KOMENTÁŘ / Dezoláti zavedli pro demokracii nesmírně nebezpečnou módu. A to útoky na soudní moc. Opakovaně, systematicky a organizovaně. Na akce se svolávají veřejně na facebooku, chodí narušovat soudní jednání a vyvádět na chodbách naprosté nepřístojnosti. Někteří z nich tam chodívají v trenýrkách, a to i když je soudí – třeba Tomáš Čermák. Proč si to stát nechává líbit?
Nahlodávat soudní moc, snižovat vážnost soudu, napadat slovně či dokonce fyzicky muže z bezpečnostních složek, kteří tam hlídají bezpečnost, spílat soudkyním a soudcům či jim nahánět strach si nesmí demokracie nechat líbit. Stát je totiž schopný fungovat jen v době vlády zákona, který reprezentuje soudní moc. Proto je útok na soud útokem na podstatu demokracie. Nyní mám strach, vládu zákona stát v jedné oblasti dlouhodobě nevymáhá.
Stručná inventura
Při březnovém projednávání odvolání Patrika Tušla soudkyně vykázala několik lidí, dav příznivců dělal na chodbě kravál soudu nedůstojný. Nejhlasitěji se tehdy projevovala paní Jana Peterková, která nadávala novinářům.
Třicátého května května měla soud sama Jana Peterková. Dostala dvouletou podmínku za šíření poplašné zprávy v době pandemie. Soud jí určil dobu tří let, ve které se musí chovat řádně. Jednání tehdy narušili příznivci Peterkové. V budově pražského městského soudu kvůli nim musela zasahovat justiční stráž a policie. To je ta slavná scénka, kdy dav vysadil dveře soudní síně. Policie tam zadržela dva muže, jednoho odvezli do nemocnice. Ostatní příznivci Peterkové vyváděli a dělali kravál na chodbě soudu ještě hodinu. A paní Peterková tam měla tiskovku.
Sedmého června měli soud Tušl a jeho parta za nebezpečné pronásledování prezidenta České lékařské komory Milana Kubka, evolučního biologa Jaroslava Flegra a imunologa Václava Hořejšího. To je ten soud, kde střežili síň těžkooděnci se samopaly.
Nevím, nechápu, nerozumím
§ 336 Pohrdání soudem: „Kdo opakovaně závažným způsobem ruší jednání soudu, při takovém jednání se k soudu chová urážlivě nebo soud znevažuje, nebo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkaz nebo výzvu soudu anebo jednání soudu zmaří, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo propadnutím věci.“
§ 358 Výtržnictví: „Kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin opětovně, nebo jako člen organizované skupiny.“
Já vím, že jsem divný, říkají mi to už nejméně padesát let. Ale v těch paragrafech vidím dobrý popis řady výroků a činů účastníků veselic v budovách soudů. Zdůrazňuji, jsem divný. Jsem tomu však rád.
Strach z represe
V jednání těch, kteří dělají virvál v soudních budovách, není nic, na co by se vztahovala svoboda projevu. Když paní Peterková běhala před kordonem těžkooděnců a křičela „Hamáček je p**a!“, musel to tehdejší ministr vnitra jako osoba veřejného zájmu unést. A myslím, že by podobné hodnocení z úst paní Peterkové unesl, i kdyby veřejnou osobou nebyl.
Ale patří k pracovním povinnostem politika podobně intelektuálně vyzrálou kritiku unést. Soudkyně či soudci však nejsou politiky. Politiky nejsou ani policisté a dokonce ani členové justiční stráže. Ti podobné výroky rozhodně nejsou povinni snášet. Zatímco policisté a členové justiční stráže si mohou při podobných hodnoceních z úst nejrůznějších sympatizantů paní Peterkové myslet své, soudce podobným výrokům nesmíme nechat vystavovat. Fyzické útoky na sebe rozhodně nejsou povinni snášet ani policisté, ani justiční stráž. Ani je nesmíme – my, demokraticky smýšlející lidé, společnost – nechat podobným útokům vystavovat. A když to někdo dělá, má být potrestán.
Médii proběhlo několik málo zpráv, že policie prošetřuje podezření z výtržnictví. Padla nějaká obvinění z přestupků. To je ale málo. Necháme-li totiž takto erodovat vážnost soudní moci, tak o ni soudní moc přijde. Pak se začne drolit jeden ze základních pilířů demokracie, vláda zákona.