Poslední kapka do už tak vrchovatého poháru pražského podnikatele Milana Žeromského dopadla v pondělí večer. To když vláda rozhodla, že v rámci opatření proti šíření koronaviru znovu povinně zkrátí otvírací dobu hospod a k tomu zakáže i prodej alkoholu z restaurací s sebou. Některé restaurace se bouří a odmítají nařízení respektovat, Žeromski zvolil jinou formu odporu: protestní hladovku. 

V oboru gastronomie pracuje Milan Žeromski, jak sám říká, od svých patnácti let. Dnes je mu 47, má dvě dcery a na pražském Chodově malou restauraci, v níž se specializuje na prodej piva malých řemeslných pivovarů, pivo i sám vaří.

„Jsem sládek pivovaru a provozuji malou pivnici. Mívám 13 druhů pečlivě ošetřených piv a případně něco malého k jídlu,“ popisuje své podnikání. Pivo je pro něj zjevně vášeň, kterou sdílí se svými štamgasty. Ti ale mají od středy opět smůlu a s nimi i pan Žeromski a tisíce dalších podnikatelů v pohostinství.

Zahajuji protestní hladovku

Od středy 9. prosince opět platí zákaz konzumace alkoholu na veřejnosti, nově však i zákaz jeho prodeje s sebou z výdejních okének či z restaurací a také na trzích a v tržnicích. Restaurace a další provozovny stravovacích služeb budou muset zavřít už ve 20 hodin a nebudou smět po této hodině provozovat ani výdejní okénko, zní nařízení vlády.

„Provoz pivnice standardně začíná kolem sedmé večer, když hosté přijdou domů. Zajdou si nakoupit a pak teprve přijdou ochutnat nějaká zajímavá piva a popovídat s přáteli. Avšak nesmyslná opatření naší vlády tohle opět stopnou,“ říká Žeromski.

Někteří hostinští již veřejně deklarovali své rozhodnutí nařízení ignorovat navzdory hrozbám pokut. Vláda naopak poslancům hodlá předložit návrh zákona, kterým se zpřísní sankce „za nedodržování vládou či Ministerstvem zdravotnictví nařízených protiepidemických pravidel“.

Milan Žeromski se rozhodl k radikálnější reakci. Rozhodl se ve středu v pravé poledne zahájit před úřadem vlády protestní hladovku.

„Rozhodl jsem se tak kvůli nekonečným nesmyslným opatřením státu. Tato opatření mě a mé živobytí dovedla na pokraj bankrotu a konec je v nedohlednu. Shledávám jedinou cestu, jak se můžu bránit proti zlovůli tohoto státu, a to je právě držení hladovky s vírou, že se věci pohnou a začnou se řešit,“ říká Žeromski a nebere si servítky: „Slibovaná pomoc státu je pouze žvanění a píár estébáka!“

Upálit jsem se nechtěl

Jak říká, zavřeno musel mít už na jaře a od státu dostal v součtu asi 15 tisíc korun, na podzim nic. „Na jaře nám aspoň odpustili platbu záloh na zdravotní a sociální pojištění, teď ani to ne. Stát mi opět brání ve výdělku, ale všechny platby mi normálně běží. Své podnikání dotuji. Tímto způsobem jsem se dostal na kraj svých možností. Když použiji parafrázi slov paní ministryně: Došla vata,“ odkazuje Žeromski na jarní výrok ministryně spravedlnosti Marie Benešové, že „každý podnikatel s tím musí počítat, musí mít takzvanou vatu“.

„Proč vláda zase trestá restaurace, když současný problém nezpůsobily?“ domáhá se odpovědi i prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza.

Podle něj, když už se vláda rozhodla trestat ty, kdo za zhoršení situace nemohou, měla by jim dát šanci na důstojné přežití formou přímé finanční podpory, podobně jako to dělají v sousedním Rakousku.

Pokud jde o Milana Žeromského, je připraven v hladovce vytrvat. Jak dlouho to vydrží, sám odhadnout nedokáže. Odhodlání mu ale nechybí. Začal v pravé poledne před Strakovou akademií.

A proč právě tahle forma protestu? „Upálit jsem se nechtěl,“ říká hořce Žeromski. „Věřím, že se kolegové přidají, podpoří mne a že něčeho dosáhnu. Hodlám tam i spát, uvidíme. Popravdě, nevím, co mě čeká,“ připouští s tím, že požadavek má prostý: „Chtěl bych, aby stát buď vrátil nám drobným živnostníkům práci, nebo dal takové kompenzace, abychom mohli žít.“