Idea státního pohřbu Karla Gotta získala své nadšené příznivce i zavilé odpůrce. Kupříkladu bývalý hradní protokolář Jindřich Forejt je názoru, že by Gott neměl mít státní pohřeb, protože ten je vyhrazen jen pro prezidenty. Názor na státní pohřeb nakonec rychle změnil i Andrej Babiš a výsledkem má být pohřeb se státními poctami. Při pohledu do zahraničí je zjevné, že státní pohřby představitelů populární kultury ve světě vzbuzují mnohem méně emocí než u nás.

Bez ohledu na konkrétní osobu je pro mnoho lidí, včetně již zmíněného Jindřicha Forejta, nesmyslné, aby byl vybaven státní pohřeb pro člověka, jenž nebyl představitelem státu. Mimo jiné proto, že ve státním pohřbu hraje významnou roli armáda, kdy tělo zesnulého by mělo být neseno za účasti vojáků a následně převezeno na vojenské lafetě.

Také rozloučení u rakve s tělem při státním pohřbu probíhá ve Vladislavském sále, který je ale spjatý s nejvyšším představitelem státu.

Právo však tuto otázku neřeší a není možné spolehnout se ani na tradici. Není proto od věci podívat se, jak k obdobným otázkám přistupují jiné státy.

Jako Napoleon Bonaparte

V loňském roce se Francouzi rozloučili se šansoniérem Charlesem Aznavourem státním pohřbem, na kterém přednesl oslavnou řeč prezident Emmanuel Macron.

Ceremoniál probíhal v Invalidovně, což je komplex budov a památníků nerozlučně spjatý s francouzskou vojenskou historií, a je v něm pohřben například císař Napoleon Bonaparte.

I další státy uctívají památku zpěváků populární hudby státními pohřby. Například Jamajka uspořádala v roce 1981 státní pohřeb legendárního reggae zpěváka Boba Marleyho, který měl i prvky obřadu etiopské ortodoxní církve a rastafariánské tradice.

Státní pohřeb měl na Jamajce v roce 2010 i jeho pokračovatel a tvůrce stylu dancehall reggae Gregory Isaacs.

Státní pohřeb vystrojilo v roce 2011 i Haiti, a to svému zpěvákovi a bubeníkovi Lénordovi Fortunému, známému jako Azor, který vystupoval se skupinou Racine Mapou de Azor.

Pohřeb se konal v Port-au-Prince před Muzeem národního pantheonu a na Champ de Mars, kam jeho tělo přivezl kočár tažený koňmi. Členové jeho skupiny byli vyznavači vúdú a Lénord Fortuné byl oceněn zejména za příspěvek uznání vúdú jako integrální části haitské kultury a přijetí africké a zemědělské podstaty haitské identity.

Součást funerální procedury

Severní Makedonie vzdala v roce 2007 čest prostřednictvím státního pohřbu svému slavnému zpěvákovi Tošemu Proeskimu, který zahynul při autohavárii v Chorvatsku ve svých 26 letech. Severomakedonská vláda po jeho smrti vyhlásila den státního smutku a vlajky v celé zemi byly staženy na půl žerdi.

Indická zpěvačka klasických písní Kishori Amonkar byla v roce 2017 rovněž uctěna státním pohřbem. V letošním roce se Indie rozloučila při státním pohřbu i se skladatelem a dirigentem Mohammedem Zahir Hashmim, známým jako Khayyam, který byl uznávaným tvůrcem hudby pro bollywoodské klasické filmy, jako je Kabhie Kabhie, Trojzubec Šivy, Sultán Razia, Noorie nebo Umrao Jaan.

Australská vláda nabídla možnost uspořádání státního pohřbu i autorovi dokumentárních filmů o přírodě Stevu Irwinovi, který se proslavil zejména seriálem Lovec krokodýlů a tím, že dráždil tlamy krokodýlů a hladil jedovaté hady. Jeho rodina však nabízenou poctu odmítla. Stejně tak odmítla nabídku státního pohřbu i rodina slavného jihoafrického hráče rugby Chestera Williamse.

Jak je z výše uvedeného vidět, státní pohřby představitelů populární kultury (přičemž v tomto textu neřešíme historicko-politický kontext kariéry Karla Gotta) ve světě vzbuzují očividně mnohem méně emocí než u nás a spojení těchto osob se státními poctami se bere jako integrální součástí funerální procedury.

Text byl publikován na serveru HlídacíPes.org