ANALÝZA / 24. 2. 2022 vpadla ruská armáda na přímý pokyn Vladimira Putina bez vyhlášení války na území Ukrajiny. Podle představ ruského válečného zločince to měla být snadná a rychlá „práce“, po které Rusko z Ukrajiny vyrobí opět poslušného vazala, který nebude pokukovat po Západě, a to nejen po účasti v NATO, ale ani po hospodářské spolupráci. O svobodě slova, pohybu a dalších na Západě běžných věcí ani nemluvě. I proto nazval Putin svoji válku „třídenní speciální operací“. Jenže se přepočítal. Ukrajinci se začali bránit, západní země se probudily, tři dny dávno uplynuly a nic. Válka vstupuje již do druhé tisícovky dnů.

Je listopad 2024 a uplynulých tisíc dnů krvavého konfliktu ukázalo, že se dá i rozpínavému ruskému imperialismu bránit. Ukrajina nesložila zbraně a nečekala, až ji ruský medvěd ohlodá, ale ruským násilníkům se postavila. A stalo se i něco, s čím „stepní Hitler“ rozhodně nepočítal – celý civilizovaný svět se za napadenou Ukrajinu postavil a začal ji, přes halasný pokřik nejrůznějších prokremelských kolaborantů, či ustrašenců, kteří se báli Putinem neustále deklarovaných červených linií, podporovat.

Červené linie byly mnohokráte překročeny a jediné, na co se Rusko zmohlo, bylo vzteklé prskání, kňučení a varování před další červenou čárou. A tak Západ podporuje Ukrajinu nejen morálně, ale i hospodářsky a hlavně vojensky. Můžeme samozřejmě polemizovat o tom, zda ona pomoc nepřišla vždy o několik týdnů později, než měla, zda byla náležitě velká, či zda omezení, která si spojenci, zvláště USA a Německo, kladli, nebyla kontraproduktivní.

Ale přes všechny potíže je dnes již jasné, že 1000 dnů agresivní války dokázalo odkázat Putina i jeho věrné do patřičných mezí a v mezinárodní politice se ocitli v naprosté izolaci. Rusku vlastně zbyli spojenci jen z okraje světového společenství. Ať se Putin zaklíná, jak chce, takový Kim Čong-un opravdu nehraje první světovou ligu. A nepomůžou mu k tomu ani statisíce vojáků či munice, kterou dodává Rusku. Vždy zůstane jen lokálním, byť nevypočitatelným a nebezpečným pomateným diktátorem.

Po tisíci dnech má Putin na svědomí nevyčíslitelné materiální škody, nejen na Ukrajině, ale i v Rusku, ale hlavně má na rukou krev statisíců mrtvých na obou stranách konfliktu. Nejen vojáků, ale i civilistů, žen, starých lidí či dětí, které jeho armáda cíleně a bezmilostně masakruje. Navzdory všem smlouvám a úmluvám. Rusko se dobrovolně na dlouhá desetiletí vyřadilo ze světového společenství a zůstává otázkou, zda jej mezi sebe civilizované země ještě někdy vůbec přijmou.

Válečné zločiny jako na běžícím pásu

V únoru 2022 krátce před čtvrtou hodinou ranní středoevropského času přinesla ruská média předtočené prohlášení Vladimira Putina. Oznámil zahájení „speciální vojenské operace“ s cílem „denacifikace a demilitarizace“ Ukrajiny. V té době již na území suverénní Ukrajiny z několika směrů včetně Běloruska a anektovaného Krymu vpadlo větší množství ruských jednotek. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj okamžitě vyhlásil válečný stav a Ukrajina obvinila Rusko z totální invaze.

Radě bezpečnosti OSN předložily USA a Albánie návrh rezoluce odsuzující ruskou invazi. Podle očekávání ji 26. února Rusko vetovalo, Čína, Indie a Spojené arabské emiráty se zdržely hlasování, zbývajících jedenáct členů rady bylo pro rezoluci. Návrh mimo jiné požadoval okamžité stažení ruských vojáků z Ukrajiny.

Ukrajinské jednotky přešly po počáteční obraně v březnu do protiútoku a ruské okupanty se podařilo nejen zastavit, ale z mnoha míst, která obsadili, i vytlačit. Na povrch tak začala vycházet zvěrstva, jichž se ruští nájezdníci dopouštěli. Zrcadlem ruského terorismu se stala Buča, která byla osvobozena právě 1. dubna 2022. Monitorovací mise OSN pro lidská práva ve městě zjistila masivní porušování lidských práv ze strany okupační ruské armády, která ve velkém zatýkala, mučila, znásilňovala a vraždila civilní obyvatelstvo, nehledě na loupeže, krádeže a drancování.

Jak se krade území?

Rusko již 30. 9. 2022 vyhlásilo čtyři dočasně a většinou jen částečně okupované oblasti Ukrajiny za součást Ruské federace. Navzdory faktu, že okupanti nedokázali obsadit celé území těchto oblastí, Putin a jím dosazené figurky tzv. gubernátorů Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské oblasti, které na základě zmanipulovaných neregulérních referend požádaly Rusko o připojení, podepsali dohody o připojení těchto regionů. Putin následně arogantně vyzval Kyjev k jednání, ale zároveň jedním dechem prohlásil, že se Moskva v žádném případě anektovaných území nevzdá a bude je hájit „všemi dostupnými prostředky“.

Černomořská flotila přestala takřka existovat

Za symbol ukrajinského odporu vůči brutální ruské agresi lze považovat osud Černomořské flotily. Již v polovině dubna 2022 byla v Černém moři dvěma střelami Neptun zasažena vlajková loď ruské Černomořské flotily, křižník Moskva, který šel následně ke dnu.

V následujících měsících byla Černomořská flotila zdecimována, přišla o většinu svých lodí a z obav před dalšími ukrajinskými útoky se její zbytky stáhly do bezpečnějších vod. V září 2023 pak bylo zasaženo i velitelství Černomořské floty v Sevastopolu, při kterém kromě většího počtu vysokých důstojníků zahynul i vrchní velitel Viktor Sokolov.

Ekologie jako válečný zločin

V červnu 2023 se ruští okupanti dopustili dalšího ze svých mnoha válečných zločinů. Tentokráte nemasakrovali civilisty přímo, ale v ranních hodinách odpálili hráz Kachovské přehrady, čímž kromě jiného zničili i tamní hydroelektrárnu a zatopili množství obcí na spodním toku. Přehrada byla navíc velice důležitá pro zásobování Záporožské jaderné elektrárny vodou.

Rusové se, jak je jejich zvykem, snažili zničení přehrady svést na Ukrajinu, ale vyšetřování jasně prokázalo, že k výbuchu došlo uvnitř hráze, kam se Ukrajinci s ohledem na fakt, že místo bylo okupováno, nemohli nijak dostat. Navíc podle výkonného představitele společnosti Ukrhydroenergo Ihora Syroty byla hráz přehrady navržena tak, aby nemohla být zvenčí nijak zničena a odolat měla i jadernému útoku. Zničení přehrady a zaplavení území pod ní zcela změnilo ráz krajiny. Odborníci hovoří o největší ekologické katastrofě posledních let.

Vlastně neumějí nic. Ani vzpouru

23. června 2023 svět zpozorněl. Ve večerních hodinách totiž příslušníci soukromé žoldácké armády Jevgenije Prigožina, tzv. Wagnerovy skupiny, kterou Rusové využívali na hodně černou práci na Ukrajně, ale i jinde ve světě, začali obsazovat velitelská stanoviště ruské armády ve Voroněži a v Rostově na Donu a směřovali dále k Moskvě. V Kremlu zavládlo zděšení a zahraniční analytici dokonce hovořili o tom, že Putin Moskvu opustil a ukryl se v jednom ze svých mnoha opevněných bunkrů.

Jenže Prigožin, jehož počínání Putin označil za vzpouru, své tažení na Kreml 200 kilometrů před Moskvou ukončil, a to navzdory faktu, že armáda mu nekladla žádný odpor. O zprostředkování konce této tzv. vzpoury se zasloužil běloruský prezident Alexandr Lukašenko, jenž slíbil Prigožinovi beztrestnost a pobyt v Bělorusku. Prigožin se i s několika svými věrnými následně do Běloruska skutečně uchýlil, ovšem již 23. srpna se stal obětí letecké havárie. Oficiálně se jednalo o nehodu, ale této verzi věřil málokdo. Všichni ukazovali prstem na Putina, který Prigožinovi neodpustil a nechal jej zavraždit.

Rusové se bojí

Jestli se něčeho Rusové během války opravdu báli a bojí, jsou to moderní západní zbraně, které spojenci Ukrajině poskytují či o jejich poskytnutí uvažují. V některých případech však váhání o dodávkách způsobilo zbytečné ztráty jak lidských životů na ukrajinské straně, tak i ztrátu území, které ruská armáda dokázala zabrat čistě s ohledem na svoji početní převahu.

To byl třeba příklad amerických letounů F-16, s jejichž reexportem na Ukrajinu vyslovil americký prezident souhlas až 19. května 2023, přestože spojenci z řad evropských států ohlašovali, že jsou schopni i ochotni stroje dodat rychleji. Samozřejmě po odpovídajícím vycvičení ukrajinských pilotů a pozemního personálu.

První stroje dorazily na Ukrajinu až v červenci 2024. Západní spojenci přislíbili dodávku celkem 80 strojů, v první várce dorazila šestice strojů. V srpnu 2024 pak bylo jedno letadlo z letadel po chybě pilota ztraceno. Podle zpráv z dobře informovaných zdrojů má mít Ukrajina do konce roku 2024 k dispozici minimálně dvacet těchto letounů. Na počátku října zaznamenala ukrajinská F-16 první bojový úspěch, když se jí podařilo sestřelit ruský stíhací bombardovací letoun Su-34.

Podobně se Rusové obávali a halasně protestovali proti úvahám, že by ukrajinská armáda směla používat dodané raketové systémy z USA, Velké Británie či Francie na ostřelování cílů v ruském zázemí. Ukrajinci měli zvláště spadeno na letiště, jež se v dosahu těchto zbraní nacházejí a z nichž startují ruské bombardéry k útokům na vojenské, ale hlavně civilní cíle na Ukrajině. I zde však Západ prováhal správný okamžik. Rusové část svých strojů stáhli do letišť hlouběji v Rusku i za cenu, že útoky nebudou již natolik překvapivé.

Souhlas s ostřelováním cílů v Rusku vydal americký prezident Joe Biden nepochopitelně pozdě. Vlastně až v době, kdy je již jasné, že v lednu jej v Bílém domě nahradí Donald Trump. Možnost zásahu cílů u nich „doma“ se Rusům pochopitelně nelíbí, zvláště poté, co ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj souhlas potvrdil. „Dnes se v médiích hodně mluví o tom, že jsme dostali povolení podniknout příslušné kroky. Ale údery se neprovádějí slovy. Takové věci se neoznamují. Rakety budou mluvit samy za sebe. Budou. Sláva Ukrajině,“ prohlásil ukrajinský prezident ve svém proslovu, v němž zároveň řekl, že je vděčný všem spojencům, kteří Ukrajinu podporují pomocí systémů protivzdušné obrany a raketami.

Já na bráchu, brácha na mě aneb Diktátoři si pomáhají

V říjnu 2024 se v médiích objevily první zprávy, že trn s nedostatkem vojáků, vždyť na Ukrajině již padlo okolo 700 000 Rusů, mají Putinovi vytrhnout vojáci, které mu dodá severokorejský diktátor Kim Čong-un.

Rusko k hranicím s Ukrajinou a do Kurské oblasti přesunulo již několik tisíc severokorejských vojáků, které mu Kim Čong-un poskytnul na základě vzájemné smlouvy. Kromě vojáků proudí z Koreje do Ruska i munice, a dokonce těžké zbraně. Do Koreje na oplátku posílá Putin potraviny, suroviny a zřejmě i technologie, které se dají využít v jaderném zbrojení.

Podle amerického kongresmana Mikea Turnera by však přítomnost Severokorejců měla být důvodem, aby NATO přehodnotilo svůj postoj vůči válce na Ukrajině. Podle něj by účast severokorejské armády měla být považována za nepřekročitelnou „červenou linii“ pro USA a NATO. Pokud by se aktivně zapojili do bojů na straně Ruska, mělo by na ně NATO přímo zaútočit.

Podle zatím posledních zpráv, s nimiž přišla agentura Bloomberg, může Severní Korea na pomoc ruské válce proti Ukrajině nasadit až 100 000 vojáků.

Jak to bude? Nikdo neví…

Americké zpravodajské služby i Pentagon se domnívají, že válka na Ukrajině se sice vymanila z mrtvého bodu, ale události se nevyvíjejí ve prospěch Ukrajiny. Rusové výrazně zrychlili tempo své ofenzivy v Doněcké oblasti a za první dva podzimní měsíce dokázali ovládnout území o rekordní rozloze od začátku války.

Ukrajina získala povolení použít dodané raketové komplexy či letouny F-16 k útokům na cíle v Rusku, což se může na bojišti projevit. Hlavním problémem je však podle analytiků nedostatek vojáků. Experti se obávají, že lidské zdroje, které má Kyjev k dispozici, by mohly vystačit na 6 až 12 měsíců války. Navíc se v současné situaci na bojišti nedá hovořit o jakékoliv formě protiofenzívy. K té by mohlo v optimálním případě dojít nejdříve někdy během roku 2025. Ale záležet bude na aktuální situaci na bojišti. A tu v tuto chvíli nedokáže nikdo ani odhadnout.