Smrt nejpopulárnějšího českého zpěváka budí nejen smutek, ale také velké emoce. Premiér Babiš a ministr kultury Zaorálek totiž předložili vládě návrh, aby měl Karel Gott státní pohřeb v katedrále svatého Víta. Zpěvák by se tak stal první nepolitickou osobností, které by se takové pocty dostalo. Názory se ovšem různí a z pohřbu „Mistra“ se tak může stát problém, který rozeštve společnost ještě víc, než je už nyní.

Na jedné straně jsou nekritičtí Gottovi fanoušci, pro něž byl zpěvák tím, kdo je provázel celým jejich životem, nebo alespoň jeho podstatnou částí. Pro ně je státní pohřeb naprosto samozřejmou věcí, protože „kdo jiný by si ho zasloužil“. Argumenty o tom, že takové rozloučení je určeno výhradně pro české panovníky, respektive prezidenty, je nepřesvědčí. Každý, kdo se postaví proti Gottově státnímu pohřbu, bude brán okamžitě jako nepřítel.

Na straně druhé budou lidé, pro něž byl Gott umělec jako každý jiný. Tedy člověk, kterému nepřísluší poslední rozloučení v katedrále svatého Víta. Navíc se již dlouho vede spor o to, jak moc zpěvák profitoval z úslužnosti bývalému režimu. S cejchem protekčního umělce si Gott dokázal za svého života nadělat spoustu kritiků. Po jeho smrti jich ještě přibude, protože mnozí se teď budou chtít na smrti Slavíka zviditelnit.

To je i případ Andreje Babiše a Miloše Zemana, kteří ihned přispěchali se slovy soustrasti. Oba totiž moc dobře vědí, že každý, kdo teď bude Gotta velebit, získá si podstatnou část národa, která zpěvákovi tolik let dopřávala, aby se hřál na výsluní popularity.

Nakonec by o celé záležitosti měla rozhodnout Gottova rodina, tedy především manželka Ivana. Nedá se ovšem předpokládat, že by státní pohřeb odmítla, stejně jako není reálné, že by ho vláda neodhlasovala. Jak moc je ovšem legitimní, aby se veřejnost loučila s Karlem Gottem jako s Václavem Havlem, si musí každý rozmyslet sám. V momentě, kdy se o tom však začne nahlas diskutovat, navždy se postaví na jednu stranu sporu, který se brzy rozhoří.