Ministryně financí Alena Schillerová propaguje „zajímavé“ státní dluhopisy, o které je údajně velký zájem. Ve skutečnosti tak výhodné nejsou, hlavně ve srovnání s minulostí, a úrokové výnosy klesají. Zájem o ně zůstává daleko za očekáváním.

Dále čtěte

Grospič je Babišův problém a ne jediný. Omluvit by se měl premiér, že přivedl KSČM k vládní moci

Premiér Babiš vyzval Stanislava Grospiče, aby se omluvil za skandální výroky k sovětské okupaci. Učinil tak poté, co se za něj…

„Chcete zajímavě a přitom bezpečně zhodnotit své úspory? Pak právě pro vás je Dluhopis Republiky ideální volba!“ vychvaluje Schillerová současnou emisi státních dluhopisů. Podle ní je o ně „mezi občany skutečně velký zájem“ a věří, že poroste počet domácností, které využijí tuto „zajímavou a dlouhodobě stabilní možnost zhodnocení svých úspor“. Tak slavné to ovšem zase není.

Představa 80 miliard

Schillerová představila záměr prodávat státní dluhopisy se splatností šesti let loni v listopadu a navázala tak na obdobný nápad předchozí pravicové vlády. Oznámila vyhlášení tří testovacích emisí během půl roku. Za hezký výsledek by považovala, kdyby podíl občanů na financování státního dluhu dosáhl pěti procent jako v minulých letech.

„Dnes domácnosti vlastní asi 1,32 procenta státního dluhu, protože už jen dobíhají předchozí období a bude se to blížit nule,“ upřesnila ministryně. Za úspěch by považovala prodej dluhopisů za „zhruba 80 miliard korun“.

Schillerová si tehdy byla vědoma, že výnosy z jejích dluhopisů nepokryjí ani inflaci, což komentovala slovy, že „se jako ministryně financí musí chovat konzervativně“. Jenže všechno je jinak, jelikož „testování“ skončilo daleko za očekáváním. Ministerstvo financí muselo své plány korigovat, jinak by skončily naprostým fiaskem.

Realita 10,4 miliardy

Začátkem října byly zveřejněny nelichotivé údaje, které nenaplňují povinné hodnocení Schillerové, že půlroční pilotní projekt skončil úspěšně. Podíl domácností ochotných půjčit státu meziročně klesl na 0,8 procenta. Zdaleka tak nedosahuje očekávaných pěti procent, přestože byla v červenci vypsána už čtvrtá emise dluhopisů. Jejich celkový objem 10,4 miliardy korun dramaticky zaostává za původními optimistickými předpoklady.

Jedním z důvodů je nízká atraktivita státem nabízeného produktu, kterému konkurují termínované vklady, nemluvě o jiných způsobech investic všeho druhu.

Druhým důvodem je otazník, proč by měl občan půjčovat peníze zrovna Babišově vládě, když se jí prý tak ohromně daří? Proč zrovna dnes, když Česká republika není v ekonomické krizi jako před osmi lety, kdy byly dluhopisy vypisovány poprvé, a žádná krize podle premiéra ani nehrozí?

Výhodnost dluhopisů klesá

Ministerstvo financí dnes v páté emisi, která byla zahájena 16. září, nabízí tři druhy státních dluhopisů. Dva z nich nabízejí stále horší úrokové podmínky a zájem o ně je mizivý. Není divu. Pokud stát nabídne dluhopis se splatností 6 let s fixním výnosem 1,25 procenta před zdaněním, nemůže konkurovat ani některým spořicím účtům, kde je možné vybrat peníze kdykoli, a je ani ne poloviční než současná inflace ve výši 2,6 procenta.

Dále čtěte

Prezident Zeman si přeje zemi bez nenávisti, ale měl by začít sám u sebe. A u Ovčáčka

Prezident Zeman při oslavách 28. října na Pražském hradě zdůraznil, že přeje České republice, aby nebyla zemí patologické nenávisti. Chvályhodná…

Takto zbytečné znehodnocení úspor dnes může akceptovat pouze člověk s velmi nízkou finanční gramotností, nebo velmi zanícený fanoušek Andreje Babiše a Aleny Schillerové. Tento fixní úrok ještě poklesl v porovnání s předchozí emisí, kde byl nabízen ve výši 1,5 procenta.

Podobná situace je u druhého typu, tzv. reinvestičního státního dluhopisu, jehož výnosy jsou pohyblivé podle výnosů dluhopisů obchodovaných na finančním trhu. Jeho průměrný roční úrok byl aktuálně stanoven na 1,42 procenta před zdaněním, zatímco u první emise dosáhl 2,07 procenta a stále klesal. Ani u tohoto typu dluhopisů není úplně jasné, proč je Schillerová nabízí, jelikož zájem o ně dosahuje celkového objemu stovek milionů korun.

Oba předchozí produkty nemohou konkurovat rovněž konzervativním termínovaným vkladům, které ve srovnatelné splatnosti pěti let nabízejí u různých bank výnosy ve výši 2,1 až 2,8 procenta.

Nejisté výhledy

Relativně nejvýhodnější jsou tzv. protiinflační dluhopisy, které nabízejí nad rámec inflace 0,5 procenta. Schillerová je zavedla ve třetí emisi, aby odvrátila hrozící blamáž celé operace. Jenže ani tyto dluhopisy nejsou bez much. Problémem je nejen poměrně komplikovaná procedura s přihlášením, ale především nejistota pohyblivé úrokové sazby závislé na výši inflace.

Protiinflační dluhopisy lze upisovat jen elektronicky. To přináší komplikaci pro ty zájemce, kteří nepracují s internetem. Ti ostatní musí nejdříve zajít na některou z vybraných poboček ČSOB nebo nově České spořitelny kvůli ověření totožnosti, a zároveň jsou nuceni koupit i reinvestiční dluhopisy v hodnotě minimální požadované investice tisíc korun.

Dnes je navíc velmi obtížné určit, jak se bude vyvíjet inflace za několik let, jelikož dochází k ochlazování ekonomiky, které mohou ovlivnit vnější faktory. Pokud inflace klesne o jedno procento proti současnosti, nevyplatí se ani tyto dluhopisy v porovnání s nejlepšími dnes nabízenými termínovanými účty. Pro porovnání průměr inflace za posledních šest let se pohybuje kolem 1,2 procenta. Dnes je hnána spotřebou ovlivněnou i relativně rychlým navyšováním mezd, což nemůže trvat věčně.

Dluhopisy jako marketing

Ještě katastrofálněji vypadá srovnání bilance státních dluhopisů ministryně Schillerové s emisemi vydávanými poslední pravicovou vládou. Nejvýhodnější byly první tři emise dluhopisů od konce roku 2011 do Vánoc 2012, kdy lidé nakoupili dluhopisy v celkovém objemu 115,7 miliardy korun.

Například první emise, jejíž pětiletá splatnost skončila v roce 2016, zhodnotila vklady o 3,31 procenta. Tehdy dosahovala inflace výše 0,7 procenta, takže zájemci skutečně slušně vydělali. Tato forma spoření byla ostatně nabízena i jako jistá „kompenzace“ v době ekonomické krize. Dluhopisy Republiky Aleny Schillerové slouží hlavně jako marketing a další zdroje pro látání děr v rozpočtu.