Roman Prymula, Jan Hamáček a Andrej Babiš FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Premiér Andrej Babiš chce prodloužit stav nouze o další měsíc. Vláda přitom nadále pokračuje v mixu chaosu a nekompetence a její chování ohrožuje rekonvalescenci poškozené ekonomiky. Neuvolňuje restrikce, jak už v této době sliboval náměstek Roman Prymula, naopak je prodlužuje.
Stav nouze skončí 11. dubna. O jeho prodloužení musí vláda požádat Poslaneckou sněmovnu. Premiér oznámil, že potřebuje dalších třicet dní. Už dnes je jisté, že tento návrh bude podroben kritické diskusi, a některé opoziční strany si umějí představit jeho nastavení maximálně o dva týdny. Z jakého důvodu?
Velké pochybnosti vzbuzuje především nejasná strategie vlády, jak postupovat dál, nevypočitatelnost rozhodování, selhávající komunikace a nesoulad slov a činů. Premiér a jeho ministři s velkou pompou oznámí nějaké opatření, aby se vzápětí ukázalo, že v praxi nefunguje nebo se musí urychleně změnit.
Vláda opakovaně klamala veřejnost, bohužel včetně nejohroženějších pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách, že nic nezanedbala a včas zajistila dostatek ochranných pomůcek. Z nejasných důvodů dosud do těchto dodávek nezapojila domácí výrobce a nakupuje za netransparentních podmínek u utajených čínských dodavatelů.
Začátkem dubna uvolníme restrikce
Po počáteční fázi, kdy situaci komplikovala teatrální sebestřednost a zmatečnost Andreje Babiše, vystoupil do popředí epidemiolog a náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. Původně ho premiér dosadil do čela opožděně aktivovaného Ústředního krizového štábu proti vůli ČSSD. Dnes štáb vede ministr vnitra Hamáček a Prymula se věnuje projektu chytré karantény.
Prymula nabíral stále větší vliv a mediální prostor. Jenže časem se ukazuje, že i on se dopouští chyb a rozporuplných výroků prohlubujících nejistotu a sníženou důvěru ke zvoleným postupům. Za hranou ústavnosti bylo jeho vyjádření, že hranice mohou být uzavřeny až dva roky. Nedokáže přitom odhadnout, co bude za týden.
„Cílíme na to, abychom byli na konci března na hodnotě do 8500 nakažených, což je hodnota, která by znamenala, že jsme schopni křivku nárůstu onemocnění oploštit,“ řekl Prymula v České televizi dne 22. března. Dodal, že by v takovém případě bylo možné během deseti dnů poté zrušit některá plošná opatření.
Jaká je skutečnost? Koncem března bylo v České republice zaznamenáno 3200 případů onemocnění COVID-19. Vláda prodloužila všechna krizová nařízení do 11. dubna a požaduje měsíc nouzového stavu navíc. O rušení plošných opatření neuvažuje. Naopak padají návrhy na jejich přitvrzení, mimo jiné zákazem prodeje potravin v neděli.
Samotný Prymula dnes „křivku oploštění“ posouvá do neurčita. Věští, že uvolňování restrikcí bude velmi pozvolné. V čem je problém, když ještě před deseti dny připouštěl opak? Ve stále nedostatečném náběhu testování? V omezené použitelnosti čínských rychlotestů? V nedostatečných kapacitách laboratoří? Vysvětlení, proč dochází k dalšímu časovému a názorovému posunu, jednomu z mnoha, je vláda zatím dlužna.
Razantní vypnutí ekonomiky
Nikdo zatím jednoznačně neprokázal, že čím jsou nařízení vlády razantnější a plošnější, dovedeno ad absurdum, tím dříve se z nich společnost a ekonomika vzpamatuje. Pokud se na brzdu dupne příliš hrubě a bez varování jako u nás, může platit pravý opak.
Není racionálně vysvětlitelné, proč bylo zavřeno tolik obchodů a služeb, když lze upravit jejich provoz stejným způsobem jako u těch otevřených. Nabízí se řada otázek, proč zůstala otevřena například květinářství, a nikoli knihkupectví, papírnictví nebo třeba kopírovací služby, a dalo by se pokračovat.
Hermeticky uzavřené hranice pro vycestování mají kromě České republiky jen Severní Korea a Arménie. Povinné plošné nošení roušek je u nás podle Prymulových představ dovedeno do extrémní situace, že jsou vyžadovány i ve venkovních prostorech, kde nedochází k rizikovému kontaktu s jinými lidmi. To je v rozporu nejen s přiměřeností, ale i se zdravým rozumem.
Příliš pomalá a nedostatečná pomoc
Dalším důvodem, proč nahlížet na Babišovu snahu prodloužit nouzový stav o maximální možnou dobu s jistým odstupem, je neochota či neschopnost vlády nahlédnout skutečnou hloubku problémů, do kterých jsou uvrženy početné skupiny obyvatel postižených jejími krizovými akty.
Každý týden navíc, kdy je podnikateli vládou zakázáno pracovat, zhoršuje vyhlídky jeho rekonvalescence. Ministři Karel Havlíček a Alena Schillerová téměř neopouštějí televizní obrazovku a tváří se velmi sebevědomě. Ve skutečnosti je jejich pomoc ve srovnání s jinými zeměmi příliš pomalá, byrokratická a především pro malé a střední firmy naprosto nedostatečná.
Důvodem zvýšené obezřetnosti jsou rovněž pokusy oklešťovat některé základní ústavní svobody na hraně či za hranou právního státu, což se stane předmětem soudního přezkumu. Nežijeme v totalitním režimu typu Číny, ve kterých se zhlédl plukovník Prymula, jemuž dnes v plném rozletu podle jeho slov překáží demokracie.
Podivné nedopatření
V této souvislosti nelze pominout ani návrh ministra obrany Lubomíra Metnara posílit pravomoci premiéra a vlády na úkor parlamentu. Sice svůj materiál určený pro vládu pod tlakem okolností stáhl a tváří se, že jeho načasování bylo nešťastným nedopatřením. To je ale jen směšná a nevěrohodná báchorka.
Není to žádná náhoda. O Metnarově iniciativě věděla Bezpečnostní rada státu, kde je přítomna polovina ministrů v čele s Andrejem Babišem a Janem Hamáčkem. To se odehrávalo zcela v utajení, bez diskuse s opozicí. Prymulovská „nákaza“ nechuti k přemíře demokracie se rozšířila do celé vlády a zastavila ji jen předčasná medializace.
Babišův kabinet z výše uvedených důvodů promrhal velkou část důvěry. To neznamená nepodporovat rozumné a odůvodněné kroky. Není ale možné jen přihlížet zjevným excesům, jimiž vláda do budoucna svojí nekompetencí ohrožuje široké vrstvy obyvatel.
