(www.euroskop.cz) Co se skrývá za označením hybridní hrozby, které se často používá? Podplukovník Ivo Zelinka, který působí na Generálním štábu Armády ČR a má za sebou několik zahraničních misí, o tom poskytl rozhovor serveru Euroskop.cz. Protože ho zřejmě řada lidí nesleduje, dovolujeme si ocitovat část rozhovoru. Celý původní text z 16. 10. 2018 můžete nalézt ZDE.

Jak se změnilo vnímání hlavních bezpečnostních hrozeb za dobu, co jste v armádě?

Jsem z generace vojáků, které se v Americe říká 9/11. Tedy těch, kteří nastoupili těsně po 11. září 2001. Za primární hrozbu se tehdy považoval islámský radikalismus. To platilo až do roku 2014, do obsazení Krymu a části východní Ukrajiny.

Rok 2014 naprosto změnil vojenské uvažování. Najednou jsme si museli připustit, že konflikt střední intenzity je na evropském kontinentu možný. A doba varování nebude trvat sedm let a více, jak jsme si mysleli, ale bude v řádu dní. Museli jsme začít budovat síly okamžité reakce, které jsme do té doby nepotřebovali. NATO má přesunuté vojenské jednotky v pobaltských státech. I kdyby došlo k útoku během vteřiny, vojáci Severoatlantické aliance tam už budou přítomní.

V současnosti se hodně mluví o hybridních hrozbách. Má armáda kapacity, aby mohla Česko před nimi bránit?  

Musíme si uvědomit, co to znamená hybridní válka. Většina lidí vnímá válku archaicky jako binární stav – buď je mír, nebo je válka. Státy, které využívají hybridní válku, ale uvažují jinak. Berou ji jako mezistav, z kterého se mohou vrátit do mírovějšího stavu, nebo naopak zvýšit otáčky.

V takovém konfliktu mohou být využity klasické vojenské prostředky. Převažují ale nevojenské. Podle generála Valerije Gerasimova jsou typicky v poměru 1:5. Můžou do toho přijít třeba polovojenské jednotky, jak to vidíme na východní Ukrajině, nebo kybernetické útoky jako při útoku na Gruzii.  Většina prostředků není nových. Nové je, že se zapojují do konfliktů v nulté fázi, kdy ještě nejsou na místě manévrové síly a možná ani nebudou. Zároveň jsou sofistikovanější.

Některé z prostředků boje proti hybridním hrozbám nebyly v doméně armády.  Ale třeba kybernetická hrozba se i pro naše manévrové jednotky stala natolik významná, že přistupujeme k tomu, že kybernetičtí vojáci budou přímo v nich.

Takže zatím nejsou?

Na strategické úrovni fungují. Na úplně nejnižších stupních, manévrových rotách a praporech, řeší kybernetickou bezpečnost jako svou druhou specializaci většinou bezpečnostní nebo spojovací důstojníci. Nově se kybernetická bezpečnost vyčlení jako samostatná vojenská odbornost.

Zároveň na základě analýzy změn po roce 2014 budou vytvořeny tři nové prvky armády – prapor logistického zabezpečení, výsadkový pluk a právě velitelství kybernetických sil a informačních operací. Vznikají až nyní, protože zatím poslední koncepce, jak má armáda vypadat, se dodělala v zimě 2015, příliš krátce po krizi na Ukrajině. Tehdy nebyl čas ani prostředky a situace nebyla úplně jasná, aby se varování přetavila v konkrétní kroky z hlediska organizační struktury.

Znamená to, že jsme nyní v hybridní válce?

De facto správně jsme v hybridním konfliktu. Probíhají dezinformační operace, které jsou placené i z vládních peněz státních aktérů. Třeba Sputnik je server financovaný z ruského prostředí. Pak ale existují i další nástroje, u kterých je těžší vystopovat jejich finanční zdroje.

Většina lidí situaci nevnímá jako hybridní konflikt právě kvůli binárnímu chápání konfliktu – buďto v něm jsme, nebo nejsme. Ale my v něm tak trochu budeme už asi napořád, konečně i ruská doktrína počítá s tzv. permanentním konfliktem, který není vyloženě válkou, ale je permanentním (zne)užíváním všech dostupných nástrojů.