeden milion korun pokuty! To by samozřejmě bylo v mnoha případech likvidační. Podniky by kvůli změnám musely upravit své mzdové a personální systémy, což je i v „době klidu“ naprosto zásadní zásah do jejich chodu. Přesná evidence lidí zaměstnaných na dohodu má údajně státu usnadnit kontrolu společností, které lidi zaměstnávají na takzvaný švarcsystém, případně zcela načerno. Zkusme si tento model představit v praxi na jednoduchém příkladu, kdy firma distribuující letáky bude muset kvůli větší zakázce na jeden den najmout na dohodu dvacet studentů, kteří si přivydělávají při škole. Kolik času by pak asi firma zcela bezúčelně ztratila vykazováním?

Tyto kroky zcela bezdůvodně navýší administrativu zaměstnavatelům, ztíží přijímání nových zaměstnanců a převedou kontrolní roli, kterou by měl v tomto případě zcela jistě provádět stát, na vrub zaměstnavatelů. Postoj ČSSD je tedy, zdá se, takový, že ve chvíli, kdy stát nezvládá plnit roli kontrolního orgánu, převede jednoduše tuto povinnost na firmy, které jsou často už teď kvůli drakonickým nařízením vlády v posledním tažení.

Proti změnám se kromě Hospodářské komory odmítavě vyjádřila také Česká advokátní komora, která kromě jiného taktéž upozornila na zcela nestandardní proces schvalování takovýchto opatření v nouzovém stavu.

Takovýto přístup zkrátka není možný. Není etické, aby stát ve chvíli, kdy má hledat způsoby, jak ulevit podnikatelům a pomoci jim přežít, na ně opět takto zaklekl. Stát by měl jít opačným směrem a hledat cesty, jak podnikatele motivovat, aby opět začali prosperovat a zaměstnávat nové lidi.

Mohu slíbit, že udělám vše, co je v mých silách, pro to, aby tento nástroj třídního boje proti podnikatelům byl v senátu zastaven.

Autor je místopředseda TOP 09.