Proměnit i stavbu dálnic v thriller na pokračování je naše specialita. Rozpočty jsou ovšem velkorysejší než v Hollywoodu a taky to trvá o dost déle. Dalším dílem, poté co postarší hlavní hrdinka D1 už trochu nudí, je dálnice D8. Řečeno stručně, její stavba trvá o několik let dále a stojí o mnoho miliard víc a příběhu není konec. Pořád se na ní něco sesouvá a v jednom úseku se nám nějak propadá. Máme ale zachovat klid, stavba si prý „sedne“ a všechno se monitoruje. Též lidé, kteří celé dění sledují, si občas potřebují trochu sednout.

Ekologové a spol. bývají často považováni za fanatické šílence, kteří šplhají na věže jaderných elektráren a kvůli hnízdům ptáků brání ekonomickému rozmachu země a uspokojování oprávněných potřeb pracujícího lidu. To je někdy jistě pravda, ovšem v některých případech se stalo přesně to, co různé neoblíbené skupiny říkaly a bude to stát hodně peněz. To je právě případ D8 vedené přes České středohoří.

Tato dálnice má dlouhou historii. Uvažovalo se o ní už v pomnichovské době v zimě roku 1938, abychom se lépe napojili na Říši. Pak přišla okupace, ale plány pokračovaly s tímtéž úmyslem. Jenže okupanti jsou nenasytní a nabrali si tak četné okupační úkoly, že došly peníze i lidé a všechno se v roce 1942 zastavilo. Vážněji se o další stavbě začalo uvažovat v 60. letech za vlády soudruha předsedy vlády Viliama Širokého, tentokrát kvůli napojení na Německou takzvaně demokratickou republiku. Něco se ale začalo dít až v 80. a 90. letech a stavba úsek po úseku nějak pokračovala.

V čem je dnes diskutovaná zápletka, která vede k současným problémům? Ekologové od počátku nesouhlasili s tím, aby dálnice byla vedena přes oblast Českého středohoří a navrhovali buď jiné trasy, nebo vybudovat 13 kilometrů dlouhý tunel. Byl by samozřejmě dražší a stavba by trvala déle, ale zase by se tato část trasy lépe udržovala v zimě.

Pokud jde o cenu, jak uvedl tehdejší ředitel Ředitelství silnic a dálnic Petr Laušman v roce 2005, „kilometr dálnice stojí v jednoduché krajině okolo dvou set milionů. V horách, kde jsou tunely a mosty, se klidně může cena vyšplhat na tři čtvrtě miliardy. Samotný tunel stojí určitě víc než miliardu, u velkých mostů tak 750 milionů kilometr“. (V tehdejších cenách.)

Náklady na provoz tunelu se pohybují od 25 Kč do 50 Kč na jeden běžný metr tunelové trouby za jeden den (dálniční tunely v České republice mají zpravidla dvě tunelové trouby). (Více ZDE.)

Protože se ale stavba protáhla o celé roky (kde jsou doby, kdy se spekulovalo, zda se po dálnici bude jezdit v roce 2010) a stála násobně více peněz (oněch 15 miliard místo plánovaných tří), je na místě se ptát, co bylo nakonec čistě ekonomicky výhodnější. Kromě toho bude nutné cestu dále monitorovat a to možná po celou dobu její existence. Podle médií už se sami dělníci sázejí, kdy bude zase dálnice po otevření uzavřena. Tipují, že brzo. Pesimisté mluví o dnech, ale třeba se mýlí.

Úsek D8 Lovosice-Řehlovice – vyznačeno modře.

Jde o poslední úsek D8 číslo 0805 v délce 16,4 km na trase Lovosice – Řehlovice. Stavět se začalo začala 6. listopadu 2007 a skončit se mělo v roce 2010. V květnu 2012 tvrdilo ŘSD, že bude hotovo v roce 2014. Provoz na úseku se má spustit až letos v prosinci.

Mezitím se dělo to, co ekologové předpovídali. 7. června 2013 došlo k velkému sesuvu asi 500 tisíc metrů krychlových zeminy u Litochovic. Že se to může stát, tvrdilo sdružení Děti Země v letech 1995 až 2004 a upozorňovalo na to s odkazem na podklady Českého geologického úřadu. Náprava stála 470 milionů korun.

Citujme Deník referendum z 23. 7. 2013: „Zdeněk Hroch z ČGÚ (Český geologický ústav) ve svém stanovisku z března 1996 pro ministerstvo životního prostředí uvedl, že předložené trasy dálnice D8, dotýkající se prostoru lomu Prackovice, jsou z hlediska geologických nebezpečí velice riskantní, technicky a finančně náročné: ‚Budou vyžadovat rozsáhlé a nákladné sanační práce a nelze vyloučit, že stavba dálnice v tomto prostoru může ohrozit celkovou stabilitu území v poměrně velké rozloze,‘ varoval Hroch.“

Stanovisko České geologické služby vypracované na žádost Dětí Země v prosinci 2004 říká: „Svahové deformace (‚sesuvy‘) jsou v zájmovém území vyvinuty v široké škále forem a žádnou z nich nelze označit za stabilizovanou. Některé jsou dočasně uklidněné, a tedy nebezpečné pro stavbu pouze potenciálně, nezřídka jsou však sesuvy stále aktivní… Lehká pata svahu nutně nemůže udržet stabilitu svahu a dochází ke vzniku sesuvu… K jejich aktivaci většinou dochází po delším období srážkové činnosti.“

Takže, aby bylo jasno, až naprší a uschne… máme tu sesun, který neměl údajně nikdy být.

„Jde o absurdní situaci, neboť už při výběru koridoru a variant dálnice D8 šlo v podstatě o odborný spor řady geologů ze státní instituce s názorem profesora Jaroslava Paška z Přírodovědecké fakulty UK, který pracoval ve prospěch vybraného koridoru v roce 1995 a kterého si pak najalo i Ředitelství silnic a dálnic ČR,“ říká podle DR předseda Dětí Země Miroslav Patrik…. „Profesor Jaroslav Pašek ve svém posouzení z července 1996 totiž naopak tvrdil, že vést dálnici přes sesuvná území je zcela proveditelné, nicméně se už nezmínil, za jakých technických a finančních podmínek: ‚Variantu doporučuji nadále sledovat jako geotechnicky nejvhodnější i v další etapě průzkumu a projekční přípravy.‘“

Jen na okraj, pokud jde o zvěř, jednou z věcí, které si lidé neuvědomují, je to, že dálnice je něco jako Berlínská zeď. Je neprostupná nejen pro lidi, ale také pro zvířata. Přes betonovou cestu táhnoucí se krajinou desítky kilometrů nikdo živý nepronikne. Pokud se o to pokusí nějaké zvířátko, skončí většinou jako dvourozměrná placka. Migrace zvěře je takovou překážkou znemožněna a země je rozparcelována na izolované ostrovy, z kterých není úniku.

Koho ale nedojímají zvířátka, což předpokládáme snad jen u některých vegetariánů, mohl by ho aspoň zaujmout nelogický svět lidí. Na jaře roku 2008 vyhrály Děti Země a další aktivisté soud u Nejvyššího správního soudu žalobu proti stavbě, protože se neposoudil dopad stavby na životní prostředí. Bylo ale pozdě, dálnice se začala stavět už předtím na podzim. Zpoždění ale mají na svědomí české soudy, protože ty námitky odpůrců řešily celých pět let. Ministerstvo dopravy a Ředitelství silnic a dálnic tvrdily celou dobu, že nebyl porušen zákon, přitom jich bylo porušeno několik.

Nejde jen o sesuvy půdy, sama dálnice se nějak propadá. Jak uvedla 3. 9. 2016 Česká televize: „Úsek dálnice D8 mezi Lovosicemi a Bílinkou zatím není plně vytížený. I přesto každý, kdo tudy projede, ihned pocítí, že něco není v pořádku. Nerovností je na docela novém úseku dálnice celá řada, celkem asi tři čtvrtě kilometru. Silničáři se obávají, že po zprovoznění navazující části – kterou většina řidičů objíždí po polabské silnici, takže zatím sjíždí již v Lovosicích před problematickým úsekem – se zatížení prudce zvýší a problém ještě prohloubí. Doslova.

Podle mluvčího Ředitelství silnic a dálnic Jana Rýdla je nutný technický zásah. ‚V tuto chvíli připravujeme technologický postup a konstrukci tohoto zásahu,‘ uvedl. Silničáři však neuspěli s reklamací u dodavatele stavby, společnosti Eurovia.

Společnost tvrdí, že za nic nemůže. Mluvčí společnosti Iveta Štočková odkázala na problémy s podložím, které zjistil geologický průzkum. „V hloubce osm metrů pod úrovní díla se objevila výduť, kvůli které dochází k průhybu,“ říká.

Takže podloží není dobré, kdo by to byl řekl. Propadá se i most nad Prackovicemi. Podle Českého rozhlasu se pár dní potom, co se pro mostě prošli politici, „opěra dálničního mostu v měkkém a nestabilním podloží propadla a dělníci museli dokončenou dálnici odbagrovat a odlehčit. Cenu mohutných zabezpečovacích opatření Ředitelství silnic a dálnic tají a ministr dopravy Radiožurnálu řekl, že dálnici otevře jenom za určitých podmínek.“

Soudní znalec v oboru geologie Jiří Růžička říká: „Nejdřív poklesla podpěra mostu o dva milimetry za 24 hodin. Potom dokonce o čtyři milimetry. Teď se to zpomalilo na půl milimetru za den. To je relativně hodně.“

Údaje o měření ředitelství silnic a dálnic neposkytuje. Generální ředitel Jan Kroupa je optimista: „Víte, příroda je mocná. A teď zcela otevřeně. Každá dálnice konsoliduje a půl milimetru konsolidace není nic zásadního. Máme to spočítané a nevidím důvod, mít obavu. Každou hodinu dostáváme online výsledky měření.“

Teď se odlehčuje mostní podpěra a kotví se do hloubky padesáti metrů a budují se hluboké odvodňovací hráze. Bude to stát nejméně další desítky milionů korun navíc.

Ano, příroda je mocná, to vidíme. Mocnější než byly blahosklonné posudky, které zřejmě příroda nečetla.

„Je pravděpodobné, že si bude násep sedat a dálnice bude klesat. Ostatně klesá už šest let. Je to naprosto nepřipravený projekt,“ upozorňuje podle Českého rozhlasu bývalá ředitelka úseku kontroly ŘSD Miloslava Pošvářová. Takto kritizovala i poměry na ostatních stavbách a tak asi proto dostala před lety z Ředitelství silnici a dálnici výpověď na hodinu.

Nejvyšší kontrolní úřad ve své zprávě z června tohoto roku uvádí, že jde o nepřipravený projekt.

ŘSD podle Nejvyššího kontrolního úřadu podcenilo přípravu a ani nepředložilo příslušné dokumenty, takže nemohlo předejít sesuvu v problematickém úseku. Cena stavby tak narostla několikanásobně. Ministr dopravy Ťok ale nic nevyšetřuje: „My máme v Česku takovou vášeň vždycky hledat viníka. Nechme si to, až se dálnice postaví. Teď je potřeba ji zprovoznit.“

To je jistě potřeba. Jenže podobné problémy se objevily i na jiných dálnicích. Budou jejich stavby probíhat i nadále tak dobrodružně, bude se pořád něco vlnit, propadat a sesouvat a nikdo za to nakonec nemůže? Kromě „mocné přírody“?

Nebylo by úplně na místě tvrdit, že vinu nese ministr Dan Ťok(nestraník ve vládě za ANO), byla tu předtím řada jiných, ale vinu má on a další na tom, že neradostný výsledek bagatelizují. Proč si nepřiznají, že je to dost drahý průšvih?